Skokem do kouzelně nepohádkového světa

Přes všechny mírně děsivé psychoanalytické výklady v zásadě nemám nic proti klasickým pohádkám. Zároveň jsem ale více než nakloněna jejich smysluplné a hravé reinterpretaci v duchu současných myšlenkových trendů. Novocirkusové seskupení Collectif Malunés přineslo právě takový příjemně anti happyendový začarovaný les plný skoků, kotoulů a přemetů.

Jednotlivé scény prostě a jednoduše ukazují možné průsečíky současného smýšlení a klasického pohádkového rámce. Nejde jen o emancipaci princezen, pro něž to poslední, co potřebují, představuje princ. I princové se radši budou bavit, než aby někoho probírali ze zjevného kómatu a prvoplánový šikanátor vlk už nevyděsí odvážnou Karkulku. Vyplouvají tak na povrch detaily rušící magickou prostotu pohádkových vzorců. Schémata po generace předávaná jako ideál se hroutí pod sebeuvědomováním člověka a jeho nárokem na štěstí jako věc hluboce individualizovanou. Mohlo by se tak zdát, že se tím lidské žití pouze komplikuje. Tento pocit inscenace sice nevyvrací, nicméně předkládá divákovi také slasti náročné cesty. Nejexplicitněji tak činí v závěrečném „momentu lásky“, jak jej inscenátoři sami nazývají. V tu chvíli spolu dva náhodně zvolení členové souboru sdílí polibek a celý ansámbl poté obšťastní vybrané diváky a divačky. Nepatetický, zbytečně nedramatizovaný moment, podkreslený pouze jemnou melodií a zpěvem přináší jedno z pomyslných světel podél tunelu. Protože snahy o štěstí každé jedné osoby se nakonec spojí v jednolitý proud společného hledání a podpory.

Takový výklad se samozřejmě pojí i s použitou formou nového cirkusu, respektive z ní vyrůstá. Málokdo bude smutnit nad bídnými vyhlídkami na „životní lásku“, když se kolem míhají lidská těla v úžasných kompozicích. Nejde jen o prováděné působivé akrobatické kousky, ale i o hudební čísla, jejichž hlavním poslání je nebrat se zbytečně vážně. Ironicky si dobírají laskavé texty písní stejně tak jako právě probíhající dění. Vše se koná se samozřejmým umem a gracií účinkujících, k nimž se v této repríze připojila až pozoruhodně dobrá čeština pronášených replik.

Collectif Malunés tedy do Brna přivezl dílo nabyté talentem a nadšením ve všech ohledech. Herectví, akrobacie a živé muzicírování v podstatě nepřetržitě poutají diváka, baví jej a díky nadstavbě zmíněné intepretace mu dávají i podněty k přemýšlení, ale také sdílení radosti se světem. Představují tak rodinnou podívanou v tom nejlepším slova smyslu, jež se nenásilně a zdánlivě nenáročně snaží udělat člověka veselejším i lepším.

Collectif Malunés (Belgie) – Šťastně až navěky. Účinkují Juliette Correa, Lola Devault-Sierra, Nickolas Van Corven, Luke Horley, Simon Bruyninckx, Arne Sabbe, Gabriel Larès. Psáno z reprízy 12. sprna 2017 na festivalu Maraton hudby.