Hra, která nejen baví

Během celého dopoledního představení bylo kromě hudby Jana Čtvrtníčka slyšet především smích a komentáře všudypřítomných dětí. Auditivní složka inscenace nápaditě vytvářela nosnou půdu jak pro groteskní pohybové hrátky anděla s dětmi, tak pro jemné poetické scény, kdy se maminka pokouší s pomocí anděla v rámci precizně vypadající tanečně akrobatické etudy pochytat levitující židle. Zvukový doprovod zahrnoval známé hudební motivy jako Chopinův Pohřební pochod, který je vtipně zakomponovaný do scény, v níž kluk sražený andělem při nevydařeném pokusu o vzlet na chvíli ztratí vědomí, a současně i jemné instrumentální melodie navozující atmosféru dětské radosti a hravosti. Časté výkřiky a smích malého diváctva zprostředkovávaly okamžitou reflexi a herci tak měli naprostou jistotu, že to, co se na jevišti odehrává, obecenstvo těší.

Scénografická složka byla minimalistická a vytvořena tak, aby se s jednotlivými kulisami dalo jednoduše manipulovat. Na začátku inscenace jsme uvedeni do dětského pokojíčku tvořeného dvěma nebesy představujícími postýlky dětí. Dalším dějištěm byla jídelna tvořená pouze stolem a pár židlemi. A právě židle byly jednou z nejdůležitějších rekvizit inscenace. Barevná kompozice inscenace byla bílo-modrá. Nejvýraznějším prvkem, který zprvu lehce vybočoval z tohoto výtvarného monolitu, byly maminčiny černé šaty s vlčími máky. Avšak i ony ukrývaly význam. Na konci představení anděl unavené a ustarané mamince vytvoří v koupelně (která na jevišti po další přestavbě vznikne) celou louku vlčích máku.

Samotné tvůrčí trio Veronika Polduf Riedlbauchová – Marianna Stránská – Jan Čtvrtník své dílo popisuje jako počin na pomezí poetického fyzického divadla a klaunské grotesky. Herci na jevišti ukazují, že jazyk fyzického vyjádření jim není cizí a s jistotu jím komunikují. Avšak tento jazyk není jediným, kterým se v inscenaci hovoří. Celý tvar by se dal pojmenovat jako jedna velká hra s různými komunikačními strategiemi.

Začátek představení herci začínají hrou se slovem „AHOJ“, která spočívá v učení anděla pozdravit v lidské řeči. Tvůrci tuto zdánlivě jednoduchou činnost pojali kreativně a pomocí vtipně přizpůsobených logopedických cvičení vytvořili zábavnou komunikační hru mezi dětmi a andělem. Někteří diváci nacvičovali výslovnost potichu, někteří mladší si to zkoušeli i nahlas na svých místech.

Další byla hra s rytmem. Ta byla využita například ve scéně při společné rodinné večeři, kde děti rytmickou hrou na talíře a stůl zlobí maminku, která se do nich snaží vpravit aspoň kousek jídla. U toho všeho asistuje lehce zmatený anděl, jenž dětem se zlobením maminky tak trochu pomáhá.

Nejvýraznějším herním principem inscenace byl právě pohyb. I když za celých čtyřicet pět minut zaznělo pouze slovo AHOJ, nebyl žádný problém rozklíčovat, co se v domácnosti navštívené andělem děje a jaký na to má kdo názor. Perfektně připravené pohybové sestavy nepůsobily i přes svou náročnost ani trochu mechanicky, ale naopak logicky zapadaly do běžného dne sledované rodinky. Veškeré akrobatické kousky působily přirozeně a autenticky, ani jedna stojka, kotoul či prvky párové akrobacie nesváděly k hodnocení či údivu, ale představovaly onen komunikační prostředek, významovou hru s tělem.

Všichni herci předváděli půvabné profesionální výkony, fascinující byl především představitel anděla Luděk Smadiš. Ten ukázal nejen svou zdatnost v umění fyzického divadla a klaunské grotesky, ale především se perfektně vyjadřoval i prostřednictvím mimiky. Kombinací těchto dvou dovedností stvořil naprosto přesvědčivou kouzelnou nebeskou bytost, až bylo obtížné uvěřit, že se na jevišti pohybuje člověk bez jakýchkoliv nadpozemských schopností.

Inscenace To je andělení je díky syntéze neotřelých nápadů, precizního projevu herců a citu pro dětského diváka pohlazením po duši. Nejen že pobaví a překvapí, ale na malé ploše především představí i tak důležité téma, jako je téma lásky a pomoci v prostředí rodiny.

Divadlo DRAK – Veronika Polduf Riedlbauchová: To je andělení. Režie Veronika Polduf Riedlbauchová, koncept Veronika Polduf Riedlbauchová, choreografie Veronika Polduf Riedlbauchová hudba a sound design Jan Čtvrtníček, scéna a kostýmy Marianna Stránská, dramaturgie Tomáš Jarkovský a Barbora Pokorná, výkonná produkce Martina Štětinová. Hrají: Luděk Smadiš, Petra Cicáková, Šimon Dohnálek, Edith Dohnálková Valášek. Premiéra 29. dubna 2024 v Divadle DRAK. Psáno z reprízy 22. května 2024

Barbora Rokytová, studentka Katedry divadelních studií MUNI