Buší mi srdce z té krásy, smutním, Miriam!
Tento text reaguje na květnový večer pro Pitínského (možná spíše od Pitínského) v divadle Husa na provázku, komponovaný v rámci festivalu Divadelní svět Brno...
Jsou antické mýty dávná minulost, která se nás a naší společnosti nemohou nijak dotknout a vnímáme je jen jako pohádky před spaním, nebo jsou jejich témata stejně aktuální jako před více než dvěma tisíci lety? Divadlo X10 uvádí autorský, postdramatický, intertextuální počin Ondřeje Novotného Filoktétés. Last Minute, který čerpá ze Sofoklova Filoktéta.
„Ostrov Lémnos je výjimečnou zážitkovou destinací. Klimatizace, Sex on the Beach, All Inclusive.“ Takto je diváctvu prezentován ostrov Lémnos, na který je vysazen hrdina Filoktétés (Jan Bárta) kvůli své zraněné noze, zapáchající černé ráně a hnisu, rozlézajícího se všude po okolí. Odysseus (Hynek Chmelař) se svou posádkou dále míří před trojské brány, kde svádí bitvu, o níž si vojsko naivně myslelo, že potrvá pouhé dva týdny. Po deseti letech neustálých bojů, nespočtu padlých, po zraněních a útrapách, tělesných i psychických, se Odysseus společně s mladým Neoptolemem vydává na ostrov Lémnos. Proroctví tvrdí, že jedině Filoktétovy šípy a luk, dar od Hérakla, pomohou dobýt hradby Tróji. Neoptolemos má posloužit jako „návnada“. Musí získat luk a nalákat Filoktéta na loď. Co ale bojovníci najdou na krásném ostrově Lémnos? A bude vůbec po deseti letech stále krásný?
Puch zbytků roztrhaných zvířat povalujících se kolem cest, všude samé kosti, prach, dým, spáleniště, popel. Ani jedna rozkvetlá jarní květinka, pouze nehostinná, zapáchající země. A v jedné jeskyni, stejně jako rozpadající se a hnijící fauna a flóra, se pomalu rozkládá i Filoktétés. Příčina úpadku ostrova. Je stejná, nezahojená, mokvající, neustále se připomínající rána přírodě, jako ta, která ho trápí na jeho vlastní noze. Takhle dopadla zážitková destinace last minute dovolené trvající deset let.
Scéna režiséra Ondřeje Štefaňáka vytváří náznakový prostor pohybující se v bezčasí. Vyvýšená bílá plocha, nad kterou visí dlouhé bílé pásky, které zároveň plní funkci projekčního plátna, představuje území na pokraji minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Děj je minulost, projekce přítomnost a scéna s kostýmy budoucnost. Příběh odehrávající se v každém prostoru i času. A lidé jsou stejně nepoučitelní. Prolínání mýtů se současnými problémy je již ustálený postup. Postdramatické zpracování Divadla X10 se může zdát chaotické (a první sledování bez předchozího zjišťování informací také je). Projekce, které nesou výpovědi bájných postav jako nynějších lidí, aktualizují celý příběh a spojují soudobé útrapy s těmi mytologickými.
Jak jsme z řeckých pověstí o trojské válce i Homérských eposů zvyklí, celý pozemský konflikt byl převážně bojištěm samotných bohů, kteří si z lidí a vlastních dětí udělali loutky svých manipulací. V této adaptaci do pozic bohů zodpovědných za válku vstupují samotní lidé. Muži, dospělí, podléhající svému egu, do svých plánů zaplétají i malé děti, nutí je lhát a předčasně dospět, chtějí si z nich pomalu vychovat svoje malé kopie, jež jim budou vždy po ruce a splní jim každé přání. Tímto „obětním beránkem“ je právě Neoptolemos (Antonie Rašilovová, Václav Marhold, Vojtěch Hrabák), který jako postava prochází v průběhu vývojem a v každé fázi je ztvárněn jiným hercem. Vojtěch Hrabák je Neoptolemos nezkažený, citlivý, neumí lhát, z války se mu dělá špatně. Je to ještě dítě, které nechce dospět. Neoptolemos Antonie Rašilovové uvěří manipulacím Odyssea, stane se jeho loutkou a pomocí lží a lstí se Filoktéta snaží dostat na loď, aby ho bez jeho vědomí „zmobilizovali“ do trojské války. Poslední fáze Neoptolemovy proměny přichází společně s Václavem Marholdem, když začíná věřit tomu, co slýchával od dětství. On jako syn Achilla bude také slavný, bude velký hrdina a nehodlá dále plnit plány Odyssea, nenechá se nikým manipulovat. Ironické je, že následně se vrací do své původní verze naprosto neposkvrněného a naivního jedince. Plánuje si společný život s Filoktétém na Lémnosu – společnými silami obnoví poškozený ostrov, zasadí rajčata a česnek, budou chodit v sandálech z kokosu. A hlavně budou žít sami spolu, v soužití s přírodou.
Závěr představení je ukončen písní Zombie od skupiny Cranberries. Okolnosti vzniku této písně a skutečnost, že ji zpívají vojáci, kteří deset let válčili v trojské válce, vytváří pocit protiválečného protestu. Divadlo X10 se dlouhodobě věnuje tématům války, klimatické krize, dopadu člověka na přírodu, generačních rozdílů a geneze zla. Inscenace Filoktétés. Last Minute v koprodukci s Divadelním světem Brno spojuje všechna zmiňovaná témata. I program k inscenaci, který čtenářům připomíná humanitární krize a konflikty, upozorňuje na manipulaci v politice, morální dilemata nebo podobu hrdinství, je spíše manifestací postoje k dnešní společnosti. Pomocná ruka a hlavně varování, pokus o vyburcování. A protože nežijeme v antických příbězích, nesestoupí k nám bůh, žádný „deus ex machina“ a nevyřeší všechny problémy lidstva. Na tom musíme pracovat my sami.
Divadlo X10 – Ondřej Novotný: Filoktétés. Last Minute. Režie Ondřej Štefaňák, dramaturgie Lenka Havlíková a Ondřej Novotný, scénografie Ondřej Štefaňák, hudba Kryštof Blabla, kostýmy Matilda Tlolková, make up Kateřina Housková. Hrají Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Jan Bárta, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Václav Marhold. Premiéra 22. března 2024. Psáno z reprízy 27. května 2024.
Gabriela Havigerová, studentka Katedry divadelních studií MUNI
Tento text reaguje na květnový večer pro Pitínského (možná spíše od Pitínského) v divadle Husa na provázku, komponovaný v rámci festivalu Divadelní svět Brno...
Žijú medzi nami. S okolím komunikujú cez malé obrazovky, pohybujú sa pomocou štyroch automatických kolies. Na to, aby zvládli bežné úkony, potrebujú ruky a nohy naviac. Prichádzajú do našich ulíc, budov či nákupných centier...