M. Matulová, L. Melník; zdroj: www.bezruci.cz

OST-RA-VAR 2016 - Richard III.

20. 12. 2016

Historické drama Williama Shakespeara v Divadle Petra Bezruče nastudovala jeho umělecká šéfka Janka Ryšánek Schmiedtová. Ačkoliv uvádí notně zkrácenou verzi hry, délka náročného představení se i tak blíží třem hodinám.

Scénu tvoří pouze kovová konstrukce evokující jak klenbu rozpadlé katedrály, tak i klec nebo kostru. Funguje jako metafora drsného a pomalu se bortícího světa, ale její využití k herecké akci místy vzbuzuje úsměv. Herci, a to hlavně Richard (Lukáš Melník), na ní předvádí nejrůznější akrobatické kousky, šplhají po konstrukci jako po prolézačce. Ať už se režisérka touto akcí snažila znázornit stoupání k moci nebo hru primátů (chápat tedy člověka stále jako primitivní zvíře), nikde jinde se stejným principem nepracuje, akrobacie tak vyznívá naprázdno a poněkud směšně.

Stejné rozpaky můžou budit stylově sjednocené, ale esteticky neoslnivé kostýmy. Dominantními barvou je šedá a černá, detaily v krvavě rudé. Kvůli pepitovému vzoru připomínají něco mezi nudným kancelářským oblečením a kostýmy klaunů (výrazně podpořeno teatrálním líčením). Jakési divadlo na divadle, kdy se Richard neustále před ostatními postavami přetvařuje a hraje s nimi hru, aby ji následně monologicky komentoval, je vyjádřeno již v Shakespearově textu. Režisérka se tedy pokusila s tímto prvkem pracovat a vyjádřit jej jak kostýmy, tak i hereckým projevem.

Herci často záměrně přehrávají a dodávají svým postavám nadměrnou ironii. Toto oscilování mezi přetvářkou a momenty, kdy se postavy vyznávají a mluví upřímně, funguje velice dobře a dodává celému představení potřebnou dynamičnost. Nejpatrnější je to například v dialogu Richarda a Alžběty (Pavla Gajdošíková), kdy oba herci mistrně vyjadřují podtext celé situace nejen slovy, ale i fyzickým jednáním.

M. Cimerák, D. Urban, V. Říha, L. Melník; zdroj: www.bezruci.cz

L. Melník, P. Gajdošíková; zdroj: www.bezruci.cz

Právě Melníkův výkon považuji za nejsilnější klad inscenace. Jeho Richard dovede být správně cynický, vtipný a krutý, pohrává si s lidmi kolem sebe a ještě se zvládá skvěle bavit. Ostatní herci mu nahrávají, jak mohou, ale celou dobu jejich výkony zůstávají upozaděny.

Výrazný prvek tvoří hudba od Jakuba Kudláče, která připomíná současné techno s prvky klasické hudby. Přestože se jedná o hudebně neobvyklý pokus, způsob, jakým se s ní pracuje, je velmi konvenční – slouží totiž primárně k vyplnění přechodů mezi jednotlivými scénami. Setkáme se s ní i ke konci v Richardově snu, kdy jej navštíví všechny jeho oběti. Celá scéna působí až přehnaně expresivně a výsledný efekt pak spíše lacině.

Navzdory tomu, že dramaturg Tomáš Vůjtek původní text řádně seškrtal, celé představení se nepříjemně táhne. Jedná se o inscenaci založenou na hereckých výkonech spíše než na silném režijním výkladu. Divákovi navíc citelně chybí něco, o co by se mohl opřít – za inscenací není cítit žádný výrazný dramaturgicko-režijní záměr, nic nového nám neříká.


Divadlo Petra Bezruče – William Shakespeare: Richard III. Režie Janka Ryšánek Schmiedtová, dramaturgie Tomáš Vůjtek, scéna Lucie Labajová, kostýmy Katarína Kováčiková, hudba Jakub Kudláč. Hrají Lukáš Melník, Dušan Urban, Ondřej Brett, Pavla Gajdošíková, Kateřina Krejčí, Marcela Čapková, Markéta Matulová. Psáno z reprízy 8.11.2016 v rámci festivalu OST-RA-VAR.

Autor: Tereze Turzíková