Divadelní svět Brno 2018: Peklo nebo ráj?

Naivní divadlo Liberec uvedlo v první den festivalu Divadelní svět Brno představení, které se strukturou vymyká standardu jejich loutkohereckého repertoáru určenému převážně pro děti. Experimentální inscenace Jsou místa oblíbená tmou čerpá z motivu knihy známé německé spisovatelky Judith Schalansky Atlas odlehlých ostrovů. V ní autorka popisuje padesát nejodlehlejších ostrovů naší planety tak, jak si je vysnila v představách jako malá holka při koukání do mapy. Režisér Filip Homola si pro svou dramatizaci vybral sice jen osm příběhů, za to ale pro publikum vytvořil vskutku sugestivní zážitek.

Hracím prostorem se stává dlouhý dřevěný stůl umístěný za oponou na jevišti v divadle Reduta. Publikum sedí okolo, čímž s herci sdílí stejný prostor a jsou v blízkém kontaktu (je to scénografický záměr, který má posílit intenzitu diváckého zážitku). Na dřevěném stole, jenž přebírá funkci mola, okolo něj i mezi diváky se pětice herců (Miroslava Bělohlávková, Diana Čičmanová, Barbora Kubátová, Dan Kranich a Adam Kubišta) stává vypravěči krátkých příběhů ze vzdálených ostrovů. Nepředstavují konkrétní fyzické osoby, ale vystupují skrze svůj hlas jako průvodci v cizích krajinách. Hlas propůjčují i předmětům, které rázem v očích diváka ožívají a přebírají vlastnosti živého herce. Největší důraz je kladen na deklamaci, která dynamizuje jednotlivé příběhy v celé inscenaci. Ostrou, precizní a rytmickou intonací obklopují diváka ze všech stran a vytváří tak prostor, kde se samota a ticho tříští s ozvěnou.

Minimálně proměnlivé prostředí je skvěle přetvářeno díky vizuálním efektům. Protagonisté nejčastěji využívají v inscenaci práci se světlem a stínohrou, což vytváří náznakovou projekci na plátno a rekvizity - bílé závěsy, skleněné láhve s vodou a ptačí peří.

Scénická hudba, jejíž autory jsou hudebníci z experimentálního dua Kora et le Mechanix, je v této inscenaci velmi specifická. Divák v ní neuslyší čitelnou melodickou linku tvořenou vokály a hudebními nástroji, ale směsici fragmentů elektronické hudby a různorodých zvuků a ruchů. Tato disonance skvěle navozuje dojem zapomenutého a nehostinného prostoru, kde se člověk musí naučit žít jen se sebou samým.

Hudba vytváří spirituální propojení mezi divákem a prostorem. Pro každý z ostrovů byla složena jedinečná ambientní kompozice, která společně s nápaditými rekvizitami a osvětlením vytvoří osmkrát naprosto odlišné prostředí. Jednotlivé nahrávky tak neustále mění atmosféru a náladu děje.

Vše, co se děje na scéně, je přesně promyšlené a načasované. Jednotlivé divadelní prvky se navzájem doplňují a vzniká tak inscenace, která upoutá diváka vizuálně, a zároveň ho donutí k zamyšlení nad podstatnými životními otázkami: Věří i jediný obyvatel malého ostrova v Boha? Má ten člověk svědomí, když ho nesoudí žádná společnost? A když nemá úctu k zemi, ze které vzešel, má úctu k sobě samému?

Naivní divadlo Liberec-Judith Schalansky, Filip Homola: Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých. Režie a koncepce Filip Homola, překlad Martina Loskotová, dramaturgie Vít Peřina, výprava Kamil Bělohlávek, světlo Martin Šulc, zvuk Milan Blažek, hudba Kora et le Mechanix, hrají Miroslava Bělohlávková, Diana Čičmanová, Barbora Kubátová, Dan Kranich, Adam Kubišta. Premiéra 18. února 2017 v Naivním divadle Liberec. Psáno z reprízy 25. května 2018 na festivalu Divadelní svět Brno.