Janáček Brno 2016 - Káťa Kabanová

V rámci festivalu Janáček Brno uvedla brněnská opera Janáčkovu Káťu Kabanovou Roberta Carsena, hvězdy současné světové operní režie. Úspěšnější zahájení festivalu si lze těžko představit.

Neobvyklý zážitek z jedné z janáčkových nejhranějších oper slibovalo jméno režiséra pod inscenací podepsaným – Robert Carsen ji vytvořil v roce 2004 pro Vlámskou operu a od té doby se vystřídala na mnoha prestižních evropských scénách. Rovněž se jedná o první uvedení Carsena na českém jevišti. První reprízu věnovali tvůrci festivalu dlouholetému členovi brněnské opery basistovi Richardu Novákovi, jenž ten den slavil jubileum a sám vytvořil několik významných janáčkovských rolí.

Pavla Vykopalová ztvárnila roli Káti Kabanové již v předchozí inscenaci této opery, jenž divadlo nedávno stáhlo z repertoáru. V novém nastudování mohla Vykopalová lépe uplatnit svůj herecký talent. Nedělalo jí problém střídání různých hereckých poloh, přesvědčivě působila ve své naivitě ve scénách s Varvarou i v zoufalství třetího dějství. Minimalistický projev a absence patosu v závěrečné scéně znásobily tragičnost celé opery. Výrazným kontrapunktem oproti emocionalitě a lyričnosti Vykopalové byla Lenka Čermáková v roli Varvary. Té se dostalo silného hlasu a příjemně barevného témbru, jenž doplňovala temperamentním hereckým projevem.

Hostující Magnus Vigilius v tenorové roli Borise překvapil slušnou českou výslovností a dokázal vytvořit z obvykle mdlé postavy živější a komplexní charakter. Akcentuje Borisovu drzost, zamilovanost a na konci opery bezcharakternost a slabošství. Zapadá tak do celkové Carsenovy realistické interpretace postav opery. Dalším lákadlem mohla být přítomnost veleslavné Evy Urbanové jako Kabanichy. Režisér vede Urbanovou k civilnějšímu pojetí Kabanichy, než jsme zvyklí z jiných inscenací.

Orchestr pod taktovkou mladého dirigenta Ondreje Olose dokázal zdůraznit jednotlivé vrstvy Janáčkovy hudby a obzvlášť v lyrických pasážích na konci druhého dějství a během loučení Káti a Borise zněl kompaktně a neobvykle skvěle vyplnil zrádný prostor Janáčkova divadla.

Carsenova Káťa Kabanová se vyhýbá místně-časové určenosti a odehrává se v symbolickém abstraktním prostoru, kde dává vyniknout poselství Janáčkovy hudby. Scénografii tvoří pouze vodní hladina a dvě promítací plátna. Za použití minimálních prostředků (pár dřevěných desek) se ocitáme hned na břehu Volhy a hned ve stístěné místnůstce u Kabanichů doma. Přestavby scény se ujímají bíle oděné tanečnice odkazující na osud Káti a se vším hlukem a cákáním vody přemisťují dřevo do nových scénických útvarů.

Obzvlášť efektní je vytvoření nového malého jeviště uprostřed ztemnělých vod – divadlo na divadle, kde se odehrává drama u Kabanových doma. K dokreslení scény stačí pár židlí a pár rekvizit. Scénografie hlavně kvůli osvětlení může občas připomínat divadelní opusy Roberta Wilsona – Carsen ale postupuje důsledněji v dynamizaci inscenace (což konvenuje Janáčkovu modernímu hudebnímu jazyku) a vyhýbá se přehnané stylizaci.

S tím se pojí i práce s hercem a pohyb na scéně. Režisér se zároveň dovede soustředit na detail u jednotlivých postav a stejně tak dobře přirozeně rozpohybovat sbor. Snad jen některá gesta příliš ilustrují, co je zrovna vyjadřováno zpěvem, a působí nadbytečně (např. Kátino „létání“ na počátku druhého dějství).

Káťa Kabanová navazuje na předchozí inscenace dalších Janáčkových oper, jež na půdě Janáčkova divadla v nedávné době vznikly (Věc Makropulos a Její pastorkyňa) a obstály by na jakékoliv přední evropské scéně.

Národní divadlo Brno – Leoš Janáček: Káťa Kabanová. Režie Robert Carsen, dirigent Ondrej Olos, scéna a kostýmy Patrick Kinmonth, choreografie Philippe Giraudeau, světelný design Peter von Preat. Hrají Pavla Vykopalová, Magnus Vigilius, Eva Urbanová, Petr Levíček, Lenka Čermáková, Gianluca Zampieri, Jiří Sulženko a další. Premiéra 7. 10. 2016. Psáno z reprízy 9. 10. 2016 v rámci festivalu Janáček Brno.