Na cigaretke s Maťkou a Adelkou, neboli autentické zakončení Theatrocénu 2024
Ohlédnutí se za letošním Theatrocénem
Máme jej stále v sobě
Osobnost Karla Marxe je obestřena spekulacemi, názory, a snad i mýty, přesto je považována za jednu z nejvýznamnějších ve světových dějinách dvacátého století. Jeho tezemi byl ovlivněn celý svět, přitom jeho skutečná podoba je stále, kvůli leninsko-stalinské interpretaci, zahalena do relativně desinterpretačního hávu. Některým to však přišlo (a stále připadá) škoda, proto v roce 1993 napsal španělský spisovatel Juan Goytisola román Sága rodu Marxů (v překladu do češtiny vyšel v roce 2017). Podle této literární předlohy byla vytvořena divadelní adaptace pro aktuálně nejnovější premiéru Divadla Husa na provázku, jejímiž tvůrci jsou renomovaný režisér Jan Mikulášek a dramaturg a nynější umělecký šéf divadla Martin Sládeček.
Román, byť se to na první pohled může zdát, nemapuje historii Marxovy rodiny, ale zamýšlí se, kdo vůbec byl jako člověk. Jestli hrdina, revolucionář a přelomový průkopník nového společenského uspořádání, nebo diktátor, patriarcha, nebo snad i ďábel. Kniha samozřejmě neřeší jen jeho život a známý komunistický manifest, který sepsal společně s Engelsem, ale zamýšlí se také nad kontroverzností jeho odkazu a nad tím, kdo je Marx pro společnost dnes. Toto téma ukazuje na příkladu kladivem poničeného a nově zrekonstruovaného pomníku, kde je vyobrazen ve snad nejznámějším gestu, se zdviženým ukazováčkem a levou rukou založenou na hrudi. Na povrch tak vyplouvají rozpory mezi jeho osobním životem a revolučními názory, ale také fakt, že i dnes má stále mnoho příznivců, kteří idealisticky věří v teze zmíněného spisu.
Mikulášek Goytisolův román adaptuje na české, respektive brněnské, prostředí. Jednou z podstatných částí inscenace je předtočený videodotazník, ve kterém se tvůrci dotazují obyvatel Brna na osobnost Karla Marxe. Otázkami typu, jaký je Marxův odkaz, názor na postavení pomníku i co by mu aktuálně vzkázali, tvůrci divákům přibližují paletu současných pohledů na tuto rozporuplnou osobnost. Otázku „Kdo je Karel Marx?“ ovšem v inscenaci nechávají bez jasné odpovědi. Ostatně, tato praxe je u Mikuláška zvykem: cílem v jeho inscenacích nebývá předestřít divákovi jasnou odpověď, ale nechat ho o naznačeném tématu přemýšlet a udělat si na něj vlastní názor.
Pokud sledujete Mikuláškovu tvorbu v brněnském divadle, nepřekvapí vás pompézně zpracované náročné téma vykládané kolážovitou formou střídajících se groteskních, tklivých i snových pasáží. Obdivuji sehranost hereckého souboru Husy na provázku, nikdy jsem jej však neviděl fungovat tak precizně, jako při Mikuláškově režii (kromě této inscenace například v Donu Quijotovi nebo v Chazarském slovníku). Také scénografie (Marek Cpin) estetizovaná do „tvrdého” socialismu sedmdesátých let je vzhledem k tématu inscenace nosná a funkční. Souhru divadelních komponentů dotváří hudební podklad, kterému převážně dominuje klavírní linka mollového valčíku, který má povětšinou přesto hravý až cirkusový ráz.
Přijde mi velmi zajímavé, a vlastně i logické, na životě Karla Marxe zkoumat především stav naší současné společnosti. Inscenace v tomto směru spíše představuje různé ideologické názory dneška na možnosti společenského uspořádání, nežli dobově ovlivněné revoluční teze o nutnosti emancipace proletariátu. Dokazuje, že je pro nás historie hledání sociální spravedlnosti stále živá, a že i dnes je třeba se s těmito tématy vypořádávat. Otázkou je, zdali je to vůbec možné.
Divadlo Husa na Provázku – Juan Goytisola, Jan Mikulášek, Martin Sládeček: Sága rodu Marxů. Režie Jan Mikulášek, dramaturgie Martin Sládeček, výprava Marek Cpin, video Ondřej Kocar. Hrají Dalibor Buš, Dominik Teleky, Markéta Matulová, Zdislava Pechová, Gabriela Štefanová j.h., Vladimír Hauser, Viktor Kuzník j.h., Dušan Hřebíček, Matouš Benda. Premiéra 17. května 2024 v Divadle Husa na provázku. Psáno z reprízy 22. května 2024.
Lukáš Cenker, Katedra teorie a kritiky DAMU
