Lítáme, to není problém!

Divadelní adaptace stejnojmenného románu Petra Síse vznikla pod režijním vedením Jakuba Maksymova. Příběh je zasazen do leteckého skladu, který Olga Ziębińska navrhla jako nehostinný šedý prostor. V zadní části jeviště se nachází dlouhé pásmo několika vysokých regálů, v nichž se uchovávají krabice s převáženou poštou. Šestice zaměstnanců, Karel Růžička, Jakub Georgiev, Ivo Marták, Lenka Macharáčková, Tomáš Rossia Martin Štěpanda, v pilotních overalech otvírá příběh pomalým vyndáváním zmiňovaných krabic. Jsou na nich názvy míst spojených s Antoinem – jak familiárně spisovatele tvůrci sami označují. K těmto lokacím se pak vztahují při postupném odkrývání Antoinova života.

Ve ztvárňování protagonisty se herci Jakub Georgiev a Karel Růžička vystřídají podle věku tak, aby vzhled korespondoval se zobrazovaným životním obdobím. Stejně stárnou i loutky-manekýni, které představují Antoina v loutkové rovině. Oba světy se buď doplňují nebo se navzájem prolínají, hranice mezi nimi není fixně nastavena. Někdy tak na jevišti nastane značně snová realita, jejíž melancholické ladění podporují živé tóny akordeonu (autor hudby Lazar Novkov). V takových chvílích je pak nutné zapojit ke sledování více pozornosti. Výhradně loutky se na jevišti objevují nejvýrazněji ve chvíli letecké havárie. Několikadenní odloučení od běžného světa inspiruje Antoina k vymyšlení Malého prince, jehož loutková podoba se mu na jevišti doslova zrodí ze zad, zatímco loutkový Antoine nemohoucně leží uprostřed pouště.

Pečlivé řemeslně-scénografické přípravy jsou patrné také díky různým zobrazení letadel. Kromě zhruba dvoumetrového dřevěného modelu se po jevišti proletí ještě pěnové házecí letadélko, necelý metr velký model či malé letadélko přidělané na hrotu hůlky s gymnastickou stužkou. Velmi často tedy „něco“ lítá, což publikum dle nadšených reakcí vítá. Další podstatnou součást zábavné vizuální podoby tvoří krabice, s nimiž tvůrci podle potřeby zacházejí jako se svébytnou scénografií či rekvizitami. Nehostinné prostředí skladu se tak díky krabicovým trikům přesouvá do spisovatelova rodného domu v Toulouse nebo do Paříže. Hlavní město Francie znázorňuje krabicově hnědý model Eiffelovy věže. Jako výmluvný materiál, který nepotřebuje žádné verbální vysvětlení, pak funguje písek tvořící poušť. Herci a herečka ho rozsypou po jevišti chvíli předtím, než v něm Antoine ztroskotá.

Okouzlení letadly, jež Antoina provázelo celým životem, a nakonec se mu stalo osudným, připomíná Pilot a Malý princ v podstatě pořád, možná trochu na úkor jiných témat. Snaha nakazit touto fascinací je patrná i z pracovních listů „Vyrob si své letadlo“ dostupných na webových stránkách divadla. Jelikož se jedná o inscenaci pro 2.–7. třídu základních škol, řekla bych, že spíše než možné podnětné obsahové přesahy u dětských diváků boduje právě hravá a vizuálně strhující scénografie, díky níž létání není nejmenší problém. A dle potlesku boduje velmi mocně.

Barbora Dynybylová, Katedra teorie a kritiky DAMU v Praze

Divadlo loutek Ostrava – Pilot a Malý princ. Autorstvo: Petr Sís, Antoine de Saint-Exupéry, Jakub Maksymov. Režie: Jakub Maksymov. Dramaturgie: Jakub Maksymov, Tereza Agelová. Scénografie: Olga Ziębińska. Hudba: Lazar Novkov. Hrají: Karel Růžička, Jakub Georgiev, Ivo Marták nebo Aleš Petrič, Lenka Macharáčková, Tomáš Rossi, Martin Štěpanda. Premiéra 15. listopadu 2024 na Hlavní scéně Divadla loutek Ostrava. Psáno z reprízy na festivalu DSB dne 25. května 2025.