UM UM 2018 - To je on...

Někdy se vyplatí ukázat prstem

Dokumentární inscenace To je on žáků a žákyň ZUŠ z Bánovic nad Bebravou se znovu věnovala těžkým osudům slovenských Židů za 2. světové války. Stejně jako sobotní Židovka vycházeli autoři z konkrétního příběhu a tentokrát také striktně z autentických materiálů.

Dílo zahajuje hra na slepou bábu uvozená tradiční národní říkankou. Nevinné dětské popleskávání a matení hlavní hrdinky Jolany nastoluje atmosféru hravosti, kterou prohlubují i obě školní scény protkané pubescentním šibalstvím a nezájmem o výuku. Popichování místních kantorů sice samozřejmě vyvolává negativní zpětnou reakci, ale ta se v porovnání s následujícími událostmi jeví jako úsměvná.

Znovu se hraní vrací až v koncentračních táborech, kdy zemdlení vězni leží v mundúrech na podlaze a první hlas říkanky přebírají dozorkyně. Páska přes oči už není potřeba, protože tato vzezřením lidská stvoření se nestydí náhodně vybírat adepty na smrt s plným vědomím následků.

Inscenaci rytmizují houslové vstupy, ale mnohem lépe písně a v druhé polovině navíc četné dupání. Zvuk kroků se už může zdát úmorný a nadužívaný, kdyby bohužel neodkazoval ke zcela reálným podmínkám pochodů, přesunů a koncentračních táborů. Tento prvek podporuje i štědré využití prostoru a vykročení mimo klasické jeviště. Díky hercům jdoucím kolem sálu a jejich sebezáchovně zoufalém přikrčování a schovávání se za kufry při rozkazu: „Halt!“, se divák snadno může vcítit do strachu, odevzdanosti a beznaděje.

Herectví mladých členů souboru vykazuje známky (sebe)jistoty a především jevištní řeč, její frázování, změny nálad i hlasitosti rozhodně svědčí o poctivé průpravě a zkušenostech. Tvorba všeobjímající tísnivé atmosféry mírně bojuje s gradací a kontinuálností, ale nutnost vyprávět podobné příběhy drobné nedostatky zastíní.

Za nejdůležitější z celé inscenace ovšem považuji ukazování prstem na domnělé viníky. Dvojité opakování absurdních, laciných a populistických obžalob, jež na Židy za války směřovaly, totiž zní nepříjemně povědomě všem uším střední Evropy. Takže zkusme otočit úhel pohledu a prstem ukázat na to, že přesně takové nepodložené, bulvární a zodpovědnosti zbavující výkřiky komplikují svět mnohem víc než jejich terče.

Divadlo mladých KALORIK a ELDORÁDO - kolektiv: To je on...  Režie Z. Varhaníková, hudba T. Tuláček, kostýmy Harmoni n.o. Psáno pro festivalový spravodaj z reprízy 19. srpna 2018 na festivalu UM UM.