Divadelní Flora 2017 - Den první

Název dvacátého prvního ročníku Divadelní Flory pojmenovává leitmotiv dramaturgického konceptu festivalu – má jím být Tekutá Evropa. Termín evokuje neustálou změnu kontinentu způsobenou pohybem zevnitř i tlaky zvenčí, z ostatních částí světa. Co konkrétně v sobě tento široký pojem skrývá, se dozvíme v Olomouci během následujících deseti dnů.

Zahajovací představení Řeckých pašijí, operního kolosu Bohuslava Martinů v nastudování režiséra J. A. Pitínského a operního souboru Moravského divadla v Olomouci, ilustruje na příběhu dvou vesnic téma uprchlické krize v Evropě posledních let. Hlavním poselstvím je zkušenost, že odtažitost a neochota porozumět druhým není řešením. Naopak, často vede k neštěstí. Pitínského pojetí je hravé a barevné. Sbor domorodých nosí zářivě teplé barvy na jednobarevných dámských šatech a punčochách i na pánských oblecích a kravatách. Všechny tváře sboru jsou silně líčeny. Sbor příchozích a žádajících o pomoc je naproti tomu v tmavých barvách, oblečení je nesourodé a spíš nevzhledné. Na nevelké obnažené scéně se představuje mnoho herců/zpěváků. Přestože Pitínského snahou je operu rozehrát někdy až činoherně, jeho herci na takovou výzvu nejsou velmi připraveni. Hezká aranžmá zpěváci v davových scénách nachodí a v individuálních případech trochu upadají vždy, když postava na scéně zrovna nemá výstup. Ta totiž potom jen čeká na svůj další part a zapomíná být hercem.

Kompozice Jana Moceka a Táni Švehlové Zářící město je krátkým venkovním divadelním experimentem. Tři herci v necelých čtyřiceti minutách vypráví simultánně tři příběhy jednoho paneláku. Každý divák má sluchátka se třemi kanály, jimiž si pouští jednotlivá vyprávění. Jak bude mezi příběhy cestovat a kterému věnuje větší pozornost, záleží pouze na něm. Výsledný zážitek tak má každý účastník jiný a jedinečný. Tématem experimentu je setkávání, snaha a touha se setkávat v prostoru, který aktéři společně obývají. Jejich setkání se ale stává nemožným, protože se nerespektují, nejsou si jistí sami sebou, touží po něčem, co neumějí pojmenovat. Nakonec, i když se někdy potkají, vůbec si toho nevšimnou. Z jejich vzájemné tvrdohlavosti a z malicherností každodennosti pramení úzkost a sklíčenost. Každý má svou pravdu, z níž nedokáže ustoupit a kterou považuje za všeobecně správnou. Stejně tak i divák má po představení v hlavě vlastní dílo a vlastní interpretaci, jež považuje za důležitou, přitom ale zřetelně zná jen jednu z mnoha. Sílu záměru této kompozice ruší fakt, že celku chyběla jakási dynamika, energie, díky níž by byl zapamatovatelný, a také domněnka, že možná nikdo v této hře nenašel stejné poselství, jako jsem si v něm přečetla já.

Moravské divadlo Olomouc – Bohuslav Martinů: Řecké pašije. Režie Jan Antonín Pitínský, hudební nastudování Petr Šumník, dirigent Petr Šumník, Tomáš Hanák, scéna Milan Nytra, kostýmy Jana Preková. Premiéra 24. února 2017. Psáno z reprízy 12. 5. 2017 na festivalu Divadelní Flora.

Jan Mocek, Táňa Švehlová – Zářící město. Účinkují  Irina Andreeva, Jakub Folvarčný, Marie Švestková . Psáno z reprízy 12. 5. 2017 na festivalu Divadelní Flora.