23. DF No. 6: Může být lež běžným komunikačním prostředkem?

Přišla jsem si jako v začarovaném kruhu. Šestý festivalový den Divadelní Flory se neustále točil kolem motivů pravdy a lži. Čemu se dá v dnešní době věřit? Divadlu?

V letošním roce se poprvé na programu festivalu objevily rovnou dvě inscenace studentů KALD DAMU: Prodaná nevěsta letošních absolventů a Press Paradox, na kterém se podíleli studenti režie, dramaturgie a scénografie téže katedry. Press Paradox je jejich první inscenace v pravém slova smyslu. Až doposud se skupina 8 lidí (studenti, kteří se potkali na KALD DAMU) věnovali spíše happeningům a formě work in progress. Inscenaci vytvářeli kolektivně, společně se podíleli na režijním konceptu, dramaturgii a v závěrečné fázi se chopili i samotného ztvárnění postav. I když se primárně nejedná o herce „profesionály“, na jevišti byli jako doma. Inscenace pojednává o ruském opozičním novináři Arkadijevu Babčenkovi. který fingoval svojí vlastní vraždu, aby pomohl odhalit toho, kdo si ji objednal. Tvůrci se věnují tématu svobody tisku a ohrožení novinářů. Z konceptu bylo cítit hluboké studium pramenů a uvědomělost, s kterou 8lidí dokázalo hlavní myšlenku s lehkostí a hrou dopravit až k publiku. dětinské hry (čečenská válka zobrazená jako válka mezi publikem a aktéry, házející po sobě navzájem plastové míčky), dramaturgické vsuvky (sloužily jako zcizovací efekt) a blízká interakce diváka a herce (herci komunikovali s obecenstvem přímo, promlouvali k nim, tázali se) mě prostě a jednoduše baví. Na debatě jsme se dozvěděli, že se souboru podařilo se zkontaktovat přes sociální síť se samotným Arkadijem Babčenkem (i přes jeho izolovanost).

Dejvické divadlo přináší na prkna Moravského divadla Olomouc Vraždu Krále Gonzaga a zároveň můj nejsilnější divadelní zážitek vůbec. Jsme v Rusku vládne putinovský režim, setkáváme se s KGB (Výbor státní bezpečnosti), dochází k smrti nevinných. Zdá se, že od Press Paradoxu jsme se neposunuli zas tak daleko. Zůstáváme na stejné půdě, u velmi podobného motivu. Sedm židlí, šest herců, jedna lebka (smrt). Celá inscenace začíná monology herců, které místy připomínají stand-up komedii. Herci v nich hovoří nejen o svém dětství, o nástupu na DAMU a do Dejvického divadla, ale i o svých děsech a pocitech, které se prolínají s replikami jejich dramatických postav. Zdeňka Žádníková Volencová vypráví historku o jedné paní, která jí pochválila šaty ze Zary místo hereckého výkonu v seriálu. Martin Myšička přímo demonstruje, jak se zbavoval své frustrace a strachu z veřejného vystupování. Přes hlavu si přehodil černou látku, aby se tak izoloval od diváků. Všechny motivy se v druhé půlce vrací, jen mi tentokrát není do smíchu. Monopolem se stane smrt Alexandra Litviněnka, bývalého člena KGB, který uprchl z Ruska, požádal o azyl ve Velké Británii a po pěti letech získal občanství, následně byl otráven radioaktivním poloniem. Vražda Krále Gonzaga nemá tak daleko od smrti Alexandra Litviněnka. Herci použitím replik z Hamleta, s vlastními pocity a soudním spisem případu Litviněnka, spojují shakespearovské téma a hrůzy reálného života. Co je pravda? A co je pravda na jevišti? Smrt krále Gonzaga je fikce. Smrt Alexandra Litviněnka je realita. Obdivuji s jakou upřímností herci vstupují na jeviště a s jakou grácii dokáží tohle téma předat publiku. Každé slovo jsem jim věřila. Vyzdvihuji výkon Martina Myšičky, který ztvárnil hlavní roli oběťi režimu. Ze zdravého a vitálního muže se stává bledý a umírající Litvičenko. Martin Myšička předvedl naprostou přesnost a odevzdanost postavě. Někdo holt dokáže na jeviště přijít jen se židlí, řečí těla, výrazu a hlavně s UPŘÍMNOSTÍ a vytvoří magický okamžik. Magickou inscenaci. Může se stát divadlo zdrojem pravdy, když se o pravdě „jen hraje“? Dejvické divadlo mi dokázalo, že ano.

Před spaním nám zazpívala a zarecitovala Lucie Trmíková, kterou klavírním podtextem doprovodil Martin Dohnal. Tohle duo, na jednoduché scéně doplněné jen židlí, stoličkou od klavíru, plátnem a klavírem, se nám zřejmě snažilo předat emočně nabitou atmosféru, podkreslenou básněmi Bohuslava Reynka. To se, podle mého názoru, moc nepovedlo. Jejich slovům chyběly významy. Inscenace Reynek/Slova a obrazy z Petrkhova mi přinesla jen prázdný zážitek. Lucie Trmíková odrecitovala kus textu, pak přešla dvěma kroky ke klavíru a začala zpívat. Tento vzorec se opakoval celých 50 minut stále dokola. Jedinou expresivnější akci, kterou jsem zaznamenala, bylo prudké nadzvedávání se z klavírní židle Martina Dohnala, který se nechal unést svojí emocionalitou, na rozdíl ode mě. Nejspíš hráli o Bohu, bolesti, lásce a zklamání. Ale kde je tentokrát pravda? Nevím. Nezbývalo mi nic jiného, než sledovat klimbající hlavičky a zavírající se očka diváků. Tak snad jen – dobrou noc!

Zdroj fotografií: fotogalerie webové stránky Divadelní Flory

Divadlo DISK/KALD DAMU Praha – kolektiv: Press Paradox. Režie, dramaturgie a výprava kolektivní (8lidí), hrají Petr Erbes, Nina Jacques, Boris Jedinák, Anna Klimešová, Viktorie Vášová, Vendula Bělochová, Karolína Kotrbová, Zuzana Sceranková. Premiéra 14. prosince 2018. Psáno z reprízy 20. května 2019 v rámci festivalu Divadelní Flora.

Dejvické divadlo Praha – Jiří Havelka & DD: Smrt krále Gonzaga. Režie Jiří Havelka, dramaturgie Eva Suková, scéna Dáda Němeček, hrají Simona Babčáková, Klára Melíšková, Zdeňka Žádníková Volencová, Tomáš Jeřábek, Martin Myšička, Ivan Trojan. Premiéra 19. prosince 2017. Psáno z reprízy 20. května 2019 v rámci festivalu Divadelní Flora.

Divadelní spolek Jedl – Lucie Trmíková, Jan Nebeský, Martin Dohnal: Reynek/Slova a obrazy z Petrkova. Inscenační tým Lucie Trmíková, Jan Nebeský, Martin Dohnal, Bohdan Holomíček, hrají Lucie Trmíková, Martin Dohnal. Premiéra 4. října 2010. Psáno z reprízy 20. května 2019 v rámci festivalu Divadelní Flora.