Tvorba spisovatele a dramatika Karla Čapka je snad známá každému Čechovi. Ať už jde o R.U.R. nebo Bílou nemoc, témeř každý o těchto dramatech slyšel. Podobně slavná je i Věc Makropulos, která nedlouho po své premiéře inspirovala Leoše Janáčka k napsání stejnojmenné opery. Téměř o sto let později vzniklo také zpracování v podobě Makropulos musical ve Východočeském divadle Pardubice a letos soubor pardubického divadla představil tento muzikál i brněnskému publiku – v rámci festivalu Dokořán.
Původní příběh, zasazený do roku 1922, nabízí příjemně tajemnou atmosféru a té se muzikálová verze v režii Petra Novotného drží. Co se této inscenace týče, v jednoduchosti je síla – kulisy jsou statické a kromě pohyblivé stěny se nic na jevišti nemění, děj se prakticky odehrává jen na jevišti pražské Lucerny a v jejím zákulisí, a to během jediné noci. Až téměř detektivní zápletka, do které hrají kabaretní písně, rozhodně nic víc nepotřebuje. Samozřejmě ale záleží na vkusu diváka.
Zde je nutné podotknout, že ačkoliv by se již podle názvu mělo jednat o muzikál, od typického muzikálu se toto dílo v mnoha ohledech liší a muzikálový fanoušek s velkými očekáváními by mohl být zklamán. Souhrně se dá říct, že se jedná spíše o činoherní drama protkané kabaretními výstupy, které nemají s příběhem nic společného. Většina herců si v průběhu obou dějství vůbec nezazpívá. Tady opět přicházejí na řadu preference diváka – ten, kdo má rád muzikály jako například Cabaret, si zde přijde na své.
Za texty a hudbou písní je již po mnoho let osvědčené duo: Gabriela Osvaldová a Ondřej Soukup. Společně stojí za oblíbenými českými muzikály, jako jsou Johanka z Arku, Robin Hood nebo Elixír života. V případě, že divák zná tyto předchozí muzikály, s Makropulos musical přijde zklamání. Hudba nepřináší nic nového a repetitivnost autorů je zde do uší bijící. Jistě, je v pořádku, když má autor svůj specifický rukopis. V tomto případě ale bohužel divák slyší melodie z jiných písní Ondřeje Soukupa až moc zřetelně a chybí tu originalita. Asi nejvýrazněji se tento jev projevil v písni „Avantgarda, volná láska“, u které je melodie až moc nápadně podobná písni „Zázrak“ z repertoáru Lucie Bílé. Na druhou stranu jsou i přesto písně v Makropulos musical příjemné na poslech a nedá se jim z hlediska kvality moc vytknout.
Herecké výkony v této inscenaci jsou výborné. Za pochvalu stojí především představitelka hlavní role, Petra Janečková. Pěveckou i emoční náročnost své postavy zvládá bravurně, a je tak hvězdou celé produkce. Zbytek obsazení ale nezaostává – všichni podali své role tak, jak se pro představení hodí, a společně má celý soubor skvělou chemii.
Celkově je Makropulos musical velmi povedená inscenace a rozhodně si zaslouží, aby jí diváci dali šanci. Nabízí jak zábavnou hudbu, tak několik hlubších myšlenek, které diváka po konci nenechají chladným.
Východočeské divadlo Pardubice – Ondřej Soukup, Gabriela Osvaldová, Petr Abraham: MAKROPULOS musical. Režie Petr Novotný, asistentka režie Martina Mejzlíková, kostýmy Roman Šolc, dramaturgie Anna Hlaváčková, scéna Ivo Žídek, hudební nastudování a korepetice Radek Škeřík, choreografie Petra Parvoničová, asistentka choreografie Michaela Novotná. Hrají Petra Janečková, Martin Mejzlík, Tomáš Lněnička, Karolína Šafránková, Radek Žák, Josef Pejchal, Matěj Štrunc / Štěpán Pospíšil, Zdeněk Rumpík, Ludmila Mecerodová, Ladislav Špiner, Vladimír Chmelař, David Kopecký, Eliška Jechová, Barbora Haláková, Dagmar Nárožná a další. Premiéra 22. října 2022. Psáno z reprízy na festivalu Dokořán 15. června 2024.
V rámci festivalu OST-RA-VAR Divadlo Petra Bezruče odohralo tri inscenácie. V každej z nich bola predstavená silná ženská hrdinka. Střípky ženy, Slepá skvrna a napokon aj Marie Stuartovna v sebe mali väčší či menší emancipačný akcent.
Můžeme se jen domnívat, jak moc byla filmová adaptace knihy Osvícení pro tvůrčí tým režiséra Jakuba Šmída a dramaturga Norberta Závodského inspirací k vytvoření koncepce jejich inscenace Médea uvedené v činohře Národního divadla moravskoslezského.
