Nonsens? Rockový koncert? Surrealistická vidina? Ne, to je Hugův svět!

Netrpělivě čekáme na představení. A hle! Už je tu hlavní hvězda, malý ztracený chlapec Hugo, co se vlastně vůbec neztratil. Jen se zatoulal. Ale kdo je to ten Hugo? V jednu chvíli figurka, jindy zase drobný modrý kulich a později deseticentimetrová loutka. Především je ale dnes už šestiletým autorem zápisků, jimiž se inspiroval Jiří Adámek Austerlitz, režisér a autor libreta Hugův svět. Inscenace tedy vychází z autentického prožitku skutečného čtyřletého dítěte – Huga z Pezinku.

Celá inscenace funguje na principu dětské hry. Austerlizt a jeho tým využívají předměty, které nebyly původně určeny na hraní (kolíčky na prádlo, ptačí budku, motorkářské helmy). Z této kreativity prýští po celou dobu představení divácká radost a fascinace. U každého stolku tak vzniká společenství dětí, které se s Hugem vydávají za dobrodružstvím. Sledují, jak se líhne malé kuřátko, které představuje žlutá plyšová kulička. Fandí Hugovi při vzrušující jízdě na motorce. Ovšem nekončíme jen u motorových vozidel. Hugo a jeho dva kamarádi v podobě tří malých kulichů se projedou i na slonovi. Mimo jiné přiletí i mimozemská návštěva. Ta nás pozdraví ze své vesmírné lodě (lampy), aby záhy zase odletěla zpátky do své galaxie. Nezapomíná se ani na dospělé diváctvo. Zdatná hostitelka liška, v podobě výrazně oranžového pírka, nabídne všem přihlížejícím šálky s pomyslnou kávou. Inscenace není příběhem, pohybujeme se v Hugově fantazii, kde je možné, aby ani ne šestiletý chlapec řídil motorku, a pro kterého je naprosto samozřejmé, že lidé v Austrálii chodí po hlavě.

Čtyři herci a tři herečky se postupně střídají u stolečků, na kterých simultánně odehrávají akci s identickými rekvizitami. Hugo se tedy v pěti případech toulá po povrchu kulatého otočného stolku a poznává svět kolem sebe. Z pohledu dospělého diváka sedícího stranou hlavního dění bylo fascinující sledovat precizní souhru souboru a propracovanost každého detailu. Přesto byl každý Hugo svým způsobem jedinečný. Jeden byl větší smíšek a bryskně reagoval na podněty diváctva, druhý okouzloval svým pohybem a třetí prací s hlasem. Díky tomu neztratili herci a herečky možnost vdechnout každý svému Hugovi něco ze sebe. A přestože byla role dětského diváctva víceméně pasivní, herci se dětem aktivně věnovali a případné interakci se nebránili.

Herci Bratislavského bábkového divadla v průběhu představení také společně vytvářejí voiceband, který zastupuje vypravěče, jenž nás provází dějem. Performeři kombinují slova a zpěv, využívají rytmizace a repetice. U scény s motorkou dokonce dojde i k postdramatické dekonstrukci významu vět a my posloucháme změť hlasů a hlaholu, reflektující napětí a radost z jízdy. Přestože je Hugův svět především eminentním vizuálním zážitkem, nezanedbává ani auditivní složku. Atmosféra dobrodružství je dotvářena hrou na bubny a elektrickou kytarou. Jako hudební nástroj ale herci a herečky využijí i hadici od pračky, ptačí vábničku nebo venkovní zvonkohru.

Představení je zakončeno vytouženým setkáním s mimozemšťany, společně jim zamáváme a pak se rozloučíme i se souborem Bratislavského bábkového divadla. Hugo nám ukazuje, jak krásné může být zatoulat se ve vlastní fantazii. Pak není třeba čekat na zázrak, stačí jen bedlivě sledovat okolí a docenit i ten nejnepatrnější detail.

Bratislavské bábkové divadlo. Jiří Adámek Austerlitz: Hugův svět. Režie Jiří Adámek Austerlitz, dramaturgie a překlad Peter Galdík, výprava Veronika Svobodová, hudba Michal Cáb. Hrají Michal Adam, Frederika Kašiarová, Róbert Laurinec, Margaréta Nosáľová, René Sorád, Lukáš Tandara, Ivana Lechmanová a. h. Premiéra 14. dubna 2023. Psáno z reprízy 24. května 2024.

Šárka Śniežková, studentka Katedry divadelních studií MUNI