Šestý den 22. Divadelní Flory

Program šestého festivalového dne Divadelní Flory Olomouc začal již ráno a byl nabitý celý den až do večerních hodin. Úterní akce byly rozmanité a stejně tak jejich úroveň. Festivalové publikum mohlo mimo jiné absolvovat dvě taneční performance, dvě besedy, dva workshopy a samozřejmě několik představení. Do karet ve švech praskajícího programu hrálo i zatím první letošní nepřívětivé počasí plné větru a deště.

V úterý pokračoval již druhým dnem Workshop světelného designu. Po pondělní hojné účasti ovšem většina účastníků na časově náročnou aktivitu - vedenou light designery Tomášem Morávkem a Karlem Šimkem poměrně nekoncepčním způsobem - zanevřelo. Mezi účastníky zůstali především lidé spojení s technickou organizací festivalu a zájemci o architekturu, o jejíž osvětlování jde na workshopu především. Málokdo z přihlášených účastníků laboratoře za dohledu světelných designéru, kteří se věnují převážně divadlu, čekal, že se v rámci nota bene divadelního festivalu bude zabývat svícením architektury.

Další neočekávanou skutečností byla změna v programu, což je zákonitý úkaz snad každé dlouho dopředu plánované akce, ale organizátoři z této nepříjemné a především zmatečné události vybruslili velice elegantním způsobem. Dramaturgie původně zařadila druhou část triptychu Melancholia, z důvodů zranění jedné z trojice tanečnic však uvedl festival první část trilogie. Sama o sobě má však stopáž čítající pouze jedenáct minut. Proto byl přidán (taktéž taneční projekt) Soma.

Melancholia neumožnila divákovi proniknout k jejímu pochopení nejen pro svoji délku, ale také pro základní situaci, jež je spíš banalitou založenou na všednodenním zážitku s gramofonem. Soma stála v naprostém kontrastu, šlo o velice hloubavou - nikoliv suchopárnou - analýzu chápání těla a jeho využívání. Možná až zneužívání těla ukazuje závěrečný obraz formou módní přehlídky - haute couture modely ovšem chybí a na prodej je tu tělo samo o sobě. Výstižný a přesný obraz současného zacházení s tělem jako komoditou, nezměrně vzdálený od řeckého ideálu splynutí těla a duše - kalokagathia.

Odpoledním zpestřením měla být debata s tvůrci Divadla Na zábradlí v šapitó na Parkánu. Slovo se mělo točit kolem dvou inscenací, jež uvedla Flóra (Mýcení, Macbeth - Too Much Blood), ale zvrhla se spíš ve one man show herce Jakuba Žáčka, vyslovil tak nepřímo pozvánku na svoje účinkování v zájezdním stand-up večeru Na stojáka (24. 5., S-klub), což je ve vztahu k dramaturgicky profilované Floře poněkud jiná úroveň, kterou si s drobnými výkyvy nesla i tato debata - o různé vtipy různé kvality nebyla nouze, ale to zřejmě nebylo cílem moderátorů Dominiky Široké a Petra Nerušila a ani debaty jako takové. Za nejpodstatnější vyslovenou informaci lze považovat částečné odtajnění plánovaných premiér pro příští sezónu DNz. Petr Štědroň zveřejnil dva tituly a to dramatizaci Doyolova Sherlocka Holmese v režii Davida Jařaba a nový projekt Jana Mikuláška, formálně inspirovaný inscenacemi Simona Stona (Burgtheater: Hotel Strindberg /2018/, Toneelgroep Amsterdam: Ibsen Huis /2017/), se zaměřením na severskou kulturu obecně.

Vyvrcholením šestého dne festivalu byla rozporuplná inscenace Divadla Andreje Bagára v Nitre Jánošík. Divadelní tvar režiséra Rastislava Balleka rozdělil publikum na dva tábory - zastánce a odpůrce. Bylo slyšet, že je inscenace uřvaná, nesrozumitelná, přehlcená různými prostředky - video, oheň, krev, zpívající sbor,… Ale právě poetika kaleidoskopu otevírá možnost podívat se na mýtus hrdiny nezkresleným, ideologicky nezatíženým pohledem a ptát se: máme hrdiny a jsme schopni je poznat? Inscenace je to skrz na skrz emoční, a pokud divák dojde přesvědčení, že ne vše je třeba detailně interpretovat, může dojít mimořádného požitku. Ve vztahu k aktuálnosti je třeba zmínit, že v optice současné společensko-politické situace na Slovensku, dostala inscenace velice silnou apelativní rovinu, kterou by v době premiéry v tak vyhroceném stavu zřejmě nikdo nečekal. Po představení následovala debata, nesla se v duchu představení, její účastnící (Rastilav Ballek a herci Roman Poláčik, Branislav Matuščin a Martin Šalacha) měli snahu navázat dialog a vést ho, což dnes nebylo úplně zvykem.

Melancholia. choreografie Jakub Lewandowski, hudba Michał Lis, tančí Dominika Wiak. Psáno z  reprízy 15. 5. 2018 v rámci Divadelní Flory Olomouc.

Soma. Choreografie Martin Talaga, hudba Myko, odborné vedení Kara Rooney, světelný design Karlos Šimek, scénografie Kateřina Soukupová, kostýmy Kateřina Jirmanová Soukupová, účinkují Radim Klásek, Anton Eliaš, Marek Menšík. Psáno z  reprízy 15. 5. 2018 v rámci Divadelní Flory Olomouc.

Divadlo Andreja Bagara Nitra - Mária Rázusová-Martáková: Jánošík. režie Rastislav Ballek, kostýmy Katarína Holková, dramaturgie Adam Gold, scéna Juraj Gráfel, hudba Marián Lejava, hudební nastudování Eva Pacovská, choreografie Stanislava Vlčeková, hrají Barbora Andrešičová, Branislav Matuščin, Marcel Ochránek, Roman Poláčik, Martin Šalacha, Marián Viskup pěvecký sbor Katarína Bielická j.h., Andrej Barčák j.h., Peter Antoš j.h., Alžbeta Alakšová j.h., Dominika Ďurčová j.h., Martin Fratrič, Nikola Jankovýchová j.h., Júlia Karová j.h., Andrea Klaučová j.h., Milena Majerová j.h., Danica Matušová j.h., Beáta Mészárosová j.h., Erik Michálek j.h., František Mikuš j.h., Eva Pacovská j.h., Veronika Šebeňová j.h., Miroslav Šufliarsky j.h., Lucia Šutková j.h., Radovan Tomeš j.h., Jozef Zábojník j.h. premiéra 28. 4. 2017 Psáno z  reprízy 15. 5. 2018 v rámci Divadelní Flory Olomouc.