Editorial

IM: Martino, setkáváme se při vzniku festivalového zpravodaje Divadelního světa Brna… Vracím k jeho přípravě po dvou letech a jsem velmi zvědavá, kam se festival i jeho reflexe za tu dobu posunul. S jakými pocity vstupuje do letošního ročníku vy?

MK: Je vo mne veľa nepokoja, zároveň obrovské očakávanie a túžba sedieť na provázkovskom „ochoze” už počas rozbehnutého festivalu. Minulý rok bol veľmi fascinujúci, akoby celý ten týždeň bol len nejaké delírium. Cítim, že sa máme na čo tešiť i tento rok, minimálne tarot to tvrdí, haha. Šípite či nám budú hviezdy priať?

IM: Odpovídám vám pár dní před štířím úplňkem, který pro mé znamení slibuje zásadní životní změny a otřesy. Snad nepostihnou i průběh festivalu a všechny nepředvídatelné události se nám vyhnou. Věřím v náš tým, věřím v naše studenstvo – většina z nich už má s Divadelním světem Brno zkušenosti z dřívějších let, takže trochu tuší, do čeho jdou. A posilou jim budou i externisté z jiných vysokých škol, takže budeme zase početná skupina téměř dvou desítek lidí. Neměl by náš redakční tým mít nějaký motivační pokřik?

MK: Myslím, že toľko vyexponovaných emócií a indivíduí len ťažko upraceme pod jeden pokrik. Hoci „Hip hip hurá, Theatrocén ti zmysel života udá” je silným favoritom. Na čo sa tešíte najväčšmi spomedzi tohtoročného programu a prečo?

IM: Samozřejmě po zhlédnutí Zaměstnanců Łukasze Twarkowského v rámci loňského ročníku netrpělivě očekávám letošní Quanta. Těším se, že si rozšířím představu o jeho inscenační poetice. Tuším, že tato inscenace bude patřit i k vašim highlightům, je to tak? Podobně se ale těším také na „slovenskou” dramaturgickou linii, především na inscenaci Odliv.

MK: Je to tak. Minulý rok som nenazbierala dostatok odvahy k napísaniu recenzie na Zamestnancov, ktorí boli pre mňa až mimotelovým zážitkom, preto si to chcem tento rok vynahradiť. Kvantová fyzika ako metafora lásky je jednoducho skvelý koncept. Ale predsa len je mojím najočakávanejším číslom večera Because the Night Theater Bremen. Nakoľko sa v lete chystám na koncert Patti Smith do Drážďan a jej tvorba pre mňa znamená naozaj veľa, očakávam silný očistný moment. Čo očakávate, že bude vašou najväčšou katarziou v prípade nášho Theatrocén contentu?

IM: Já hlavně věřím, že výsledek nebude tragédie! A doufám, že se vyhneme jak eleos, tedy utrpení (které občas prožívá každý nad blikajícím kurzorem na bílém listu dokumentu), tak fobos (strachu, že se nepodaří naplnit všechen obsah, protože do něj vstoupí jako deus ex machina neočekávané okolnosti). A upřímně, katarzní pro mě bývá v jakémkoliv redakčním procesu magická věta „Posíláme tisková data do tisku” – tehdy si myslím, že pro mě nastane ta pravá katarze… Martino, závěrem, co popřejeme našemu čtenářstvu?

MK: Keď už sme v tej honosnej antickej rétorike, rozhodne želám, aby sa pripravilo na smršť kvalitného a vtipného obsahu, ktorý pohne ich dušou, prinavráti ich k divadlu a prelieči ich mentálny hubris blahodarnými slovami. A to vôbec nie je málo.