23. DF No 4: Zavři oči a vnímej!

Čtvrtý den Divadelní Flory se nesl v duchu pohybu a tance. Na letošní festival zavítaly jihokorejské soubory, které kromě energicky nabitých performancí přinesly i dva taneční workshopy. Jakým způsobem probíhaly? Byly schopny předat stejně dynamickou energii, která sršela z korejských inscenací?

Jako první se nám snažila předat své metody Lee Kyung-eun vedoucí souboru Lee K. Dance. Celý soubor jsme mohli vidět předchozí den v taneční inscenaci Two poukazující na fakt, že člověk je individuum, které se konfrontuje se společností. Inscenace zřetelně pracovala s tématem kolektivu ve vztahu k individualitě (jedna bytost splývající v druhou, vzájemná skupinová soudržnost i sólové výstupy). Kolektiv nemůže fungovat bez jedinců, stejně jako jedinec bez kolektivu. Performeři se mezi sebou neustále mísí, vytvářejí nejrůznější tvary, linie, řady, kruhy a vytvářejí pospolitou atmosféru vzájemným držením rukou, objímáním a seskupováním. Zajímalo mě proto, jakým způsobem bude workshop Lee Kyung-eun probíhat. Bude skupinová práce pokračovat i zde? V úvodu jsme se věnovali správnému používání vlastního dechu a protažení celého těla. Následovala cvičení, která se soustředila na memorizaci základních tanečních prvků. Zároveň jsme se učili dobře se orientovat v prostoru a rychle reagovat na stále se měnící podněty (např. zopakovat sestavu jiným směrem). jedna z částí spočívala ve spolupráci s partnerem, kterého jsme pomocí doteků na různých místech těla vedly k chůzi (dotknu se partnera na koleni, jeho pohyb vycházel primárně z kolene atd.). V závěrečné fázi workshopu jsme se učili náročnou choreografii, kterou jsme zakončili vlastní improvizací.

Mnohem přínosnější byl pro mě workshop Ji Kyung-mina, choreografa souboru Goblin Party a performance A Silver Knife. Velmi přesná pohybová syntéza, v níž se všechny aktérky dokáží spojit v jeden celek a vzájemně se následovat, propracované taneční sestavy a důraz na přesnost celé performance mě nutila se na tento workshop opravdu těšit. Očekávala jsem další choreografické provedení, ale namísto toho jsme se soustředili na práci s vnímáním vlastního těla a prostoru. Nebyla jsem zklamaná. Často jsme fungovali s partnerem ve dvojici nebo ve skupině. Jeden z partnerů zavřel oči, chodil po místnosti poslepu a druhý ho vedl. Musel se absolutně odevzdat a důvěřovat mu. Nejvíc nadšená jsem byla z působení ve skupině, kde jeden vedoucí „leader“ (ten se střídal) určoval pohyby, které skupina napodobovala. Měla jsem možnost konfrontovat se sama se sebou, se svým tělem, s lidmi ve své přítomnosti a s okolním prostorem.

Aby tato taneční syntéza mohla pokračovat, přišla na program pohybová performance Complement od Choi X Kang Project. Ta nás přenáší do imaginativního prostoru, ve kterém se ocitnou dva performeři a dvě televize. Jednoduchý prvek (kývavý pohyb boků ze strany na stranu) se stále opakuje dokola. Obrazovky znázorňují tutéž pohybovou sestavu, jako na jevišti, z různých úhlů a perspektiv. Jaké je naše zorné pole? Co všechno jsme schopni vnímat a co už ne? Je provozován jednoduchý pohyb, jedna televize ho znázorňuje jako celek, druhá se zaměřuje na určitý detail, většinou zvráceným a vtipným způsobem (dominantní je pohyb rukou, ale kamera zabírá pouze nohy, které jsou statické). Po dvou tříhodinových workshopech přehuštěných tanečními technikami a energií přišlo tohle rozptýlení a pobavení rozhodně vhod.

Rozhodně nejbizarnější inscenace dne (a možná i festivalu) byla Pustina režiséra Jana Nebeského. Divadelní spolek Jedl ve spolupráci s 420PEOPLE předvedl šílený alternativní „muzikál“ s bláznivou scénou a kostýmy. Lucie Trmíková v tyrkysovém kostýmu z latexu obklopená jakousi zástěnou připomínající potravinovou fólii přerušuje zpěv svého kolegy Petra Jeništy výkřiky: „Nuda!“, které se stále opakují. Hudba, zpěv herců, latexové kostýmy, tanečníci ve slipech, kteří po sobě házejí zelené a červené špagety – jeden velký experiment, využívající rovnou tři předlohy, zabývající se otázkou opuštění. Od předešlých pohybových performancí jsme se však nedostali daleko. Taneční linku drží tanečníci souboru 420PEOPLE, kteří mě nepřestávají bavit svojí ladností a technikou. Vizuálně ani trochu pustá Pustina příjemně zakončila čtvrtý den festivalu.

Zdroj fotografií: fotogalerie webové stránky Divadelní Flory

Choi X Kang Project ­­­– Choi Min-sun a Kang Jin-an: Complement. Účinkují Choi Min-sun a Kang Jin-an. Premiéra v červnu 2016. Psáno z reprízy 18. května 2019 v rámci Divadelní Flory.

Divadelní spolek Jedl & 420PEOPLE – Thomas Stearns Eliot a Lucie Trmíková: Pustina. Režie Jan Nebeský, choreografie Václav Kuneš, scénář Lucie Trmíková, hudba Martin Dohnal, hrají Lucie Trmíková, Petr Jeništa, Jan Mikušek, tančí Filip Staněk a Lukáš Nastišin. Premiéra 18. října 2018. Psáno z reprízy 18. května 2019 v rámci Divadelní Flory.