23. DF No. 7: Sedmý den doby, ve které dny neexistují

Během dvanáctidenního intenzivního divadelního programu samozřejmě dochází k energickým poklesům, společenským ponorkám a nedostatku denního světla. Pokud proto nastane sedmý den odpočinku, není možné nic nedělat. Zavřeme se do jiné místnosti a budeme o divadle alespoň mluvit! Nakonec to večer stejně nevydržíme a znovu usedneme na rozvrzané židle, abychom měli dnes o čem psát, zítra o čem mluvit, a pozítří si ani nevzpomenout.

Po velmi dlouhém pondělním programu zakončeném Reynkovou poezií, kterou Lucie Trmíková a Martin Dohnal uzavřeli do formy klavírní korepetice zkoušky ze zpěvu, studentská část účastníků Divadelní Flory ráno absolvovala svůj první seminář FloraLabu – FOCUS KOREA. Café na cucky obsadili studenti brněnské a olomoucké divadelní vědy, JAMU, DAMU a VŠMU, aby si zafilosofovali nad nově nabytými dojmy a zkušenostmi z tanečních inscenací jihokorejských tvůrců. Neobvykle dynamické vyměňování názorů obsahovalo rozmanité myšlenky: Jihokorejci dbají na precizní techniku a s kamennou tváří tanec neprožívají, jsou příliš racionální; U jihokorejského tance necítím náš evropský dualismus duše a těla, rácio mixují s emocí; Čerpají ze svého kulturního backgroundu, a proto nechápeme některé jejich symboly; Jižní Koreu ovlivňuje západ, rozdíl mezi evropským tancem nevidím. Moc o tom filosofujete, já třeba tanec vůbec nesleduji, ale ty představení mi přišly dobrý.

Ingmara Bergmana dramaturgové festivalu dnes nenechali šeptat jen z úvodní znělky festivalu před každým představením, ale dovolili mu promluvit ve filmovém sále Konviktu snímkem Mlčení.

Zatímco festivalový program reprízoval inscenaci Dejvického divadla Vražda krále Gonzaga, studenti olomoucké filosofické fakulty se odvážili na půdě festivalového areálu odehrát reprízu své vlastní inscenace Kon.zum. Stínohrou na igelitové ploše, hlasovou expresí a pohybem tematizovali čistotu člověka při narození, společenský nános určitého způsobu života a tíhnutí ke konzumnímu počínání a davovosti.

Sedmý den Divadelní Flory nenabídl odpočinek ani večer. Na jevišti S klubu opět poskládali krychli, aby mohlo Divadlo Na zábradlí uvést inscenaci Persony čerpající z děl Ingmara Bergmana. Tříhodinová inscenace spojující postavy z mnoha Bergmanových filmů se zabývá dualitou lidského prožívání – partnerským dilematem, schizofrenií, uměleckým pudem prožít a zobrazit. Obrazy uzavírané českými odrhovačkami a světovými hity v mollových tónech melancholie se bez široké znalosti bergmanovského světa nepropojily jinak než všudypřítomným černým kruhem na plátně, ve skicáku, ve dlani, na zádech herců. Místo vertikálního vrstvení významů se témata postavila do řady vedle sebe jako samostatné persony klanějící se s rukama založenýma za zády.
Je hodina vlků, není už úplně tma a ještě není úplně světlo. A až světlo bude, bude zase tma, ve které budeme jako vlci sledovat příběhy samotářů.

Zdroj fotografií: fotogalerie webové stránky Divadelní Flory

DS Neukočírovatelná laktace: Kon.zum. Autorky: Nikola Šroubková a Štefánia Kuchárová, Účinkující: Nikola Šroubková, Štefánia Kuchárová, Tomáš Pospíšil, Eliška Dvořáková, Natalie Livingstone, Stanislav Kytlica, Karolína Martínková, Slávka Mašínová, Tereza Telekyová, Adam Bucek. Psáno z reprízy 21. 5. 2019.

Divadlo Na zábradlí: Persony. Režie Jan Mikulášek, překlad Zbyněk Černík a Dagmar Hartlová, dramaturgie Dora Viceníková, scéna a kostýmy Marek Cpin, hrají Dita Kaplanová, Magdaléna Sidonová, Jana Plodková Petra Bučková, Barbora Bočková, Jiří Vyorálek, Jakub Žáček, Vojtěch Vondráček. Premiéra 6. 12. 2018. Psáno z reprízy v rámci Divadelní Flory 21. 5. 2019.