Denně se oceňujte a chvalte

Téměř naplněný zájezdový autobus se 27. května vydal za jakýmsi neoficiálním ukončením hlavního programu letošního festivalu DSB. Zatímco v Brně jsou na pořadu dne Hrdinky (nedávno premiérovaná inscenace DHNP), ve Zlíně to je hrdina (a vlastně celý rod takových hrdinů). Baťa, Baťa, Baťa. Po dříve uvedených inscenacích Baťa Tomáš, živý o Tomáši Baťovi starším a Já, Baťa o jeho bratru Janu Antonínu Baťovi uzavírá trilogii inscenace Baťa III o Tomáši Baťovi mladším.

Bez popisku

Po několika dnech strávených přebíháním mezi brněnskými divadly byl pro mě tento výlet příjemným zpestřením. Nejen změnou města, ale i komplexností celého zážitku. Nahlédli jsme Baťovi jak do pracovny, tak do života a konečně do velikosti odkazu celého rodu.

Samotná site-specific inscenace o Tomáši Baťovi mladším by v jiném prostoru neměla moc šancí zaujmout. Jde totiž jen o sled výjevů ze života dospívajícího a později starého Tomíka (Tomáše Bati mladšího). Atmosféra Památníku Tomáše Bati, kde jsme se s divadelním ztvárněním Baťova příběhu seznámili, je však naprosto klíčová. Každé Baťovo slovo se odráželo v monumentalitě památníku, jeho architektonické čistotě i solidnosti sloupoví. Z vrcholu schodiště shlížely siluety představitelů Baťova rodu – na nás i na region, kterému Baťové pomohli v hospodářské prosperitě.

Když jsme opět nastoupili do autobusu a opustili Zlín, uvědomil jsem si, že bychom se toto město neměli snažit pochopit skrze osobnosti či stavby, které za sebou tito lidé zanechali. Raději si zapamatujme právě jeho atmosféru, která je výsledkem podobných projektů. Tu jsme díky dramaturgům DSB mohli zažít.

 

Martin Gaideczka


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info