„Každá moje vráska má příběh”

V úvodní scéně se dostáváme na oslavu paní Ivanky (Ivana Daňhelová), jež vstupuje do „společenství” seniorů, protože právě slaví svých 60 let. Její přátelé přítomní na oslavě ji na novou životní etapu důkladně připravují. Popisují, jak by se k ní okolí mělo chovat, a dávají jí cenné rady, např: „A hlavně se nebav s mladýma. Stejně bys jim už nerozuměla.” Po této úvodní scéně se začíná roztáčet kolo plné vtipných skečovitých scének, jež jsou sestaveny z běžných situací, které každý průměrný senior alespoň párkrát za svůj život zažil.

Jsme svědky útoku šmejdů na bezbrannou důchodkyni, brzkého ranního nákupu seniorky, která si přišla pro máslo v akci a svůj vozík neváhá použít jako zbraň. Pozorujeme dialog o vnučkách, ze kterého se ovšem nečekaně vyklube rozprava o seriálu Ulice, který prostě nelze ani jediný večer vynechat, protože co kdyby se zrovna přihodil nějaký velký zvrat mezi Magdou a Prokopem! Setkáváme se i s panem Novákem, který ani ve svém pokročilém věku nezanevřel na své mladické metody, jak přilákat ženy, naopak je rafinovaně vylepšuje. Součástí představení jsou i snové výstupy s Babičkou, ikonickou postavou ze stejnojmenného díla Boženy Němcové, otevírající otázku, zda si tuto idealizovanou podobu staré ženy do dnešních energií kypících seniorek neprojektujeme úplně chybně. Setkáváme se i s vědmou, která předpovídá Ivance, jak bude vypadat její život v seniorském věku. Pečovatelská role, kterou ji vědma přisoudí, a kterou Ivanka zprvu vítá, se nepřekvapivě ukáže být spíše prokletím.

Situace v představení jsou rozehrávané s naprostou vážností. Diváci ale nadsázku rychle prokouknou, což dokazuje jejich uvolněný, místy až hurónský smích. Každá epizoda je oddělena příznačnou písní či melodií vztahující se ke konkrétní scéně a dokreslující divácký prožitek. Čekali bychom možná dechovkové melodie, ale z tohoto stylu mají legraci sami senioři. Těžko budete vnucovat Pepíčka Zímu někomu, kdo si doma uvolněně tancuje na Here Comes The Sun od Beatles. Tempo jednotlivých scének je plynulé, neruší jej ani proměny scény, kterou obstarávají sami protagonisté.

Scénografie je velmi jednoduchá, uzpůsobená k snadné manipulaci a přestavbě. Je tvořena malými dřevěnými konstrukcemi – jakýmisi poličkami, které mohou fungovat jako lavička, regál v obchodě nebo zjednodušená poštovní přepážka. Velmi vkusně jsou zároveň zvoleny základní kostýmy, jež jsou záměrně bílé. Učinkující nejen hezky sjednocují, ale zároveň umožňují vytvoření neutrální postavy seniora, která je poté dozdobena dalšími kostýmy pro konkrétní scény.

Po groteskních eskapádách ze života seniorů se představení přehoupne do druhé poloviny. Závěrečná část tvořená monology účinkujících je o poznání vážnější, místy až dojemná. Jednotliví aktéři v ní rozmlouvají o tom, jaké to je snášet přicházející stáří, jak i v tomto věku budovat důvěru k ostatním lidem, jak upravili své předsudky související se současnou dobou, o svých koníčcích, o tom, proč se rozhodli stát členy Studia 60+ a v neposlední řadě o důležitosti péče sama o sebe.

Inscenace, která byla uvedena v rámci festivalové linky Divadlo je bez hranic, s sebou přinesla kromě mluvených výstupů i čísla taneční a pěvecká. Velmi obdivuhodný výkon předvedla Hana Josefína Hledíková, jež výtečně ztvárnila legendární tanec Zdeny Studénkové k písni Sladké mámení a zároveň si u toho střihla i parádní stepový výstup. Zmiňme také jemné ilustrace promítáné při vyprávění Libuše Šuleřové, která je významnou brněnskou ilustrátorkou a výtvarnicí, a také vynikající zpěv Evy Svitálkové. Všichni účinkující byli sehraní a skvěle a pohotově se doplňovali.

Inscenace velmi vtipně tematizuje předsudky, které mají mladší generace ve vztahu ke starším, ale také ty, jež mají starší vůči mladým a vůči dravé, často těžko přehledné, současnosti. Zároveň je dílo dokladem, že šedesátkou (sedmdesátkou, osmdesátkou…) život rozhodně nekončí, protože věk je jen číslo. „I když vysoký!”, jak jízlivě komentuje jeden z performerů Ivančinu představu, že s přibývajícími roky přece o nic nejde.

Divadlo Husa na provázku. Scénář a režie Tereza Volánková a Marie Klemensová, scénář a dramaturgie Veronika Onheiserová, výprava Johana Kubincová, inspice Hana M. Senková, foto David Konečný. Hrají: Ivana Daňhelová, Hana Josefína Hledíková, Helena Jasyčková, Eva Kolaříková, Jiří Priesnitz, Eva Svitálková, Zbyněk Sviták, Libuše Šuleřová, Marcela Vrbová, Marie Zdubová. Premiéra 15. 12. 2023. Psáno z reprízy 24. 5. 2024.

Sabina Komárková, studentka Katedry divadelních studií MUNI

Karolína Stehlíková, pedagožka Katedry divadelních studií MUNI