V rámci desátého ročníku festivalu Dokořán pro hudební divadlo pořádaném Městským divadlem Brno se dostalo brněnskému publiku možnosti zhlédnout inscenaci divácky proslulého Dejvického divadla. Jak už avizuje samo zaměření festivalu, nepřijelo, jak je pro něj typické, s dramatem činoherním, nýbrž s hudebním. Autorská černá komedie režiséra Davida Ondříčka s hudbou Marka Doubravy s názvem Kde je ta ryba?, jež měla svou premiéru 4. května 2023, bavící už více než rok pražské návštěvníky divadla, teď dostala možnost svým břitkým humorem rozesmát i diváky festivalové.
Hra, jež začíná docela nevinně na oslavě narozenin čerstvého padesátníka Karla (Jaroslav Plesl), se záhy zvrtne. Karel konečně řekne do očí své rodině a přátelům, co si o nich ve skutečnosti myslí, a nejedná se zrovna o láskyplné vyznání. Jakoby zvráceností osudu se jen několik sekund poté začne dusit. Ocitá se ve stavu mezi životem a smrtí. A jak se mezi lidmi často říká, před očima se mu promítne celý jeho dosavadní život.
Zdá se, že téma mužů v krizi středního věku bilancujících nad svým životem, je tématem pro Dejvické divadlo skoro už typickým (vzpomeňme na inscenaci Fifty Petra Zelenky), přesto se však jedná o uchopení, když ne originální, tak alespoň poměrně zábavné. Jedním z největších kladů inscenace se stává samotná kompozice vzpomínek z Karlova života. Žádná z jednotlivých epizod není samoúčelná a postupně se nám skládá jakási tragikomická mozaika jednoho lidského života.
Kde je ta ryba? Kočka ji snědla… Tak znějí slova známé dětské říkanky Byl jednou jeden domeček o nezvratném koloběhu života a smrti, jež se jako by vznášejí po celou dobu představení někde v prostoru mezi jevištěm a hledištěm.
Jednou z prvních vzpomínek, jíž se mimo jiné stáváme svědky, je osudové setkání malého Káji s jeho pozdějším nejlepším přítelem Ondrou (Pavel Šimčík). Scéna, ve které dojde k morbidní smrti koťátka, v něčem až nápadně připomíná známou Steinbeckovu novelu O myších a lidech. Proslulá dynamika vztahu mezi postavami dvou blízkých přátel George Miltona a Lennieho Smalla se tak najednou zhmotňuje přímo na jevišti.
Hercům Dejvického divadla se podařilo překvapit velmi dobrými pěveckými výkony, za zmínku stojí především Anna Fialová v roli Karlovy sestry Gábiny a Simona Babčáková jako Karlova manželka. Divácky vděčnými jsou také samotné písně s texty Marka Doubravy, pohybující se žánrově od rapu přes satirické a ironické popěvky až k teskné baladě.
Hra kromě mužského pohledu na svět nabízí skrze ženské postavy také vhled do postavení žen v dnešní novodobé společnosti, především skrze píseň o těžkostech ženského údělu, jež se s jistotou stala jedním z nejlepších čísel večera. Nabízí se nám tak dynamika vztahů nejen mezi přáteli, ale také mezi mužem a ženou, ať už bratrem a sestrou, manželem a manželkou, či otcem a dcerou.
Zasadit strom, postavit dům, zplodit syna. Tři cíle v životě každého muže? Možná. Přestože inscenace Davida Ondříčka do tématu mužů v krizi středního věku zdánlivě nepřináší nic nového, snaží se o uvolněný a zábavný, co možná nejméně zasmušilý pohled. V závěru představení Kde je ta ryba? tak může divák odcházet přinejmenším s příjemným pocitem nadhledu, jenž touží ve svém životě alespoň na chvíli nalézt každý z nás.
Dejvické divadlo, Praha – David Ondříček: Kde je ta ryba? Režie David Ondříček, scéna a kostýmy Marek Cpin, hudba a hudební nastudování Marek Doubrava, choreografie Marek Zelinka. Hrají Jaroslav Plesl, Simona Babčáková, Pavel Šimčík, Anna Fialová, Václav Neužil, Antonie Formanová, Marek Zelinka / Denis Šafařík, Marek Doubrava a další. Premiéra 4. května 2023 v Dejvickém divadle v Praze. Psáno z reprízy 17. června 2024 v rámci festivalu Dokořán pro hudební divadlo v Městském divadle Brno.
V rámci festivalu OST-RA-VAR Divadlo Petra Bezruče odohralo tri inscenácie. V každej z nich bola predstavená silná ženská hrdinka. Střípky ženy, Slepá skvrna a napokon aj Marie Stuartovna v sebe mali väčší či menší emancipačný akcent.
Můžeme se jen domnívat, jak moc byla filmová adaptace knihy Osvícení pro tvůrčí tým režiséra Jakuba Šmída a dramaturga Norberta Závodského inspirací k vytvoření koncepce jejich inscenace Médea uvedené v činohře Národního divadla moravskoslezského.
