23. DF No. 3: Tanec jako nikotin

Program třetího dne Divadelní Flory reprízuje. Inscenace A Silver Knife, One Night Stand/up! a Opuštěná společnost měli někteří z nás možnost vidět již předešlý den. Otevřel se nám tedy prostor pro odpočinek, zpomalení festivalového tempa a nabití energie ze slunce, které už dosáhlo taky do Olomouce. Zbylé inscenace uvedené dramaturgické sekce FOKUS KOREA Two a Green Eye přinesly festivalovým divákům řádnou dávku tance a velmi abstraktního performativního jazyka.

Mezi zhasnutím světel v hledišti a opravdovým započetím taneční inscenace Two se rozpínala dlouhá tma. S nepatrným zvukem nádechu zakončeným o něco hlasitějším výdechem se rozvlnilo první tělo. Rozpínání bránic dalších tanečníků v různých dobách rytmu vytvořilo dechovou symfonii, která nás uvedla do vnímání souboru Lee K. Dance jako jednoho organismu. Kde začínám já, tam končíš ty. Rozpojujeme se a znovu splýváme, ale dýcháme neustále společně.

Choreografka Lee Kyung-eun kombinuje taneční styly s rytmizujícími prvky. Zvuky pleskání a bušení do těl, upadnutí, dupání, skákání, dech a hlasová exprese rámují výrazový tanec, street dance, klasický tanec a akrobatiku. Těla tanečníků společně tvoří geometrické obrazce a vzápětí se opět rozpadají v samostatné jednotky. Princip vnímání spojených těl jako jednoho objektu nejjasněji vyplývá z obrazu horského reliéfu, kdy jeden z tanečníků se žlutou motorkou v dlani opíše obrys sousoší těl rozpínajících se do šířky.

Dynamika pohybů se během inscenace stupňuje. Eskaluje v napjaté choreografii přesně daných kroků a strnulých těl. Obraz podporuje efektní hudba rychlého tempa složená z předešlých rytmických prvků – rytmizovaného dechu, táhlého tónu na jedné slabice, úderů a dopadů.

Večer v Moravském divadle mi víc než taneční inscenace před očima běžela přehlídka nesouvislých etud, na které jsem se ovšem dívala ráda díky velmi přesné pohybové technice korejských tanečníků.   
Úvodní scéna taneční inscenace Green Eye, jejímž záměrem pravděpodobně bylo nastolit téma pro jeho další taneční rozvíjení, se stala suchou předehrou o něco šťavnatějších obrazů. Fyzická ilustrace reprodukovaných slov nedovolila celkovému rytmu představení získat pravidelnost natož ji udržet. Tematicky měla většina obrazů společné překonávání sebe sama nebo vnějších vlivů stavících se člověku do cesty, konkrétnější konotaci jsem z konceptu bohužel nevyčetla.          

Zdá se, že pro korejský tanec je důležitá sounáležitost všech tanečníků a pohyb tvořící jeden celek. Jejich technika mě oslovuje lehkostí pomalých pohybů a rytmickou přesností ve skupinových choreografiích. Přesná gesta plynule přecházejí mezi tanečníky a tvoří komplexní organismus.

Po představení následovala diskuze, která se zabývala především kontextem korejského tance. Po vyčerpávajícím čase střídavým posloucháním češtiny, angličtiny a korejštiny všichni hledáme útěchu v šapitu, kde kapela Kvety Nikotínu představuje své nové album Luna Rev.

Zdroj fotografií: fotogalerie webové stránky Divadelní Flory

Lee K. Dance: Two. Režie a choreografie Lee Kyung-eun, skladatel Jimmy Sert, dramaturg AhnKyung-mo, světelný design Kang Young-ku, tančí Kwon Lyon-eun, Kim Jinseon, Kim Sun-ju, Koo Bonjun, Lim Jae-hong. Psáno z reprízy v rámci Divadelní Flory 17. 5. 2019.

Kim Sung-Hoon Dance Project: Green Eye. Choreografie Kim Sung-hoon, světla Kim Jung-wha, jevištní vedení Lee Joo-hyun, tančí Lim Jong-kyung, Jung Log-yee, Sohn Dae-min, Lee Joo-hee, Ryu Jin-wook, Lee Ji-yoon, Goh Dong-hoon, Lee Hong.

Kvety Nikotínu: Luna Rev. Zpěv, kytara, baskytara Ondrej Bagin, klávesy, baskytara, kytara, zpěv Peter Soós, bicí, perkuse, baskytara, vokály Gabriel Szalai.