V jednoduchosti je síla

Divadelní uskupení Geisslers Hofcomoedianten se inspiruje barokním uměním a tvoří novobarokní adaptace, jejichž výjimkou není ani inscenace Simply Simplicius aneb Svatá prostoto!, vycházející z románu Dobrodružný Simplicius Simplicissimus Hanse Jacoba Christoffela von Grimmelshausena. Spolek v barokním období hledá náměty pojící se s dnešní dobou, v inscenaci Simply Simplicius (režie Petr Hašek) se zaměřuje na hledání víry ztracené během (třicetileté) války. Víry, která nemusí být pouze náboženská, ale může se jednat o víru v sebe samého.

Simply Simplicius (Vojtěch Franců) je typem mluvícího jména. Ať už jeho latinská podoba v původním barokním románu, nebo anglické znění v adaptaci, jméno odkazuje na prostotu hlavního hrdiny nebo, jak v replikách několikrát zazní, „Prostě Simply“. Děj sleduje celý jeho život, jak je vychováván poutníkem v lese, jenž ho učí základy náboženství, správného chování a převážně vytrvalosti. Po pěstounově smrti se dostává, stejně jako nedotčená příroda, do střetu s krutým světem a ještě krutějšími lidmi. Přichází na dvůr hofmistra, kde je ustavičně ponižován a svou prostotou a bezelstností si často vysluhuje další tresty. Později v příběhu se dozvídáme, že hofmistr byl Simplyho strýcem, jeho sestra – Simplyho matka – své dítě porodila v lese, kde se ho ujal rolnický pár. Ten po vyrabování jejich statku prchá a svého svěřence nechává vlastnímu osudu. Simply přichází do lesa, kde narazí na poustevníka, jenž je jeho pravým otcem. Poustevník se po smrti své manželky a ztrátě dítěte usídlil v lese a oddal se víře. Po opuštění hofmistrova dvoru Simply jako sluha putuje od jednoho pána k druhému (všechny postavy, se kterými se Simply potkává, ztvárňuje Petr Konáš), narukuje do války, kde si vyslouží slávu. Je zatčen nepřátelskými švédskými vojsky a žení se s velitelovou dcerou. Po návratu z cest zjišťuje, že manželka mu zemřela a jejich syn je v péči u rodiny. Simply je zdrcen a stává se poustevníkem. V tuto dobu se dozvídá pravdu o svém původu a skokem do jezera se pokouší o sebevraždu. Zde se setkáváme s postavou frogmana, parodií na moralitu a stav marihuanového opojení, která Simplymu pomocí písně připomene důležitost života bez hříchu. „Frogman lives without the sin / in underwater land, / where are no temptations / from the human land. / Simply: I wanna be like a frogman! / Frogman: You can’t be a frogman, because you, man, you’re human.“ Po této zkušenosti se jako poustevník opět vydává na pouť, procestuje mnoho zemí, až ztroskotá na opuštěném ostrově. Zde plně pochopí poustevníkovo učení, jež ho vedlo k vytrvalosti, sebelásce a přátelství. Umírá sám a šťasten.

Složitý a vrstevnatý děj je na jevišti vyprávěn jednoduše a velmi srozumitelně (díky úpravě a dramatizaci Heleny Koblischkové); místo slov si často herci vystačí s tělesným herectvím. Právě to je na inscenaci nejvíce působivé. Herci se většinu času pohybují na velké, kulaté, šikmé, bílé ploše, navržené scénografkou Veronikou Traburovou. Na kluzkém povrchu vytvářejí mnohdy až akrobatické prvky, zahalují se a věší se do šálu, sjíždějí po plošině, běhají po ní a vznáší se dlouhé minuty zachyceni pouze za ruce. Fyzické herectví není náročné pouze v akrobatických prvcích, postava Simplyho je často na plochu házena, tlačena a uvazována šálem. Petr Konáš si se Simplym zahrává jak samotný život s námi. Druhá alegorická postava, věčně přítomná Smrt (Kamila Mottlová), stojí s roztaženým černým šálem, pojímajícím mrtvá těla za zvuku kmitu havraních křídel, čímž vzniká dokonalé propojení memento mori a tance smrti. Tyto kruté, ovšem mnohdy komické situace jsou doplňovány hudbou a autorskými písněmi Bartoloměje a Kristiny Veselých. Směsice folku, country a blues společně s kostýmy teplákovek vytváří dojem potulných kolotočářů, novobarokních bardů. Odlehčení od tématu také zajišťuje Petr Konáš, kdy celou přestávku humorně vypráví mixem stand-upu, improvizace a kramářské písně životní cestu sebe jako konopného semínka, kolik lidí vydělalo na jeho bytí, co vše se z něj vyrobilo. Podobenství o chamtivosti lidí. Ostatně chamtivost, krutost a nelidskost rámují celou inscenaci, i když se mnohdy na ně pod komickými situacemi zapomíná.

Bílá hrací plocha jako by sama znázorňovala Simplyho duši, čistá, bílá, nevinná, dokonalá tabula rasa. Postupně se, stejně jako do duše, i do hrací plochy propisují všechna zvěrstva páchaná na Simplym. Je potříštěna výkaly, zvratky, mlácena, odřena od bot. Ale stejně jako plošinu, i duši si Simply dokázal vyčistit, aniž by na ní zůstalo jediné smítko prachu. Jediné, co na ní zůstane napsané, je jméno Simply Simplicius. Barokní náměty zkoumají především víru v Boha, zde více než o náboženskou víru jde o víru v sebe samého. O víru ve vytrvalost, přátelství, dobrotu lidské duše. Inscenace nám předává poselství, že důležité je zůstat věrný sám sobě. I přes veškeré hrůzy, nástrahy života a utrpení války.

Gabriela Havigerová, studentka Katedry divadelních studií FF MU

Geisslers Hofcomoedianten – Simply Simplicius aneb Svatá prostoto! Režie Petr Hašek, dramaturgie a dramatizace textu Helena Koblischková, choreografie a pohybová spolupráce Kamila Mottlová, hudba Bartoloměj Veselý, Kristina Veselá, scéna a kostýmy Veronika Traburová, hrají Vojtěch Franců, Petr Šmíd, Bartoloměj Veselý, Kristina Veselá, Kamila Mottlová, Claudia Eftimiadisová. Premiéry 29. a 30. dubna 2023. Psáno z reprízy 25. května 2025 v rámci festivalu Divadelní svět Brno.