OST-RA-VAR 2017 - Kráska z Leenane

V rámci 21. ročníku OST-RA-VARu se jako svou třetí a poslední inscenaci Divadla Petra Bezruče uvedlo Krásku z Leenane Martina McDonagha v režii Janusze Klimszi. Tragikomedii plnou hádek, promarněných lidských snů i spousty emocí deroucích na povrch. Tak se uvedla Klimszova Kráska.

Ještě než představení začne, tak v šeru je zřetelný náznak scény Marty Rozskopfové. Zúžený profil pohledu připomíná televizní obrazovku. V hlavě mě ihned napadne otázka: budeme tedy sledovat divadelní představení nebo televizní přenos? Dále v prostoru vidíme kuchyň, kterou tvoří letitý oprýskaný nábytek, kamna, starý typ televize a naproti ní houpací křeslo i napůl funkční prvorepublikové rádio. Vše ponořeno do ponurého světla to na diváka působí sužujícím dojmem.

Janusz Klimsza, režisér známý svou prací s charaktery postav, vybudoval Krásku z Leenane na principu silnější přežije. Mag (Kateřina Krejčí), stará žena trpící hypochondrií a přílišnou opatrností je fixována na svou domovinu. Má pocit, že bez péče své dcery Maureen (Markéta Haroková) nepřežije. Tím jí ničí prostor pro soukromí. Krejčí oživuje Mag spíše mluvou než pohybem, ale o to je postava reálnější. Z projevu herečky tak vystupuje žena šikanující vlastní dítě bez zbytku citu. Její dikce a důrazy jsou ostré a bez zabarvení. Maureen, pracovitá žena kolem 40 let, tvoří opak své matky. Trpí nenaplněním vlastního života a šikanováním svojí matkou. Touží po útěku a po svobodě, ale především touží po mužské lásce, kterou kvůli mnohým peripetiím života nepoznala. Jedině tak lásku svěrací kazajky. Haroková se svou postavou pracuje taktéž velmi věrohodně. Z projevu je zjevné, že postava je nervově labilní a zoufalá. Způsob, jakým představitelka zpracovává komunikaci s matkou i její následnou šikanu, koresponduje nejen s textem, ale hlavně s projevem člověka ve vypjaté životní situaci. Ale někdy je až příliš vyhrocený. Na jevišti po celou dobu sledujeme ostrou přestřelku dvou žen s rozdílnými motivy pro přežití. A otázkou zůstává, kdo bude mít silnější kořínek.

Janusz Klimsza proti sobě sice postavil dvě velmi silné ženské postavy, ale opomněl jiné kvality McDonaghova textu. Předně jeho ostrý a místy až krutý humor. Výkony všech herců jsou především expresivní, což v tomto malém prostoru působí příliš ukřičeně. Například scéna, kdy Maureen polévá olejem svou matku Mag působí na diváka příliš ostře, popisně a ukřičeně. Skrze nával jedné emoce přes druhou se jen těžko dere na povrch černý humor tolik typický pro McDonaghův styl psaní. Humor, jenž nejen těžkopádné situace odlehčuje, ale ukazuje i jejich absurditu. Tak to ovšem v Klimszově verzi nefunguje. Režisér také zanedbal danosti realistické scény inscenace. Příkladem budiž hrubá inscenační chyba, když Maureen během první poloviny usedá na „rozpálená kamna“ a diskutuje se svou matkou, která před tím v kamnech spálila vzkaz od Pata (Dušan Urban).

Ovšem, co jistě nelze Klimszově pojetí Krásky upřít je zobrazení surovosti lidského života i naturelu irských venkovanů. To se podařilo inscenačnímu týmu vyrvat přímo z jádra McDonaghovy předlohy. Bohužel na úkor zbytku hry. Kráska z Leenane Divadla Petra Bezruče tedy zůstává spíše obrazem o marnosti lidského života než tragikomedií o mezilidských vztazích i životních touhách.

Divadlo Petra Bezruče - Martin McDonagh: Kráska z Leenane. Režie Janusz Klimsza, překlad Lenka Kapsová, dramaturgie David Košťák, výprava Marta Roszkopfová,  výběr hudby Janusz Klimsza. Hrají Markéta Haroková, Kateřina Krejčí, Ondřej Brett, Dušan Urban. Premiéra 17. 3. 2017. Psáno z reprízy 2. 12. 2017 v rámci festivalu OST-RA-VAR.