Tento nadpis je poutavý a vtipný

Zmínil již někdo, že jsou to tu samé šepoty a výkřiky? Křičí vždy ten, který by měl být slyšen, nebo jsou velké myšlenky odsouzeny k šeptavé existenci? Nad tím občas přemýšlím. Ale hlavně doufám, že jste byli volit.

Domácí Moravské divadlo Olomouc představilo v devátém a desátém dni festivalu dvě své inscenace, každou ze zcela odlišného ranku. Čerstvě odpremiérovanou Mozartovu operu Così fan tutte a derniérovou reprízu Šiktancovy dramatizace Nebezpečných známostí. Z obou inscenací je patrné, že jsou určeny pro jasně definovatelné, bez jakýchkoliv předsudků, městské publikum. Mozartovu dílu, jehož zápletkou je zkouška věrnosti milenců pro jejich milenky, tvoří scénografický základ obří pudřenka. A jako takové je i inscenováno.  Vrstvy pudru, nejdříve zakrývající několikanásobné vrstvy lží, na konci zamaskují vzniklé jizvy. Z pěveckých výkonů zaujala zejména hostující Patricia Janečková v roli služky Despiny, během představení střídající několik různých pěveckých poloh. Nebezpečné známosti převedl režisér David Šiktanc do moderního jazyka. Tedy, moderního co se např. nových technologií – postavy si dopisují přes Messenger, volají přes videochat a propagují se na Instagramu, a výpravného řešení týče – děj se odehrává ve wellnes centru, kde tráví volný čas skupina pravděpodobně vyšší střední vrstvy. Ovšem mluva samotných postav zůstává někde na půli cesty, herci svá sdělení podávají prostřednictvím složitých souvětí. I přes modernizaci zůstává v inscenaci několik lehce úsměvných anachronismů, např. Madam de Tourvel umírá na neštovice. Takové časové posunutí se mi nezdálo ku prospěchu věci, téma intrik a zášti z více než dvě stě let starého románu by možná vyznělo lépe v původním dobovém jazyku, ale s pouze aktualizovanou výpravou. Obé najednou se bilo a nové významy předlohy nepřinášelo.

Soukromé rozhovory Divadelního spolku Jedl byly na programu (stejně jako ve čtvrtek a v sobotu) v pátek. Jedná se o autorskou inscenací sestávající se z textů Ingmara Bergmana upravených Lucií Trmíkovou, představitelkou hlavní role. Anna žije v nepříliš šťastném manželství, svým mužem je spíše potupována a přehlížena. To se změní, když se zamiluje do muže mladšího a na radu rodinného přítele a kněze se s tím svěří manželovi. Trmíková s Martinem Pechlátem předvádějí, do jakých zákoutí může manželství dojít, a za jakých podmínek se mohou manželé ještě těšit vzájemné úcty a respektu. Trmíková hraje Annu jako svéhlavou, nastalou situací poněkud potřeštěnou ženu. Je schopna přesného rytmu a vytváří jemnou, ale výrazně se projevující komediální základnu své postavy. Pechlát se dostává z původní polohy suverénního samce do pozice lehce ukňouraného a nejistého nešťastníka. Komorní inscenace nabízí nejen pohled na manželský pár, který byl snad kdysi předurčen ke šťastné budoucnosti, ale také ukazuje cestu k emancipaci, vedenou skrze spletitou cestu revaluace všech zdánlivě pevných životních hodnot.

Ve velmi pozdní páteční čas představila nezávislá umělecká skupina Fritz Cavallo München v čele s Franzem Pätzoldem, publiku Divadelní Flory známého z minulých ročníků, premiéru inscenace Šepoty a výkřiky. Tato by se nejlépe dala popsat na bázi bizarních asociací vznikajících Pätzoldovým (šíleným) herectvím a temně tepajícího hudebního doprovodu. Představení začíná předčítáním dopisů německých vojáků padlých v první světové válce s na pozadí promítanými montážemi Dzigy Vertova. Poté Patzölda diváci voyeristicky doprovází do zákulisí prostřednictvím kamery, kde herec předvede živočišný i nechutný i pudový výkon. Poté se, po opětovných pokusech číst dopisy padlých, zabaví režírováním dvojice herců, která plní všechny jeho pokyny. Před koncem se opět vrací téma války, tentokrát se zapojením sovětských tanků. V samém závěru čtyři performeři předčítají verše z Baala. Inscenaci  nelze příliš racionálně uchopit. Spíše se jedná o sled znejišťujících obrazů, jež nechávají diváka v naprosté nejistotě, o co že to kráčí, ale také v poťouchlém napětí, čeho všeho bude znamenitý Pätzold ještě schopen. U diváků úspěšnou část představení tvořil též titulkovací stroj, ovládaný velmi vtipnou Jitkou (mistryní v titulkování), věcně komentující nejextrémnější části noční jízdy.

Zdroj fotografií: fotogalerie webové stránky Divadelní Flory

Moravské divadlo Olomouc – W. A. Mozart: Così fan tutte. Režie Andrea Hlinková, hudební nastudování Miloslav Oswald, scéna a kostýmy Miriam Struhárová, asistent režie Petr Hloužek. Hrají Elena Gazdíková/Barbora Řeřichová, Radoslava Míčová/Anna Nitrová, Jozef Gráf/Milan Vlček, Martin Štolba/Tadeáš Hoza/Vojtěch Pačák, Jan Přibyl/David Szendiuch, Barbara Sabella/Patricia Janečková.  Premiéra 10. května 2019. Psáno z festivalové reprízy 23. května 2019.

Moravské divadlo Olomouc – Choderlos de Laclos: Nebezpečné známosti. Režie a dramatizace David Šiktanc, dramaturgie Michaela Doleželová, scéna Nikola Tempír, kostýmy Petra Krčmářová, hudba Ondřej Švandrlík. Hrají Petr Kubes, Vladimíra Včelná, Natálie Tichánková, Naděžda Chroboková-Tomicová, Daniela Klevetová, Vlasta Hartlová, Marek Pešl. Premiéra 16. března 2018. Psáno z festivalové reprízy 24. května 2019.

Divadelní spolek Jedl – I. Bergman – L. Trmíková – J. Nebeský: Soukromé rozhovory. Režie Jan Nebeský, scénář Lucie Trmíková, hudba Ladislav Kozderka, kostýmy Petra Vlachynksá. Hrají Lucie Trmíková, Martin Pechlát, Zdeněk Maryška. Premiéra 28. listopadu 2018. Psáno z festivalové reprízy 24. května 2019.

Fritz Cavallo München - R. Bersch – J. Motzet – F. Pätzold – J. Zezula: Schreie und Flüstern/Šepoty a výkřiky. Tvůrčí tým Roland Bersch, Josef Motzet, Franz Pätzold a Jaromir Zezula. Hrají Fritz Cavallo. Psáno z premiéry v rámci festivalu 24. května 2019.