„Jé, ty houby kouří cigarety“ aneb divadelní den s dětmi

První aktivita – Narativní pantomima

Než jsme vyrazili na terénní výzkum, zaměřili jsme se na to, jak taková návštěva divadla vypadá a na co se můžeme těšit. Jako součást přípravy na divadelní zážitek jsme vyzkoušeli první aktivitu s názvem – Co nás čeká, na co se můžeme těšit. Matýsek, který je zkušeným divákem, se ujal role učitele, zatímco my ostatní jsme si zahráli na žáky. Učitel vyprávěl příběh o cestě do divadla a my jako žáci jsme pantomimou přehrávali to, co vyprávěl.

Nejdříve jsme se pořádně nasnídali, ať nemáme hlad. Potom jsme se slavnostně oblékli. Cesta do divadla překvapivě obsahovala návštěvu hračkářství a květinářství. Náš nový učitel nám hned vysvětlil, že herci musí také dostat dárek, ale lego by prý nechtěli. Poté jsme hledali obrovitánskou loď, která je celá dřevěná (divadlo Radost). Když jsme nastoupili na palubu, odložili jsme si kabátky a všechny nakoupené hračky v šatně. Po předložení lístků jsme se s květinami pro účinkující usadili v hledišti.

Děti se v této aktivitě pomocí hry připravily na cestu na první představení. Díky tomu i malá Alžbětka, která zatím divadlo nenavštívila, měla představu o tom, co ji cestou může čekat. A my jako doprovod jsme se inspirovali učitelovým nápadem a začlenili do naší skutečné cesty návštěvu květinářství.

První představení – Fabula Sylvestris, Musaši Entertainment company

Tříčlenný tým, který vidíme na jevišti, sestává z herečky, herce a zvukařky oblečených v maskáčových bundách. „Podívej, tam jsou vojáci!“ vykřikne Matýsek. Alžbětka mezitím sleduje světélkující nápis Fabula Sylvestris. Malé jeviště pro loutky je osvětleno zelenou barvou a pokryté mechem. Scéna i loutky jsou vytvořeny z přírodních materiálů (mech, houby, šišky, větvičky...). Kontrastně potom působí hlavní záporná postava – příšera stvořená z plastu, která celý les postupně pokrývá odpadky a unáší lesní bytosti. Představení trvá čtyřicet minut.

Hned od počátku je mi jasné, že naše místa jsou nevhodná. Sedíme až v poslední řadě, protože sál je plný. Nevidíme detaily loutek a jelikož jde o nonverbální představení (pokud nepočítáme výkřiky jako „wow“, „to je slast“ atd.), vizuální stránka hraje prim. Příběh je jednoduchý, pozorujeme spokojený život lesních bytostí. Loutky hub Luboše a Miloše jsou vybaveny dlouhým rudým jazykem, který slouží k ochutnávání všeho, co v lese najdou. Pan Hladký se stará o lesní pořádek a úkolem pana Bobeše je za pomoci tajemného přístroje vytvářet hnojivo pro nové rostlinky. Ale co se nestane, do přístroje vletí plastový sáček, a tak se zrodí záporná postava (společně jsme si ji pojmenovali Plasťák). Tento nevítaný host je nakonec vyhozen do žluté popelnice a poté následuje poslední scéna představení, ve které si houby Miloš a Luboš spokojeně zapálí cigaretu (vonnou tyčinku). Inscenace je z velké části založena na repetitivnosti, takže se nám i inovativní nápady postupně omrzí. Zanedlouho se velká část publika začne vrtět a ke konci představení je přítomen i hovor, který s příběhem nijak nesouvisí. Holčička v řadě před námi se naklání ke své mamince a říká: „Už jen sedm minut, mami.“ První dojmy, které nám děti sdělí jsou: „Já jsem unavená.“ (A) a „To bylo trapný.“ (M). Sama zůstávám rozpolcená z takřka banálního a repetitivního příběhu, který mi přesto připadal vizuálně podmanivý a působivý.

Musaši Entertainment Company: Fabula Sylvestris. Připravili: Adam Páník, Tereza Havlová, Kateřina Bejčková, Anastázie Dobrodinská, Františka Jesenská, Boris Jedinák. Premiéra 12. května 2023. Psáno z reprízy 26. května 2024.

Druhá aktivita – Nejsilnější moment

Doma se naobědváme, odpočineme si a rovnou se pustíme do druhé aktivity Nejsilnější moment. Nejdříve si povídáme o tom, jak jsme představení pochopili a o čem podle nás bylo. Matýsek si dobře pamatuje celý příběh, nedělá mu problém pochopit vše, co se v něm odehrávalo, ale jednoduše ho nebavil. Za to Alžbětka, která je nižší věková skupina, (představení bylo inzerované jako vhodné pro děti od 5 let) nedokáže zpětně rozeznat jednotlivé postavy. Loutky si z dálky byly příliš podobné. Rozumí ale tomu, že plast neměl v lese co dělat a že se z něj stala zlá příšera. Jenomže skutečnost, že představení končí tím, jak lesní bytosti vyhodí zlého Plasťáka do tříděného odpadu, ani jedno z dětí nezajímala, ačkoli před návštěvou představení Fabula sylvestris jsme šli přes park a děti chtěli odklidit odpadky, které se tam povalovaly. Už ze školky i ze školy tuto problematiku znají a mají ji zažitou. Po tomto shrnutí děje se dětí zeptám, jaký moment z představení si budou ještě dlouho pamatovat. Bez dlouhého rozmýšlení mi odpoví. Bětuška si bude pamatovat králíčka, co jedl šišku a potom udělal bobek, a Matýsek mluví o scéně, ve které Miloš a Luboš kouří cigarety. Společným rysem těchto scén byl humor, kterého bylo jinak v inscenaci poměrně málo.

Třetí aktivita – Předmět versus loutka

Nyní si chceme vyzkoušet práci s loutkou. Po cestě z divadla jsme v parku posbírali šišky, kůru, klacíky a býlí, abychom si mohli sami vytvořit loutky, jaké jsme viděli v představení. My dospěláci zahrajeme dvě scény, které nejdříve předvedeme bez loutek, a poté tytéž situace zahrajeme s nimi. V první scéně panu Bobešovi spadne na hlavu šiška, kterou následně zasadí, a poté se schová. Jamile je pan Bobeš schován, přijde králíček, sní šišku a udělá bobek. V druhé situaci se plastový sáček v přístroji na výrobu hnojiva promění ve zlého Plasťáka. Matýsek a Bětuška se dívají na odehrávané sekvence a hledají rozdíly mezi hrou s loutkou a bez ní. Poté si děti zahrají s námi a povídáme si o tom, co se nám lépe předvádělo s loutkou a co naopak hůře. Hned na počátku nás Alžbětka upozorní na to, že nám chybí zelené světlo, a Matýsek se přidá, protože řekne, že neslyší les. Když jsme si o představení povídali, děti nezmiňovali hudbu ani světlo. Jakmile ale viděli stejnou scénu bez těchto složek, velmi rychle si uvědomily, co chybí ke kompletnímu zobrazení lesa.

U herectví jsme přišli na to, že se nám lépe zobrazovali emoce. Když na pana Bobeše spadla šiška, Matýsek, který jej hrál, se zamračil. Když jsme tutéž emoci chtěli zobrazit u loutky, pan Bobeš vydal zavrčení, aby bylo všem jasné, že není nadšený. Místo mimického výrazu, který nebyl u loutky možný, jsme nalezli alternativu ve zvukovém projevu. Při loutkové hře jsme všichni souhlasili s tím, že scéna s Plasťákem proběhla srozumitelně, ale při hereckém ztvárnění jsme narazili na problém. Nevěděli jsme, jak pojmout plastový sáček. Nakonec jsme vymysleli řešení v podobě kostýmu z plastové Ikea tašky.

Při této aktivitě jsme si názorně předvedli, jak bohatý je divadelní jazyk a z kolika nejrůznějších složek se skládá. A k tomu si navíc na vlastní kůži vyzkoušeli pohyb divadelního znaku.

Čtvrtá aktivita – Sborovna

Ještě než jsme se vydali do parku Lužánky na Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého (zkratkou DŠB), zamysleli jsme se nad tím, jak se v divadle chovat. Při aktivitě jménem Sborovna jsme si zahráli na ředitele a učitele. Ředitel si pozval dva učitele do sborovny, aby s nimi probral nevhodné chování jejich tříd na divadelním představení. Děti přebírají role učitelů a snaží se vymyslet různé příklady, kterými se mohli jejich žáci na představení provinit. Snaží se vytvořit nejhorší možné scénáře. Ředitel si vše zapisuje a později s učiteli sestaví divadelní etiketu a všichni diskutují o důvodech, proč bylo chování dětí v divadle nevhodné. Já jsem si zahrála roli ředitele, který zpovídal učitele Matýska (asistovala teta Dominika) a učitelku Alžbětku (asistoval strejda Roman). Ze začátku padaly příklady jako: Děti v divadle začaly svačit, bavily se nahlas, spaly. Později jsme se dostali až k házení předmětů po hercích (Matýsek z neznámého důvodu trval na házení praček), vykonávání potřeby v sále nebo svlékání se apod. Potom jsme se pokusili vytvořit pravidla, podle kterých se v divadle máme chovat. Tato aktivita byla vybrána s vědomím, že to, na co se chystáme, má být interaktivní procházka. Povídali jsme si proto o tom, že v divadle nás sami tvůrci mohou vyzvat k aktivní spolupráci. Po cestě na DŠB jsme si vyprávěli o našich zkušenostech z různých návštěv divadel, které jsme dříve jednotlivě nebo společně zažili. Jak jsme sami někdy pomáhali hrdinům, např. když jsme se zúčastnili boje s molitanovým mečem, házeli sněhovými koulemi (papírové kuličky), hlasitě fandili při automobilovém závodu. A tak jsme došli k tomu, že pravidla naší divadelní etikety nejsou univerzální.

Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Divadlo Polárka

V tuto chvíli se k nám připojil i Alžbětky tatínek, který se své dcery ujal. Představení neustále vtahovalo dětského diváka do děje. Děti musely přemýšlet nad tím, jak mohou pomoci osvobodit princeznu (Tereza Chvátalová) a k tomu ještě dodávat kuráž bázlivému princi Ludvíkovi (Jaroslav Tomáš). Alžbětka byla už po celém dni unavená a dění pozorovala z tátovy náruče. Její bratr Matýsek běhal po celé budově Střediska volného času, kde se divadelní procházka odehrávala. Doslova pronásledoval prince a neustále mu radil. Povídal si s ostatními dětmi, ukazoval jim, co má v kufříku (rekvizita, kterou dostaly děti od královny). Prakticky zapomněl, že jsme na představení s ním, a fascinovaně sledoval herce a herečky. Mě samotnou nejvíce zaujala situace, při které jsem si vzpomněla na zrcadlové neurony. Princ Ludvík naznačil přiložením ruky k uchu, že děti mají pozorně poslouchat, a náš malý výzkumník po něm gesto hned zopakoval a s ním se přidalo ještě pár dalších malých diváků.

Divadlo Polárka: Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Režie Monika Jelínková, Marie Bravencová, dramaturgie Karolina Ondrová, scénografie, loutky Barbora Čechová, asistentka scénografie, kostýmy Lucie Herzogová, hudba Zdeněk Král. Účinkují Vít Malecha, Matěj Záhořík, Jarda Tomáš nebo Tibor Kotlár, Petr Theodor Pidrman, Ivana Klimešová, Tereza Chvátalová, Iveta Kocifajová a Marie Klemensová. Premiéra 20. května 2023. Psáno z reprízy 26. května 2024.

Reflexe DŠB – Intenznivní moment a Pohybová charakterizace

Reflexi DŠB jsme si ale nechali až na druhý den. V pondělí odpoledne jsme se sešli po škole a školce. I přes časový odstup si děti představení pamatovaly a hned se s radostí zapojily do sdílení zážitků. Nejdříve jsme si zopakovali aktivitu nejintenzivnější moment. Matýsek si nejdříve vzpomněl na to, jak v rámci druhého úkolu, potřebného k osvobození princezny, musel navléct perlu na šňůrku. Tato scéna byla obzvlášť napínavá díky přítomnosti zlé čarodějnice (Iveta Kocifajová). Bětuška si pamatovala na to, jak krmila Širokého bramborem, protože měl obrovský hlad. Matýskovi se líbilo, jak lechtal pírkem Dlouhého (Petr Theodor Pidrman), protože ho chtěl probudit. Bětuška měla radost, že kufřík obsahoval sušenku, kterou mohla sníst.

Při druhé aktivitě vztahující se k odpolednímu představení jsme využili opět pantomimu. Oba dva moji respondenti si připravili pohyb charakteristický pro jednu z postav a my hádali, o koho jde. Nebyla náhoda, že si Matýsek vybral nešikovného prince Ludvíka. Herec od počátku představení působil příjemně a s dětmi aktivně komunikoval. Bětuška si zase vybrala Širokého. Při představení se hlasitě smála, když ukazoval obsah svého žaludku poté, co spolkl celý oceán (mořskou pannu, pirátskou loď a zlatou rybku).

Děti si v průběhu představení hlavního hrdinu rychle oblíbily a měly radost z toho, že se mohou aktivně podílet na jednotlivých úkolech. I po dokončení našeho cvičení nám potěšeně vykládaly, s čím vším princi pomáhaly a co u toho zažily.

S radostí můžu konstatovat, že náš divadelní den jsme úspěšně zvládli a děti už se těší na další divadelní zážitky. Byla jsem překvapena tím, na kolik bylo rozmlouvání s dětmi o zhlédnutých představeních inspirativní. Musela jsem ocenit zvláště jejich spontaneitu, hravost, energii a spoustu kreativních nápadů.

Reflektovat divadelní zážitky s dětmi bylo nejen zábavné, ale jak píše Michaela Váňová: „To, jak mluvím o divadle, vysílá dětem zprávu o tom, co to divadlo je a jak o něm máme přemýšlet. Když po představení zploštíme divácký prožitek na líbilo-nelíbilo nebo dáme dětem vyplnit pracovní list s odpověďmi a), b), c), d), cosi jim tím o divadle říkáme.“

Možná, že díky společnému dialogu s dětmi, můžeme přehodnotit náš někdy až příliš racionálně zaměřený pohled na divadlo. I od dětí se totiž můžeme učit.

VÁŇOVÁ, Michaela. S dětmi do divadla. Praha: Akademie múzických umění v Praze v Nakladatelství AMU, 2022.s 114.ISBN 978-80-7331-631-0.

Šárka Śniežková, studentka Katedry divadelních studií FF MUNI