Tato rodinná sága není žádná soap opera

Na počátku inscenace vidíme skupinu mužů a žen, kteří v prázdném prostoru vybaveném pouze malým dřevěným pódiem a dvěma stěnami v pozadí, pokrytými tapetou napodobující dřevěné obložení, zápolí se ztuhlým Karlem Marxem. Avšak jedná se pouze o sochu, tu se skupina snaží s velkou námahou dostat na kamenný podstavec, aby mohlo proběhnout její slavnostní odhalení. Scéna se náhle mění. K nehybnému Marxovi přichází mladík, který mu do strnulé ruky podává mikrofon. Tím začíná příběh, v němž Karl Marx přestává být artefaktem socialismu, ale skutečným člověkem, jehož život nabral krkolomný spád. V následujících chvílích se vracíme do minulosti, konkrétně do 19. století, a pozorujeme Karla Marxe s rodinou. Jeho velké plány a ideje týkající se rovnoprávné společnosti a vzájemné tolerance, které propaguje společně se svým přítelem Friedrichem Engelsem, ostře kontrastují s jeho osobním životem plným problémů, zahrnující hádky s manželkou, dluhy, exekuce a ke všemu nemanželské dítě.

V první polovině inscenace Marx vítězoslavně stojí na malém pódiu, po boku má svého věrného přítele Engelse, zatímco kolem nich krouží skupina pionýrů oděná v barvách české trikolory se sklopenými hlavami a nehybnými výrazy ve tvářích. Marxovi jsou díky tomuto hrůzostrašnému pohledu na skupinu dětí, působících spíše dojmem loutek než živých lidí, poprvé představeny budoucí důsledky jeho idejí socialismu, které se v rukou jeho následovníků stanou pouze prostředkem útlaku a potlačování svobody. Marx je tímto výjevem zděšen. Takto plynule se minulost se současností prolínají v inscenaci mnohokrát, přičemž každé další setkání s realitou má na Marxe ohromný vliv. Jak inscenace postupuje, Marxovo mentální zdraví se postupně zhoršuje, nedaří se mu v politickém ani v osobním životě, všechny jeho plány se hroutí. Jeho služebná s ním čeká dítě, u Engelse má dluh a společnost má v jeho ideje jen chabou důvěru. On se však své filozofie nehodlá vzdát. Vidíme ho jako mučedníka, ale zároveň jako provinilce, který uvrhnul vlastní rodinu do finanční krize, čeká dítě se svou služebnou, která pro něj navíc pracuje za almužnu. Jsme svědky toho, jak se jako šílený svíjí na zemi a všechny od sebe odhání. Náhle máme jedinečnou příležitost vidět obě strany téže mince, na jedné je Marx propagátor, politik, filozof, a na druhé Marx manžel, otec a kamarád.

Inscenace se však nezaměřuje pouze na téma tragického dopadu Marxovy filozofie na vývoj společnosti, objevují se zde také otázky feminismu, krize identity nebo sociální nerovnosti. Sága rodu Marxů se zkrátka s ničím nepáře, vzájemně konfrontuje nejen jednotlivé postavy, ale přímo promlouvá také k publiku, kterému díky řadě silných emočních impulsů nechává prostor pro vlastní vyhodnocení dané situace.

Když se na konci inscenace Marx setkává se starším mužem, je přesvědčen o tom, že se právě setkal se svým starším já, je mu totiž velmi podobný. Po krátké konverzaci se ho Marx ptá, kdo vlastně je, protože jeho sny o rovnoprávné dělnické společnosti se hroutí, jeho manželství je v troskách a s každou další osobní krizí ztrácí zdravý rozum i vlastní identitu. Starší muž však neví, říká, že on sám je pouze herec, poté si oblékne kabát a bez dalších slov odchází. Světla zhasnou a před námi stojí Marx v temnotě, ztracený a bezradný. Následuje scéna slavnostního odhalení Marxova pomníku, která nám díky emocionalitě předchozí scény dává prostor se hořce zasmát nad absurditou takového zakončení inscenace.

Divadlo Husa na provázku. Juan Goytisolo: Sága rodu Marxů. Režie Jan Mikulášek, dramaturgie Martin Sládeček, výprava Marek Cpin, video Ondřej Kocar, asistentka režie Anna Magdalena Pavlicová, asistentka výpravy Vendula Klímová, inspice Hana M. Senková, foto David Konečný. Hrají Dalibor Buš, Dominik Teleky, Markéta Matulová, Zdislava Pechová, Gabriela Štefanová, Vladimír Hauser, Viktor Kuzník, Dušan Hřebíček, Matouš Benda. Premiéra 17. května 2024. Psáno z reprízy 22. května 2024.

Petra Marinova, studentka Katedry divadelních studií MUNI