Diktátor z autobusu

25. ročník Divadelní Flory se kromě domácích projektů prezentoval německojazyčnou linkou programu. Pro slavnostní zahájení bylo zvoleno monodrama Stefka Hanushevského s motivy Chaplinova Diktátora a neustále chybějícího vyrovnání se s nacistickou etapou moderních dějin.

Snad dramaturgové čekali od inscenace větší sílu textu, snad se chtěli zavděčit všem divákům v nemalém sále Moravského divadla. Večer však spíše vyšuměl do prázdna. Stefko Hanushevsky dokázal zvládnout one-man stand-up comedy show o svém reálném i fikčním životě – nejdříve ve stručnosti ve třech minutách a následně se zřetelem na všechny nedůležité detaily ve dvou hodinách. Od zpívání zákazníkům maminčina holičství v rodné rakouské vísce přes zajišťování exkurzí na Hitlerovo Orlí hnízdo pro americké neonacisty užívající si zasloužený důchod až po casting v šatně broadwayských hvězd, který mu domluvil jeho strýček, manžel jedné z jihoamerických miss, do níž se zamiluje i sám Stefko. Situační gagy o prvních láskách a poslíčkovi s jídlem zafungovaly na většinu publika, stejně tak kultovní proslov z Chaplinova Diktátora parodovaný prací se zdvihací plošinou a neustálým odlepováním a přilepováním knírku vyvolával divácký smích (ačkoli ten byl možná jen obranným mechanismem před jednotlivými konfrontacemi s osobní i společenskou pamětí). Chyběla však koherentnost a gradace, která by neskončila s děkovačkou.

Opačnou tendenci představila inscenace Schauspielhaus Bochum Noise. Šumění davu. Obešla se bez působivého vizuálu fialového retro autobusu Stefkovy cestovní kanceláře, bez konkretizovaných postav a osobních příběhů. Inscenace Manuely Infante se věnuje brutálním policejním zásahům proti demonstrantům v Santiagu de Chile před necelými třemi lety. Infante na tomto specifickém jevištním tvaru velmi úzce spolupracovala s chilským hudebníkem a producentem Diegem Noguerou. Celá koncepce se tedy opírá o zvuk, šum a hlas. Přistupuje k hluku jako k rovině, která obchází oficiální kanály a souvisí právě s masou. Tematizuje tichou poštu, předávání zpráv mezi demonstranty, šíření fake news i prorežimní propagandy.

Performerka Gina Haller využívá v inscenaci looper (zařízení pro vytváření zvukových smyček). Díky němu je schopna polemizovat sama se sebou a využívat různé podoby stejných vět, které tím stupňuje. Repetitivnost spojená s variací vtahuje diváka do víru protestů. Tento akustický přístup kombinovaný s častými změnami intenzity studeného světla mu je sice nedokáže dokumentárně přiblížit, ale nabídne několik úhlů pohledu (v tomto případě spíše poslechu) a nechá na něm, zda je přijme.

Obě inscenace představily současnou německou divadelní tvorbu, dva zcela odlišné přístupy velkých scén a jistě měly v programu své místo. S větším odstupem bychom se ale k otázce, proč byl festival zahájen Hanushevského pestrobarevným stand-upem o vlastním životě ve střední Evropě, a ne aktuálnější zvukovou inscenací o lidském utrpení v Jižní Americe, měli jistě vrátit.

Schauspiel Köln – Stefko Hanushevsky, Rafael Sanchez, petschinka: Stefko Hanushevsky představuje Diktátora. Režie Rafael Sanchez, scénografie Sebastian Bolz, kostýmy Melina Jusczyk, hudba Cornelius Borgolte, světla Jan Steinfatt, dramaturgie Dominika Široká. Účinkuje Stefko Hanushevsky. Premiéra 30. 10. 2020, psáno z festivalové reprízy 10. 5. 2022 v Moravském divadle Olomouc.

Schauspielhaus Bochum – Manuela Infante: Noise. Šumění davu. Režie Manuela Infante, scéna, kostýmy a light design Rocío Hernández Marchant, hudba a sound design Diego Noguera, dramaturgie Felicitas Arnold. Účinkuje Gina Haller. Premiéra 2. 7. 2021. Psáno z festivalové reprízy 14. 5. 2022 v Moravském divadle Olomouc.