Divadelní svět Brno 2018: Království za silnou režijní myšlenku

Poloprázdnému sálu brněnského HaDivadla se představil maďarský soubor s inscenací Richarda III. Ať už hrstku diváků nalákala představa nekonvenčního zpracování kanonického díla nebo dobře nastudované klasiky, nedočkali se ani jednoho.

Již při příchodu do sálu jsem se dostala do rozpaků. Centrálním bodem jeviště byla kovová konstrukce připomínající stavební lešení, na jejímž vrcholu ležela mužská postava. Konstrukce byla obklopena hledištěm ze tří stran. Kvůli nízkému počtu diváků se však nakonec všichni usadili na jednu stranu, a prázdné židle naproti pozorovali po celou dobu představení. Z konceptu intenzivního zážitku, kde divák nesleduje pouze dění na jevišti, ale je součástí kolektivního zakoušení díky trojúhelníkovému uspořádání hlediště, se stala záležitost tradičního kukátkového charakteru. Z představení se pak vytratily veškeré možné pokusy o navázání kontaktu mezi publikem a jevištěm. Zachování komorní povahy této divadelní události a situování do menšího prostoru by vhodněji podpořilo pokus autorů o vytvoření stručného a intimního Richarda III.

Samotné představení nepřineslo brněnskému publiku nic nového, a to ani po obsahové ani formální stránce. Maďarský Richard III. osciloval mezi pokusem o surovou psychologickou studii rozkladu osobnosti ovládané neukojitelnou touhou po moci, a postmoderní sebereflektující hříčkou. Zatímco vévoda z Gloucesteru (Zoltán Balázs) se vší vážností a zápalem osnoval své plány, foukal bublinky do hlediště nebo se oháněl barevným plastovým mečem. Herecké výkony na pomezí psychologického realismu a mírně nadsazené expresivní deklamace autoři zároveň popírali často až směšnými pseudohistorizujícími kostýmy. Shakespearovy ženské postavy pobíhaly po jevišti ve spodním prádle, barevných punčochách a sukních s divokými vzory, zatímco si muži na těle přidržovali tuniky ze starých dek. Kostýmy a rekvizity z hračkářství byly tím jediným, co v představení působilo dojmem originality. Režijní zpracování až příliš často ilustrovalo původní drama a celkový dramaturgický záměr mi nebyl dostatečně zřetelný. Na psychologickou studii nešli tvůrci dostatečně hluboko a z postav udělali spíše karikatury, na sebeironický hravý komentář se drželi příliš u zdi. Celé představení působilo dojmem, že se tvůrci snažili vytvořit nekonvenční inscenaci klasického textu, ale zároveň nebyli dostatečně odvážní se od něj odpoutat.

Představiteli Richarda III. nelze upřít jisté podmanivé charisma. Přesto se domnívám, že jsem nebyla jediná, kdo uvítal, když světlo baterky, do něhož odříkával závěrečný monolog, konečně zhaslo.

MaladypeTheatre – William Shakespeare: Richard III. Režie Sándor Zsótér, dramaturgie Júlia Ungár, scénografie Mária Ambrus, kostýmy Mária Benedek, hudba Pál Péter Szucs, hrají Balázs Fila, MártonPallag, Sándor Márkus, Zoltán Friedenthal, Kata Huszárik, Erika Tankó, ÁgotaSzilágyi. Představení 26. 6. 2018 v rámci festivalu Divadelní svět Brno.