Rozmařilé léto v brněnském šapitó

Národní divadlo Brno mění Vančurovu humoristickou povídku Rozmarné léto v cirkusovou show napěchovanou akrobatickými výstupy a klaunskými etudami. Další inscenace projektu Cirkus bude! Národního divadla Brno se proměňuje díky dvojici klaunů do snové a hravé nálady podrývající celkové vzezření této prozaické klasiky z 20. let minulého století. Avšak tento způsob inscenování zdá se mi poněkud nešťastným.

Režisér inscenace Jakub Nvota a dramaturg Pavel Jurda v této klasice sice zachovávají chronologii děje, její narativní stránku i bohatě stylizovanou řeč, avšak inscenaci rozšiřují o mnohé akrobatické prvky, jež někdy působí jako zpestření, někdy jsou bohužel na škodu. Původní Vančurův text staví na obrovské dávce důvtipných dialogů, jež jsou v inscenaci mnohdy vyjádřeny pomocí akrobacie na visuté hrazdě, šálách či akrobatickém kruhu. Ta nahrazuje textové pasáže, například poblouznění paní Důrové (Tereza Groszmannová) Arnoštkem (Jakub Šafránek) nebo ji využívá Anna (Annette Nesvadbová) spolu s Arnoštkem v cirkusových číslech. Jak uvádí NdB, herci dostávali lekce od učitelů akrobacie již několik měsíců před únorovým uvedením v šapitó, jelikož obsazení se skládá výhradně z činoherních herců.                        

V této sto padesáti minutové inscenaci se rovněž přesouváme do chladných červnových dnů v lázních Krokovy Vary.  Opět zde vystupují stejné postavy jako v povídce (manželé Důrovi, Abbé Roch, Major), jež udržují  standartní nudu v lázních, dokud se na náměstí neobjeví cirkusová maringotka s kouzelníkem Arnoštkem a akrobatkou Annou a neobrátí dění v lázních vzhůru nohama. Jak v literární předloze, tak v inscenaci spatříme několik zhrzených mužů, natrhnuté kanovníkovo ucho či zamilovanou paní Důrovou. Toto proměnlivé dění na jevišti dotváří duo klaunů (Martin Siničák, Hana Tomáš Briešťanská), kteří jsou v pozici komentátora allá průvodce tříštícího děj na několik částí, ale také představují další postavy z Vančurovy povídky (ženy v lázních, opilce ad.). Klaunské etudy zastupují komickou funkci nebo slouží jako prvek, jenž ladí tuto inscenaci do cirkusové show. Velký (Siničák) i Malý klaun (Briešťanská) ve velkých černobílých overalech zahajují inscenaci výstupem chytání kapek deště do skleniček. Své etudy staví na typickém klaunském humoru jako je schovávání se za sebe či vzájemném napalování se. Dále klauni například slovně popisují scénu v hospodě U Zelené panny, která vyústí ve rvačku mezi Kanovníkem Rochem (Martin Sláma) a opilci.

Scéna šapitó je vybavena akrobatickým náčiním jako je visutá hrazda, nejčastěji využívaná Arnoštkem, či závěsný kruh určený pro Annu nebo pro paní Důrovou. Na jevišti nechybí ani maringotka či typické modrobílé lehátko pana Důry (Petr Halberstadt). Po půl kruhovém ohrazení před první řadou diváků vzniká modré koryto značící řeku Orši, přes kterou se lze dostat pomocí zelené loďky umístěné na levé straně jeviště. Ta je umístěna přímo na korytu s vodou, po němž se plavící přesouvá pomocí chůze ovšem s pádlem v ruce, a tak působí jako by po řece plul. Nad kruhovým jevištěm je umístěná kapela. Hudebníci doprovází cirkusovými a cikánskými melodiemi nejen jednotlivé situace, ale rovněž dotváří klaunské výstupy rozličnými zvuky. Například když klauni chytají do dlaní kapky deště, poklepávají paličkou do sklenice. Muzikanti jsou i kostýmově sladěni do pruhovaných triček a šortek. Zpěváci, již tvoří centrální bod kapely, mají navíc klobouky s barevnou stuhou.

Zpracování Rozmarného léta v brněnském šapitó působí poněkud rozmařile a neuceleně. Jedná se spíše o cirkusovou show vycházející z Vančurovy stejnojmenné novely, rozdělující dění do jednotlivých kabaretních čísel. Inscenace těží z nejdůležitějších pasáží povídky jako je Důrova úvodní věta (Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastným) či Důrou politá Anna. Tím, že Důra polije vodou Annu i sebe, zakrývá svou nevěru před manželkou, která naivně přijme, že manžel zachraňoval krásnou Annu před utonutím. Tyto důležité body zachovávají alespoň střípky z Vančurovy povídky. Nejen neustálé interakce klaunů s publikem, například nabízení občerstvení, dodává opakovaně pocit tradičního cirkusu, jenž si vypůjčil obsah z všem dobře známé klasiky. Ačkoliv sedíte v cirkusovém šapitó, sledujete klauny či akrobatické kousky a už doufáte jen v to, kdy bude následovat drezúra zvířat, nastane mluvená pasáž, jež promění show do klasické činoherní podoby. Vzápětí však zase přichází dvojice klaunů a s nimi nádech tradičního cirkusu. Právě toto neustálé rozbíjení děje na kusy dělá z inscenace nesourodý tvar připomínající typickou manéžovou show cirkusových podniků.

Šapitó Národního divadla Brno – Rozmarné léto. Autor hry Vladislav Vančura, režie a dramatizace Jakub Nvota, dramaturgie a dramatizace Pavel Jurda, scéna Karel Czech, kostýmy Markéta Skádečková, hudba Martin Geišberg. Hrají Petr Halberstadt, Martin Sláma, Michal Bumbálek, Tereza Groszmannová, Jakub Šafránek, Annette Nesvadbová, Martin Siničák, Hana Tomáš Briešťanská. Kapela Sandonoriko, hrají Lucia Korená, Daniel Špiner, Patrik Pačes, Martin Geišberg. Premiéra 23. února 2018. Psáno z reprízy 23. dubna 2018.