OST-RA-VAR 2023: Zápas bez výsledku?

Při příchodu do sálu si diváci všimnou arénovitého uspořádání hlediště okolo zmenšeniny tenisového kurtu, který spolu s kostýmy navrhl scénograf Ján Tereba. Je nezbytné se rozhodnout, na kterou stranu „hřiště“ chce divák usednout. Po krátkém zahajovacím proslovu k festivalu, který pronesl umělecký šéf činohry Národního divadla moravskoslezského Vojtěch Štěpánek, z ničeho nic přichází bubeník, sedá si za bubny mimo prostor hřiště a hra začíná.

Dva soupeři, poměrně si podobní, se pomalu přibližují k ringu a vstupují do něj. Po první promluvě se Tim (Ondřej Brett) a Sergej (Tomáš Čapek) do sebe pouštějí dynamickým tempem v souboji střídání replik, které je velice akční. V průběhu představení se tempo přizpůsobuje potřebám retrospektivních dějových linek. Brett a Čapek skvěle zvládají střihy mezi přechody z dějových rovin, plných jejich osobních výpovědí a existenčních krizí, do nadupaného sportovního zápasu. Prvky akčnosti zápasu jsou cítit i ve vážnějších výstupech, v nichž dochází ke komunikaci mezi tenisty a jejich partnerkami.

Během svižného vyměňování replik mezi hráči dochází k jevu, při němž řada diváků sedících podél delší strany kurtu neustále točí svými hlavami za daným hercem, jako při skutečné hře tenisu. Například někdo sedící v části hlediště za hercem Tomášem Čapkem takový zážitek rozhodně mít nebude, jelikož nemusí vykonávat tento pohyb hlavou, který pro mě byl podstatnou součástí mého diváckého zážitku.

V průběhu představení nastane několik krátkých scén, v nichž jsou využity bílé pruhy na zemi. Tedy světelný prvek, který se vrací v rámci situací, při nichž je potřeba zdůraznit jejich důležitost. Mnohdy tyto pasáže působí až moc na efekt a trochu filmově. V jednom momentu spolu s postupným zvyšováním hlasitosti dochází k opačnému efektu, a sice vyrušování z pozornosti. Živou hudbu obstarával samotný bubeník, který nehrál jen na bicí, ale s pomocí další aparatury vytvářel různé efekty nebo samply přímo na místě. Využití bubnů mi připadá jako zajímavý hudební prostředek, vzhledem k podobnosti mezi tenisem a tímto hudebním nástrojem, který spočívá v prudkém pohybu rukou následovaném hlasitou ranou.

Zápas mezi starším Američanem Timem a Rusem Sergejem je prokládán řadou retrospektivních situací, v nichž se publikum střídavě dozvídá více o jednotlivých hráčích (vztahy, rodiny, pohled na svět a tenisový příběh). Technicky je těchto střihů dosaženo velice prostým způsobem, zhasnutím osvětlené hrací plochy. Po třetí proměně začíná být tento princip poněkud plochý a celkový formát představení se stává poněkud předvídatelný.

Oba hráči a jejich partnerky kromě zastupování dvou rivalských světových velmocí zprostředkovávají i různé současné kontexty a způsoby žití, v čemž výrazně dopomáhá i vizuální odlišnost kostýmů partnerek. U Američanů Tima a Mallory (Barbora Křupková) průběžně vidíme vývoj jejich vztahu, který na první pohled působí velice ideálně, je plný vzájemné lásky a podpory, ale má i své nelehké chvíle, např. mnoho neúspěšných pokusů o potomka. I když místy mezi nimi vznikají neshody otřásající jejich vztahem, jejich silné emoční pouto naznačuje, že spolu setrvají. Dohromady tvoří typ dvojice, pro niž je na prvním místě šťastná a zdravá rodina. Rusové Sergej a Galina (Alexandra Palatínusová) se také milují, avšak svým vlastním způsobem, na pomezí toxického, ale stále ještě fungujícího vztahu, v němž je klíčová společná touha užívat si života. Každý si v minulosti prošel utrpením, které je zformovalo do dnešní podoby a také se stalo jejich hnacím pohonem.

Sehranost mezi čerstvým přírůstkem v souboru Tomášem Čapkem a Ondřejem Brettem je obdivuhodná. Z jejich vzájemného napojení čiší náboj, který se jim daří udržovat po celou dobu na stejné úrovni. Čapkův projev výbušného a afektovaného Rusa, připomínajícího často malé dítě, je silný a herecky naprosto zvládnutý. Brett jako Tim je osobitým ztělesněním zkušeného tenisty, bojujícího s nalezením rovnováhy ve svém životě, mezi sportem a rodinou. Mallory Barbory Křupkové je výrazná hlavně přikládáním veškeré váhy své postavy do jejích replik a výrazu, který jasně vyjadřuje vnitřní pochody a napětí. Alexandra Palatínusová v roli Galiny je nespoutaným živlem excentričnosti, vyzařující energičnost a dominantnost.

I když je konec představení v lecčem otevřený a matoucí a onen výsledek zápasu třeba vůbec nezazní, podstatnost celého zážitku pro mě zůstává v rovině osobních příběhů hráčů. Umělecký tým inscenaci zakládá na propojení dvou témat, a to na nezdravém vztahu ke své profesi a nalezení prostředí útočiště v někom blízkém. Nejen sport, ale vlastně jakákoliv životní povinnost, která by tenisty v životě mohla naplňovat, je ubíjí, jak fyzicky, tak i psychicky. Honí se za potřebou být ti nejlepší, nehledě na negativní efekty, co se postupně vynořují v jejich vztazích. Sergej chce najít sám sebe a někoho, s kým může žít, protože nechce být sám. Tim touží po lásce, a hlavně po tom, být otcem. Těchto svých cílů mohou dosáhnout, jen když se přestanou duševně týrat, přijmou pomoc svých partnerek a naplno se jim otevřou.

Divadlo Petra Bezruče – Anna Ziegler: Poslední zápas. Režie Jiří Pokorný, dramaturgie Anna Smrčková, scéna a kostýmy Ján Tereba, hudba Michal Novinski, hrají Ondřej Brett, Tomáš Čapek, Barbora Křupková, Alexandra Palatínusová, Jan Borák nebo Benedikt Holčák. Premiéra 23. září 2022. Psáno z reprízy na festivalu OST-RA-VAR 29. listopadu 2023.