Zaráz 2023: Reklamní estráda s folklórními prvky

Limonádový Joe se už od čtyřicátých let minulého století těší velké oblibě diváků nejen na divadelních prknech, ale díky Oldřichu Lipskému se příběh fiktivní parodické postavy dostal i na televizní obrazovky. Téměř notoricky známé předlohy Jiřího Brdečky se ve Slováckém divadle chopily režisérka Martina Schlegelová s dramaturgyní Ivou Šulajovou a upravily text pro své divadelní pojetí.

Na první pohled diváka upoutá scéna, která připomíná westernový salon, kde si kovbojové zajdou na sklenku whiskey, zahrát si karty či navštívit budoár přítomných dam. Ale není tomu přesně tak, na stěnách nad schodištěm visí reklamní plakáty na Kolalokovu limonádu obohacené variacemi na slovácké folklórní motivy. Tyto dekory se pak objevují i na kostýmech jednotlivých postav, nikoli však důsledně na všech, díky čemuž nemáme pocit jednotvárnosti. Na první pohled nás upoutá oblečení pana Kolaloky (Pavel Hromádka), které krom kovbojského střihu a klobouku tvoří z větší části folklórně ornamentovaný oblek. Již decentnější prvky jsou voleny pro kostým Winnifred (Kateřina Michejdová) a odění Limonádového Joeho, kombinující bílé oblečení a folklórní prvky, společně s černou parukou dělá z Jiřího Hejcmana téměř slováckého Elvise Presleyho.

Kabaretní zpracování v laskavé a hravé režii stále zůstává estrádní reklamní kampaní na Kolalokovu limonádu, ale zároveň dodává pocit příjemné odlehčené zábavy, k čemuž přispívá například i scénka baletu kovbojů v podání Štěpána Goiše, Jakuba Zelinky, Šimona Obdržálka, Pavla Šupiny a Davida Vaculíka. Obsazení Jiřího Hejcmana do hlavní kladné role Limonádového Joeho a Tomáše Šulaje do role jeho úhlavního nepřítele Horáce alias Hogo Fogo, nabízí potenciál tvořivé herecké spolupráce, který ale není plně využit. Místo zlého uzurpátora vidíme lehce komickou postavu, která si publikum získává efektními kouzelnickými triky. Obsazení Pavlíny Hejcmanové do role Tornádo Lou a její smyslná energie strhává pozornost hned při prvním příchodu na jeviště. Můžeme ocenit její kostýmní proměny, kdy na počátku se objeví celá v černém a na konci už je oblečena do červeno-tělových šatů, přes které jdou stejně vidět černé podvazky. Tato proměna odkazuje k polepšení postavy Tornádo Lou, ale zároveň nenechává diváka na pochybách, že i ona byla v minulosti lehkou dívkou. Tomáš Žilinský v roli barmana podporuje satirické vyznění celé hry, jeho krátké vsuvky do děje dotvářejí atmosféru situací.

Nejenom přítomnost živé kapely, ale jejich organické zapojení do herních situací je velkým přínosem. Místo obvyklého a častého umístění kapely na stranu jsou zde hráči aktivně zapojováni do děje a občas na sebe strhnou pozornost natolik, že zastíní i herce. Samotné hudební nastudování Josefa Fojty, které díky zvoleným nástrojům lehce akcentuje folklórní vyznění, působí neotřele. Zní jako spojení jazzu, country a folku. I když píseň Whiskey je moje gusto je typicky trampská píseň v country žánru, rytmus písně dokázal soubor využít jako podklad pro uherskohradišťský verbuňk. Souboru se podařilo zkombinovat samotný tanec s gagy, díky čemuž produkce působila celistvě.

Celá inscenace je příjemně laděný kabaret. Vyvážení množství folklórních motivů nejen v scénografii, ale i tanečních pasážích působí decentně a pro člověka, který není příznivcem folklóru, nevyznívá rušivě. Herecká spolupráce, energie a sehranost souboru se také kladně podepisuje na kvalitě diváckého zážitku. Dopolední festivalové reprízy se účastnilo i dětské publikum, které na představení reagovalo velice živě, i když jim možná unikaly některé kontexty předlohy. Ukázalo se tak univerzální vyznění příběhu přenositelné i do dnešní doby.

Slovácké divadlo – Jiří Brdečka, Vratislav Blažek, Pavel Kopta, Jan Rychlík, Vlastimil Hála: Limonádový Joe. Inscenační úprava Martina Schlegelová a Iva Šulajová, scéna Jana Špalová, kostýmy Aneta Grňáková, hudební úprava a hudební a pěvecké nastudování Josef Fojta, choreografie Miss Cool Cat, pohybová spolupráce Adam Mašura, odborná expertíza v otázce pohybu v revue Martin Pacek, triková spolupráce Tomáš Šulaj, dramaturgie Iva Šulajová, režie Martina Schlegelová. Hrají Jiří Hejcman, Tomáš Šulaj, Pavlína Hejcmanová, Kateřina Michejdová, Zdeněk Trčálek, Viktor Skála (nebo František Nedbal), David Vaculík, Daniel Gajdoš, Pavel Šupina, Tereza Novotná, Petra Staňková, Jitka Hlaváčová, Pavel Hromádka, Tomáš Žilinský, Pavel Majkus, Štěpán Goiš, Jakub Zelinka, Šimon Obdržálek. Kapela: klavír Jan Laník (nebo Josef Fojta), housle Drahomír Hlaváč, viola Jakub Tomala, violoncello Pavel Majkus, kytara Pavel Hromádka. Premiéra 18. června 2022. Psáno z reprízy na festivalu Zaráz 19. ledna 2023.