DFKH 2024: Filoktétés. The Last Hope

Inscenační tým reagující na aktuální válečné konflikty na blízkém východě – a také další válečné konflikty, které tvůrci připomínají v programu k inscenaci – se primárně zaměřuje na témata, jako jsou manipulace, mladistvá naivita, sobeckost, touha po moci a zbytečnost války. Odysseus (Hynek Chmelař) se s mladým Neoptolémem (ztvárněn Antonií Rašilovovou, Vojtěchem Hrabákem a Václavem Marholdem, kteří se postupně v roli střídají), synem zesnulého Achilla, vydávají na ostrov Lémnos. Tam se nachází bájný Héraklův luk a jeho držitel, obávaný Filoktétes (Jan Bárta), kterého před několika lety na tom samém místě vysadil Odysseus. Učinil tak z důvodu nesnesitelně zapáchajícího zranění od hadího uštknutí na Filoktétově noze. Tento luk potřebují Odysseus a Neoptolémos, aby se jim podle nedávno vyřčené věštby podařilo konečně porazit Tróju. Odysseus si je vědom Filoktétova a Achillova blízkého přátelství, proto se rozhodl využít naivního Neoptoléma, jehož nynějším cílem je se sblížit s Filoktétem a ukrást mu luk.

Dětství mladičkého Neoptoléma skončilo v momentě, když bylo rozhodnuto, že se s Odysseem vydá na ostrov Lémnos získat pověstný luk. Na začátku představení působí Achillův syn – v této části ztvárněn Vojtěchem Hrabákem – jako nevyspělý jedinec, který chce být radši doma a do žádné podobné nebezpečné akce se pouštět nechce. Na ostrově se dostává do konfliktu mezi Odysseem a Filoktétem, což ho postupně ovlivňuje po mentální stránce. Z obou stran je na něj vytvářen psychický tlak, který ho nutí konat zběsilé činy, jež by si předtím nedovolil. Poté, co se Filoktétovi zjeví Hérakles, jenž mu přislíbí zpět jeho slávu a zahojení páchnoucí rány po dobytí Tróji, se držitel luku rozhodne odmítnout Neoptolémovu nabídku společného milostného života na ostrově a připojí se k Odysseovi. V závěrečné části se prostřednictvím vyprávění „chórické postavy“ (Antonie Rašilovová) mimo jiné dozvídáme o Neoptolémově osudu, který je snad ze všech postav nejtragičtější. Z mladého a nevinného „prosťáčka“ se po vyhrané válce stává sériový vrah, jehož nejčastějšími oběťmi jsou ženy.

Výstavba postavy Odyssea koresponduje s pojetím Sofoklovy předlohy. Odysseus se prostřednictvím prostého Neoptoléma pokouší získat Héraklův luk, aby konečně porazil Tróju a ještě více upevnil svou moc a slávu, což je následně zkomplikováno jeho několikaletou cestou domů. V rámci celé fabule lze říci, že si tento úděl za své činy zasloužil. Pouze Filoktétés se dočkal šťastného konce po dlouhodobém utrpění a osamocení na ostrově Lémnos.

Tvůrci ve své inscenaci akcentují především témata manipulace člověkem – a to ať v politické sféře, v armádním prostředí nebo v rodinných vztazích. Chmelařův Odysseus může někomu asociovat současné politiky a diktátory, kteří jsou schopni jít k dosažení svého cíle i přes mrtvoly. Obsazení postavy Neoptoléma třemi mladými herci připomíná krutost války, v níž dospívající lidé přicházejí o své bezstarostné dětství a dospívání a musejí velmi rychle vyspět. Stali se pouhým nástrojem tyranů jako je Odysseus. Navázat na život předtím není možné, zkrátka se s tím musí naučit žít.

Zpočátku jsou všichni herci a herečky oděni v kostýmech bažinově zelené, béžové a hnědé barvy, zpodobňující maskáčové oblečení vojenského typu, a někteří z nich mají na hlavách vojenské přilby. Toto ošacení později v zákulisí svlékají a následně se oblékají do kostýmů postav, které po zbytek představení ztvárňují. U trojice Neoptolémů můžeme vypozorovat společný vizuální rys, tedy kombinaci purpurové a zlaté barvy. Odysseova barevná paleta se převážně skládá z modré a bílé, což někomu může asociovat jeho třicetileté dobrodružství na moři, které ho teprve čeká. Kostým a make-up Filoktéta je stejně jako jeho charakter velice barvitý, divoký a chaotický, tedy tvořen ve stylu několika kusů látek sešitých k sobě a netradičního „odfláknutého“ líčení na obličeji, což zjevně značí i jeho sociální odloučení. Černý make-up, který si Bárta na začátku představení nanáší na obličej spolu s různobarevným kostýmem, připomíná zvyk líčení domorodých obyvatel podle okolí džungle, aby do něho lépe zapadli a nebyli viděni. Kostýmy Matildy Tlolkové spolu s make-upem Kateřiny Houskové dohromady přidávají obrazový věhlas, honosnost a chrabrost proslulým antickým postavám. Prvek mystična propůjčuje ději také scénografie skládající se z bílé elevace a několika „třásňovitých sloupů“ vytvářející efekt antického chrámu.

Kromě hudebních samplů dotvářejících požadovanou atmosféru vybraných scén a Bártových výstupů na bicí, zaznívá na konci představení píseň Zombie od irské skupiny The Cranberries. Text skladby kritizuje existenci války a samotným názvem může připodobňovat aktivní účastníky těchto konfliktů k neinteligentním a krvechtivým nemrtvým, kteří se řídí základními zvířecími pudy. Závěrem je potřeba upozornit na přehlédnutelný odkaz, tedy že se v oficiálním videoklipu nachází řada krátkých sekvencí, v nichž frontmanka kapely Dolores O`Riordan je spolu s komparzem pokryta zlatou barvou, zatím co jejich okolí je purpurové. Závěrečná hudební tečka geniálně podtrhuje hlavní téma inscenace, a jako bonus mohou být diváci nakaženi refrénem písně, že si ji budou ještě několik hodin po konci představení prozpěvovat.

Divadlo X10 – Sofokles, Ondřej Novotný: Filoktétés. Last Minute. Režie a scéna: Ondřej Štefaňák, dramaturgie: Lenka Havlíková, Ondřej Novotný, hudba: Kryštof Blabla, kostýmy: Matilda Tlolková, make up: Kateřina Housková. Hrají: Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Jan Bárta, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař a Václav Marhold. Premiéra 22. března. 2024. Psáno z reprízy v rámci Divadelního Festivalu Kutná Hora 20. září 2024.