Identity hledá každý z nás

Ačkoliv se dnes nacházíme v době, kdy se společnost učí být inkluzivní a otevřená vůči jinakosti a specifickým potřebám každého jedince, stále se v nemalé míře objevují stigmatizující hlasy, které jinakost neakceptují či rovnou zavrhují. V proudu odmítavých názorů se pak lehce vytratí pohled na člověka s jinakostí primárně jako „na člověka“, který taktéž může mít názor, chce v životě něčeho dosáhnout, a především hledá a buduje svou vlastní identitu. Za každým takovým názorem však stojí pouze strach. Vykročení do neznámého světa je pro takové lidi natolik nekomfortní, že se raději tohoto hledání předem vzdají a zavřou se tam, kde je jim samotným útulně. Poznávat a snažit se vyznat v jakémkoliv člověku s jinakostí je však (stejně jako u každého jiného člověka) velkým a obohacujícím dobrodružstvím. A kdo by neměl alespoň občas rád lehounký závan dobrodružství?

Režisérka Jitka Vrbková na úvod rozpracované inscenace divadla Aldente (ID)ENTITA, která vzniká jako „work in progress“ v rámci projektu Inkubátor DSB, říká, že to, co se stane, bude v následujících chvílích překvapením pro nás všechny. Útvar je zatím fragmentární, sestavený pouze z několika scén, které asociují právě téma identity. Hlediště sklepní scény Divadla Husa na provázku je uspořádáno do „arény”, přičemž vnitřní prostor zůstává většinou prázdný. Sled scénických obrazů se nejčastěji zakládá na tělesné interakci a pohybovém projevu účinkujících. V několika momentech se ale na scéně objevuje velké množství oblečení, které na sebe nekontrolovatelně vrství přizvaná performerka Martina Hajdyla Lacová; do jaké míry oblečení ovlivňuje naši identitu?

Jako ústřední téma útvaru se však nejvíce vyjevuje ohledávání podob identity charismatické herečky divadla Aldente Martiny Truskové. Ta se nám představuje někdy jako herečka, jindy jako herec. Někdy se cítí více jako Zdeněk Svěrák, jindy zase jako Želva Ninja nebo Severus Snape z Harryho Pottera. Ačkoliv tyto postavy mnoho společného nemají, přesto mohou být součástí jednoho člověka a spoluvytvářet široké spektrum toho, kým člověk je.

V souvislosti se zatím nedokončenou inscenací (ID)ENTITA se mi vybavuje starší inscenace Vrbkové Stand up Down, pojatá jako talk show s několika herci a herečkami divadla Aldente. Dílo otevíralo témata, která by se možná některým lidem mohla jevit jako nemyslitelná, nebo minimálně překvapující. Lidé s Downovým syndromem totiž stejně jako všichni ostatní často touží navazovat romantické vztahy, hledají si zaměstnání, mohou bydlet sami mimo rodinu a disponují pestrou škálou zálib. V této inscenaci dostali účinkující prostor sdílet svá osobní témata směrem k diváctvu, odhalovat svoji specifickou a osobitou identitu.

Divadlo Aldente pracuje se specifiky herců a hereček s Downovým syndromem jako s určitým typem kvality. S jinakostí se totiž v jejích rozmanitých podobách můžeme setkat každodenně, a to ne pouze ve specifických skupinách, nýbrž napříč celou intaktní společností. Každý z nás dělá něco, co pro někoho jiného může být podivné či nepochopitelné. Pokud však tuto jinakost „vezmeme do hry“, právě tehdy pochopíme její přínosy. Buďme tedy odvážní na cestě objevování a přijímání čehokoliv nového a neznámého, a to nejen v divadle, ale i tam venku v reálném světě.

Aneta Klepáčová, studentka Katedry divadelních studií FF MU

Divadlo Aldente – (ID)ENTITA. Režie Jitka Vrbková, choreografie Martina Hajdyla Lacová, hudba Jan Kyncl, Martina Rousová, účinkující Martina Hajdyla Lacová, Martina Trusková, Martina Rousová, Jan Kyncl. Psáno z uvedení na festivalu Divadelní svět Brno 27. května 2025.