Své „poprvé“ můžete prožít v Divadle Polárka

Na českých scénách hrajících pro děti a mladé publikum můžeme v posledních sezónách pozorovat trend témat zaměřených na těžkosti dospívání, sexualitu, jinakost či transgender problematiku. Jde přitom vždy o odvážný krok – zařadit na repertoár inscenaci nesoucí spíše tabuizované téma a nabídnout ji nejen veřejnosti, ale také základním a středním školám. Nalézt klíč k inscenování citlivé látky pro děti či teens není snadné a nese s sebou řadu rizik. Sebevědomá Polárka však námětu prvního sexu prostor dala a ke spolupráci přizvala mladého režiséra Štěpána Gajdoše, který se věnuje autorskému divadlu. Díky tvůrčímu vkladu a souhře inscenačního týmu a hereckého souboru pak vznikla mimořádná inscenace. Pro diváky, kteří „to už mají za sebou“, je to milá a něžná připomínka mládí se všemi jeho půvaby a těžkostmi. Mladému publiku, kterému je primárně určena, přináší pak inscenace řadu velmi důležitých sdělení, která postupně odkrývá v jednotlivých příbězích.

Hned v úvodu představení jsou vyjasněny základní principy. Všechny postavy mají ženský gender a budeme se bavit na rovinu. Nemáme totiž pindíka, ale penis a šourek. Zapomeňte na pipinku, od této chvíle už jen vulva a klitoris. Aby byla tato úvodní trapnost prolomena, zazní hudební pecka Penis, vulva, šourek, která stvrdí, že na rozpaky během představení nebude místo. Herci rozehrávají jednotlivé možnosti, jak může probíhat první sex. Z nich v průběhu představení vyvstávají jednotlivé příběhy. Jeden pár řeší časovou tíseň, protože rodiče přijdou domů již za hodinu, další dvojice, zda se inspirovat praktikami z porna. Jedni prožívají vánoční svátky, jiní stud a pochybnosti o velikosti penisu. Otevírají se otázky jako velká očekávání, trapnost, zažité předsudky, masturbace, obavy z protržení panenské blány, bolestivý styk či nátlak partnera/partnerky. Jednotlivé příběhy se prolínají a postupně uzavírají. To nejzásadnější sdělení, které všechny situace nesou, je důležitost vzájemné komunikace.

Autorka scénografie Alžběta Kranich Uhlíková umístila na forbínu úzký dlouhý stůl, k němuž postupně přistupují jednotlivé dvojice. Na stole jsou rozestaveny barevné figurky, na kterých herci beze slov demonstrují konkrétní situace. Dialogy jsou v tuto chvíli promítány na boční hranu stolu. V zadní části jeviště je dvoustupňová plošina pokrytá duhovým plyšem, která slouží hercům jako hebká sedačka či postel v pokojíčku nebo jako jakási elevace pro pěvecký sbor během hudebních čísel. Po začátku představení se snáší shora k jevišti nápis POPRVÉ, vytvořený ze sešitých polštářů, které herci později využijí při lenošení nebo jako rekvizity. Při scéně, v níž se postava trápí otázkami s panenskou blánou, „přicestuje” podobným způsobem shora do středu jeviště obruč, jejíž papírový střed herečka protrhne. Obruč pak slouží jako houpačka.

Na zemi je rozložen růžový baletizol a v pozadí zavěšen bílý horizont. Ten se s postupnými úspěchy postav proměňuje do pastelových barev. Všechny postavy mají totožný kostým – batikované bílo-modré džíny a bílá trička. Každá z nich má však na přední části trička našito plyšové srdce v „individuální” barvě a na zádech nápis „poprvé”. Barva koresponduje s příslušnou figurkou na stole. Na obličeji každého z herců je nalíčen speciální ozdobný prvek, například barevný pruh přes oči nebo třpytky na spáncích či ve vousech. Herci hrají naboso, což působí jako znak osobní obnaženosti. Uniformní kostýmový základ podtrhuje princip jednoho genderu, během představení tak divák absolutně přestává řešit, kdo je kdo, zda jsou vztahy heterosexuální či homosexuální. Ve scéně týkající se nátlaku okolí („Ty jsi ještě neměla sex?”) či v příběhu postavy, která o sex ani nejeví zájem, herci oblékají plyšové duhové overaly, které jim nabídnou znak odlišnosti a úkryt.

Zásadním prvkem doplňujícím kompaktní celek je hudba Matěje Štrunce, kterou textově doplnil Jaroslav Tomáš. Nejenže hudební složka dokresluje velmi něžně citlivé a intimní scény, ale především prokládá až téměř muzikálovými vstupy celé představení a poskytuje tak divákovi potřebný odstup, ale i oddych a zábavu. Tvůrcům se díky tomu podařilo zachovat vysokou míru tolik potřebného nadhledu (ke komunikaci složitého tématu). Nebylo by spravedlivé vyzdvihovat konkrétní herecké výkony, neboť jde o nezvyklou a mimořádně poutavou souhru, ze které čiší energie, radost a profesionalita. Účinkuje spíše mladší část hereckého souboru Divadla Polárka, posílená o tři hosty. Šťastnou volbu obsazení pak potvrzuje i pěvecká vybavenost všech zúčastněných.

Divadlu Polárka se povedlo proměnit odvážný krok ve skvělý tah. Má na repertoáru výjimečnou inscenaci, kterou může nabídnout jak školám, kde je ve většině případů sexuální výchova stále ještě nedostatečná, tak divákům s otevřenou myslí či rodičům náctiletých dětí. Přestože je dílo ušito na míru prostoru Velké scény Divadla Polárka a nebude snadné s ním vycestovat, rozhodně si zaslouží pozornost i jako obohacující potenciální součást jiných českých festivalů. Nejen těch pro děti a mládež.

Divadlo Polárka – Štěpán Gajdoš a kolektiv: Poprvé. Režie Štěpán Gajdoš, dramaturgie Karolina Salomonová, scénografie Alžběta Kranich Uhlíková, hudba Matěj Štrunc, hrají Anna Hřebíčková, Táňa Hlostová, Denisa Cupáková, Matěj Záhořík, Alfred Texel Schmidtke, Vít Malecha, Jaroslav Tomáš, Kamil Bačovský, Petr Theodor Pidrman j.h., Nikola Moravčíková j.h, Michal Sikora j.h. Premiéra 22. června 2024. Psáno z reprízy 23. května 2025.

Alena Punčochářová, studentka Kulturní dramaturgie v divadelní praxi SLU