Odpovědi najdeme vždycky uvnitř

Tanztheater minulého století se spojuje v mnohých aspektech s tvorbou Waltz, která klade důraz na společný proces tvorby a svoji pozornost obrací ke každému jednotlivému členu souboru – díla tak vznikají společným dialogem, vzájemná komunikace souboru je nepostradatelným prvkem, podobně jako tomu bylo u P. Bausch. Vzájemnost mezi tanečníky Sym-phonie MMXX lze vnímat od prvního okamžiku, kdy se zvedne opona. Jejich těla jsou propojena zvláštní energií a fungují po celou dobu představení jako jeden organismus, jsou jedním společným tělem.

Bausch a Waltz rovněž spojuje jejich politicky angažovaná tvorba. Bausch často zpracovávala látku představitele epického a politického divadla Bertolta Brechta (inspirovala se jeho přístupem k divadlu, pracovala s prvkem montáže). Waltz svými díly proniká do problematiky současné společnosti, spíše než ilustrativně tato témata zobrazuje prostřednictvím energií a asociací. Důležité je pro ni však i lidské tělo, jeho funkce, orgány, svaly, metabolismus, což je patrné hned z úvodní scény, kdy jsou performeři oděni do kostýmů z průhledné látky, ve kterých prosvítá přirozené a nahé lidské tělo. Jde vidět každý detail, každý napnutý sval, pohyb kůže.

Taneční inscenace má výstižný název. Je opravdovou symfonií, jelikož je jistým ideálem gesamtkunstwerku snoubícím v sobě několik umění. Ty však neexistují v inscenaci hierarchicky ale vedle sebe. Je to symfonie stvořená nejen pro tanec, ale i hudbu, světlo, prostor a kostýmy. Vše dohromady tvoří jeden nerozlučný celek. Sym-phonie MMXX inovativním způsobem propojuje vzájemný vztah hudby a tance. Na vzniku inscenace se podílel kromě S. Waltz i jeden z nejúspěšnějších skladatelů současné hudby George Friedrich Haas, jehož scénická hudba k inscenaci se stala jeho prvotinou pro taneční divadlo. Těla se pohybují v prostoru ve vlastní frekvenci, která vždy neodpovídá rytmu hudby, ale svým vlastním rytmům, rytmům organismů a tělům pohybujícím se prostorem. V inscenaci jsou i pasáže, kdy je naprosté ticho a performeři si udávají rytmus vlastním dechem a přirozenými zvuky, které lidský organismus běžně vydává. Všechny složky jsou smysluplné i jako samostatné prvky, ale dohromady dávají vzniknout unikátnímu dílu, posilujícímu všechny jednotlivé elementy.

Ačkoliv by i samotný název inscenace mohl ponoukat k tomu, že hudba bude jednoduše „symfonická“, je tomu přesně naopak. Spíše než o plynulém toku hudební melodie mluvme o disharmonii nejrůznějších zvuků. Praskání, škrábání, kvílení zaznívá po celou dobu inscenace. Tyto zvuky jako by v tanečnících vyvolávali šílenství, strach, frustraci. Reagují na ně svými těly, jež stáčejí do nepřirozených poloh, mnohdy působí, jako by je posedl ďábel. Těla jsou nepřirozená a zmrzačená. Performeři se prohýbají v zádech, jako by vůbec neměli páteř. Chodidla křiví do pozice „barbie“, které tak vypadají jako pařáty. Máme pocit, že jsme se dostali doprostřed pradávného ritu, kterého bychom se nejradši neúčastnili, kdyby to bylo možné. Fascinace tanečními kreacemi a neustálé očekávání, čeho jsou těla tanečníků ještě schopná, nás však vtahují přímo do středu rituálu a nutí nás plně se oddat jeho moci.

Nadpřirozeně a „nelidsky“ působí i akrobatické prvky, které jsou opakujícím se pohybovým motivem inscenace. Tanečníci jsou neustále zvedáni svými partnery do výšky ve svislých a vodorovných pozicích (tanečník má zpevněný střed těla, ruce a nohy má podél těla a je po celou dobu v jedné linii). Performeři tak mohou létat prostorem, přenášet se z místa na místo jako netopýři nebo krkavci, čemuž odpovídají i černé šaty s širokými rukávy trčícími do stran, které působí jako mohutná křídla.

Inscenace Sym-phonie MMXX není jednotným příběhem. Jsou to pouze obrazy. Samostatné útržky, výkřiky. Inscenace S. Waltz není ilustrativní, ale silně asociativní. Jde o energie, jež se v jejím průběhu uvolňují a které může pocítit každý na vlastním těle. Když vidíme „znetvořená“ těla vykloubena do neuvěřitelných pozic, dělá se nám fyzicky zle, zároveň jsme však plně fascinováni a chceme víc. Inscenace souboru Sasha Waltz & Guests nám naservírovala pokřivený obraz dnešního světa. Ačkoliv je dílo velice otevřené a asociativní, nepostrádá angažovanost. Právě asociace, jež volně vznikají v našem vědomí nám dávají pochopit inscenaci, stejně jako svět okolo nás. Odpovědi najdeme vždycky uvnitř.

Sasha Waltz & Guests – Sasha Waltz: Sym-phonie MMXX. Choreografie, koncept, režie Sasha Waltz, hudba Georg Friedrich Haas, scéna Pia Maier Schriever, kostýmy Bernd Skodzing, lignt design David Finn, asistent režie a produkce Steffen Doring, tančí Sebastian Abarbanell, Blenard Azizaj, Jirí Bartovanec, Anne Brinon, Rosa Dicuonzo, Edivaldo Ernesto, Melissa Figueiredo, Yuya Fujinami, Tian Gao, Hwanhee Hwang, Agnieszka Jachym, Lorena Justribó Manion, Kelvin Kilonzo, Annapaola Leso, Jaan Männima, Sean Nederlof, Virgis Puodziunas, Joel Suárez Gómez, Ichiro Sugae. Premiéra 13. březen 2022. Psáno z reprízy v rámci festivalu Divadelní svět Brno 21. května 2023.

Klára Melišíková