Jedenáctý den 22. Divadelní Flory

Poslední festivalový den. Poslední festivalový report. Divadelní Flora nabídla mnoho mimořádných události, a to nezmění ani skutečnost, že závěrečná neděle patřila spíš podprůměrným představením. Přitom německý Písek v očích a Antigona ze Slovenského národného divadla slibovaly vyvrcholení olomoucké přehlídky v mezinárodním stylu.

Performance Písek v očích přivezl do olomouckého S-klubu Haus der Kulturen der Welt Berlin v koprodukci s Hessisches Staatstheater Wiesbaden. Autor a performer v jedné osobě Rabih Mroué žije poslední dva roky v Berlíně, dostal zde stipendium od Freie Universität, ale pochází z Libanonu, kde strávil většinu svého předchozího života. Téma inscenace je blízce provázané s Mrouého původem, dovoluje mu nahlížet na terorismus ze strany bojovníků proti terorismu i teroristů samotných. Ke komparaci užívá videa točená na obou stranách válečné linie. Mroué se zamýšlí nad tím, že se nerad dívá na videa od ISIS, ale záběry z dronů, které pří útocích natáčí Západ, mu problém nedělají. Performer po celou dobu převážně sedí za stolem u počítače, který je umístěný přímo na scéně, z tohoto místa promítá videa na plátno v pozadí. Formát tzv. „Lecture Performance“ skvěle funguje díky možnosti reflexe přímo na osobnosti performera, nepotřebuje k tomu pomoc od dramatického modelu. Úskalí nastává, když se po chvíli samotná forma vyčerpá a sklouzne k obyčejné přednášce. Mroué ji někdy ozvláštní nějakým tím vtípkem (například dojde k „náhodnému“ překliknutí). Co nelze inscenaci upřít, je schopnost klást otázky, nikoliv dávat jasné odpovědi, jak se často v žánru politického divadla děje.

Režisér Ondrej Spišák společně s bratislavskou národní činohrou nastudoval Sofoklovu Antigonu. Představení se díky turbulentním politickým událostem stalo v každém ohledu aktuálním. Není problém si za postavy dramatu dosadit konkrétní jména, jež hýbou současným Slovenskem - Kreón (Robert Fico), který si přivlastnil moc ve státě, nepřímo zavinil vraždy Haimóna (Jána Kuciaka) a Antigony (Martiny Kušnírové) - zde dochází k posunu oproti předloze, protože mladí snoubenci si neberou život sami, ale členové chóru za nimi pošlou neznámého muže. Následně se ostentativně zdůrazňuje, že šlo o sebevraždu. Touto aktualizací lze vysvětlit závěrečný potlesk vestoje.

V úpravě samotné by ještě nemusel být zádrhel. Problém způsobuje užití primitivních prostředků. Jakoby samotná politická nádstavba neměla dostatečnou sílu. Vidíme inscenaci s prázdnou módní image. Na jevišti přítomná Katarzia živě zpívá o problémech dneška, ale k propojení s herci dochází minimálně - jedná se spíš o koncertní intermezza. Ještě očividněji a nechutněji vyznívá vydírání publika bloňďatým děvčátkem v bílých šatech, jež se stává loutkou mocných a v závěru přivede věštce Teiresia (zde v provedení Božidary Turzonovové) na scénu, aby se konečně zjevila pravda.

Opět se jedná o představení s relativně krátkou stopáží (90 minut), ovšem i tak dochází k převýšení možností divácké pozornosti. SND umístilo na jeviště Moravského divadla monstrózní kaskádovitou scénu. Scénografie připomíná sněmovní prostory a naznačuje, že se budou řešit věci veřejné, ale v samotných situacích režie prostor využívá sporadicky. Většinu času nechává hlavní protagonisty na předscéně a sněm slouží pouze pro umístění sboru, který na něm musí staticky dlouhé minuty stát, což se opakuje několikrát za sebou. Při zacházení s chórem nestačí z něho pouze pomocí kostýmů udělat poslance, příliš střídmá odpověď inscenátorů na otázku „co s chórem?“, je častým problémem při uvádění antiky. Za vrchol bezradnosti lze považovat uzavření Antigony s Isménou do plexisklovéé vitríny při jejich uvěznění. Inscenace užívá těch největších divadelních klišé, což vůči aktuálnímu tématu působí velice trapně až nemístně. Nejvíc však současnou slovenskou politickou krizi znehodnocuje, když užité prostředky atakují nejnižší divácké pudy.

HKW Berlín & Hessisches Staatstheater Wiesbaden - Rabin Mruoé: Písek v očích. Režie Rabih Mroué. Výzkumná spolupráce Andrea Geißler. Překlad do angličtiny Ziad Nawfal. Překlad do němčiny Lisa Wegener. Německé titulky Yvonne Griesel. České titulky Simona Vičarová. Asistence Petra Serhal. Speciální poděkování Maria Magdalena Ludewig, Lina Majdalanie, Bilal Khbeiz. Účinkuje Rabih Mroué. Premiéra 1. listopadu 2017. Psáno z reprízy 20. 5. 2018 v rámci Divadelní Flory Olomouc.

Slovenské národné divadlo Bratislava - Sofokles: Antigona. Překlad Ľubomír Feldek. Režie Ondrej Spišák. Dramaturgie Darina Abrahámová. Scéna František Lipták. Kostýmy Katarína Hollá. Hudba Pjoni (Jonatan Pastirčák) & Katarzia (Katarína Kubošiaková). Hrají Monika Potokárová, Dominika Kavaschová, Ján Koleník, Gabriela Dzuríková, Richard Autner, Ondrej Kovaľ, Božidara Turzonovová, Štefan Bučko, Zuzana Kocúriková, Dušan Tarageľ Michal Režný j. h., Natália Germániová j. h., Kristián Kozmenko j. h., Ivan Černý j. h., Gréta Amina Tábory j. h., Bianka Jarábková j. h., Klára Ščevíková j. h., Katarína Kubošiaková, Jonatan Pastirčák. Premiéra 14. a 15. 4. 2018. Psáno z reprízy 20. 5. 2018 v rámci Divadelní Flory Olomouc.