Hledání společného i rozdílného v energii, která rozvíří všechen prach

Dramaturgyně festivalu Viktorie Knotková během dramaturgického úvodu neskrývala obdiv a nadšení z tvorby zakladatelky a kmenové režisérky La Fleur Moniky Gintersdorfer. Po krátkém výkladu stěžejních hodnot souboru se však popisu inscenace Trio: Pro krásu samu věnovat nechtěla. S přesvědčivým úsměvem na tváři předjímala, že energie představení se nedá přetlumočit do slov a nejlepší bude ji na sebe nechat působit. Právě komunikace skrz tělesnost individuálních pohybů a energií se ukázala při jazykové pluralitě performerů jako nejsrozumitelnější a nejzásadnější. Ostatně s tématem dorozumívání se pomocí vlastního těla pracuje již první scéna.

Na scénu kromě třech tanečníků-performerů (Alex Mugler, Carlos Gabriel Martínez Velázquez, Pohe Cedric Kevin Bah) přichází také Timor Litzenberger jako DJ a do mikrofonu pomalým pobaveným hlasem tlumočí v angličtině pohyby jednotlivých tanečníků. Stejným způsobem se u mikrofonu vystřídají všichni. Jednoduchými pohyby vyjadřují vcelku náhodná a opakující se, tentokrát již francouzská slova, jako například jíst, spokojený, holub, kuře atd. Divák nemusí umět francouzsky, aby pochopil, o čem se právě tančí. Výřečná je také silná mimika, s níž performeři pracují a díky které se jejich výrazy dají snadno rozklíčovat. Přes značnou přehnanost expresí však ze všech vyzařuje sebejistá opravdovost. A tak se do popředí dostává další velké téma inscenace – tzv. empowerment (česky sebeposílení). Každý ze tří tanečníků pochází z odlišného kulturního prostředí. Ta se na první pohled zdají zcela jiná, nesdílí ani společný jazyk, hudbu, a do jisté míry, ani pohyby a gesta. Postupně však začíná být více a více patrné, že zdání může klamat.

Každý z performerů s sebou přináší nejen taneční, ale i kulturní styl. Alex Mugler působí na vogue scéně v New Yorku, kde patří ke špičce inspirující velká popová jména jako například Rihannu. V inscenaci se ujímá slova patrně nejčastěji a svou show se nebojí prodat se vším všudy. Jeho pohyby v sobě mísí klasické prvky tanečního stylu vogue (handsperformance – velmi rychlé lineární pohyby paží a rukou, duckwalk – pohyb ve dřepu, v němž poskakuje dopředu, catwalk – chůze podobná té modelkovské, floorperformance – nejrůznější dropy a spiny na zemi) se spirituálnějšími, pomalejšími pohyby. Ani ve svých proslovech, jichž zejména v druhé polovině přibývá, se nebojí míchat vysoké s nízkým – například Freudův směšný citát o žárlivosti dívky na svého chlapce kvůli penisu s povzbudivou filosofií rapperky Lil’Kim.

Zbylí tanečníci ovšem za newyorskou hvězdou nezaostávají. Performer, který si říká Ordinateur (počítač), pochází z pařížské diaspory Ivořanů, a hlásí se k tanečnímu stylu Couper Décaler, charakteristickým svými africkými vlivy a perkusivními pohyby za doprovodu hlubokých tónů. Carlos Martínez, poslední z trojice, vychází z mexické kultury Sonidero, pro níž jsou charakteristické několikahodinové párty latino popových hitů. Jeho nesmírná energie a entuziasmus spolu s upřímným přiznáním vyššího věku a specifického tanečního vyjadřování dělají z tohoto tanečníka naprostou senzaci. Jak Ordinateur, tak Martínez ve svých rodných jazycích popisují, z čeho jejich kultury vyvěrají a jaký mají politický backgorund, čímž celému představení dodávají ještě větší přesah.

Proudící energie mezi jevištěm a hledištěm je nezastavitelná. Čtvrtá stěna, která jako by po celou dobu představení neexistovala definitivně spadne, když na samý závěr tanečníci vytáhnou publikum, aby se k nim v jejich uvolněném tanci vesele přidalo. Netrvá dlouho a lidé z hlediště sami spěchají na taneční parket, aby taktéž nechali svou energii proudit ven. A je to krása sama.

La Fleur/Německo, Francie, Mexiko – Trio: Pro krásu samu. Režie Monika Gintersdorfer, choreografie Franck Edmond Yao, sound design Timor Litzenberger. Účinkují Carlos Gabriel Martínéz Velázquez, Alex Cephus, Pohe Cedric Kevin Bah, Timor Litzenberger. Premiéra roku 2017. Psáno z reprízy 23.5. 2024 v Divadle Husa na provázku.

Johanka Formánková, studentka katedry teorie a kritiky DAMU.