Témata stáří, umírání a související péče jsou pro mě v posledních ročnících divadelních festivalů klíčová. Na loňském 25. ročníku Divadelní Flory Olomouc se představila choreografka Markéta Vacovská s performancí Odloučení o ztrátě svých dětí. Letos se na Divadelním světě Brno umírání věnovala inscenace Teatru Polskiego Smrt Jana Pavla II., která v pátek večer zahájila program hlavního festivalového víkendu (přestože hlavním tématem bylo využití umírajícího papeže katolickou církví).
Zážitek z obou jevištních tvarů byl intenzivní, třebaže každý vycházel z jiné zkušenosti s umíráním a využíval jiných formálních prostředků. Pro Vacovskou byla performance osobní zpovědí a částečně i terapií, kde se s úmrtím někoho blízkého vyrovnávala (podobnému tématu se na DSB v loňské roce věnovala také polská inscenace Střípky ženy). Odosobnila ji však částečně formou, využitím kostýmu dinosaura, a dlouhým prostorem divadelního sálu v olomouckém univerzitním konviktu. Naopak Jakub Skrzywanek nabídl brněnským divákům příběh vnímaný spíše z perspektivy celé společnosti – několik dnů před smrtí Jana Pavla II., jeho smrt i vše, co se dělo v nejbližších dnech po ní.
Oba festivalové zážitky pro mě spojuje dojem, který se dostavil jak v Olomouci, tak v Brně. Náročné momenty blížící se smrti i vyrovnávání se se ztrátou ulehčuje smích. Beseda o Odloučení, kde jsme diskutovali jak s performerkou, tak s pracovnicemi paliativní péče, představila dopodrobna různé příběhy, které však pro všechny přítomné byly nejlépe uchopitelné přes radostné momenty a vtipné zážitky. Podobně Skrzywanek nabídl ve své inscenaci videorozhovory s Poláky, z nichž vyplynuly komické momenty spojené s davovou hysterií (od bizarních způsobů kondolování, přes travestování celé situace mladšími ročníky až po uctění právě zemřelého papeže puštěním skladby Kill 'Em All v jistém polském baru), na něž publikum reaguje přirozeným smíchem. Díky tomu se hyperrealistické ztvárnění sepse Karola Wojtyly stává pro diváka snesitelnějším (kromě toho, že samozřejmě akcentuje absurditu, jak exploatačně s umírajícím papežem nakládala katolická církev).
Péče o umírající má v českém zdravotnickém systému stále problematickou pozici. I proto bychom měli ocenit každé ztvárnění takového námětu v umění a na jevišti především. Může se nám stát katarzním zážitkem. Smíchu se nebojme ani v takových momentech, skutečně pomáhá.
Martin Gaideczka
Téměř naplněný zájezdový autobus se 27. května vydal za jakýmsi neoficiálním ukončením hlavního programu letošního festivalu DSB. Zatímco v Brně jsou na pořadu dne Hrdinky (nedávno premiérovaná inscenace DHNP), ve Zlíně to je hrdina (a vlastně celý rod takových hrdinů)...
Letošní festival Divadelní svět Brno je u konce. Nabízí se zrekapitulovat, jak tento ročník vnímala redakce festivalového zpravodaje. Podrobnou zprávu naleznete v rubrice Meziprostor ve formě rozhovoru Tak jaké to letos bylo? mezi Barborou Schönovou...
