23. DF No. 1: Extáze ze započetí Flory

Každý člověk má svou Christin, která mu šeptá, aby křičel. Pro divadelníky a divadelní příznivce se jí může stát právě olomoucká Divadelní Flora, jejíž dvanáctidenní extáze účastníkům najela uprostřed deštivého května.

Dvacátý třetí ročník Divadelní Flory s bergmanovským tématem Šepoty a výkřiky byl zahájen v Moravském divadle drážďanskou inscenací divadla Staatsschauspiel Dresden 9 Tage wach / 9 dní vzhůru. Režisér Sebastian Klink uvádí adaptaci autobiografického románu německého televizního herce Erika Stehfesta 9 dní vzhůru. Stehfest v románu zpracovává svoji desetiletou závislost na pervitinu a proces odpoutávání se od drogy. Happyend, kterým končí kniha, Klink odmítá. Zajímá ho pouze na fáze vzniku závislosti a její maximální eskalace. V momentě, kdy hlavní postava Erik Stehfest  (Moritz Kienemann) odchází do léčebny, Klink inscenaci ukončuje. Tematizuje rauš, opojení, extázi. 

Herci zobrazují tyto stavy skrze exponovanou fyzickou akci. Teče z nich pot, stříkají sliny. Jannik Hinsch a Eva Hüster ve svých rolích fúzují několik postav. Hinsch se z Erikova mladistvého parťáka překlene do jeho alterega, občas příčetnějšího, občas mnohem zvrácenějšího. Eva Hüster ztvárňuje Erikovy partnerky, ovšem její dominantní polohou je personifikovaná droga. Christin, jak ji Erik nazývá, mu nosí nalajnovaná zrcadla. Fúze postav vrcholí při Erikově znovuupadnutí do závislosti. Na zlatavou stěnu, dominantu scénografie, se promítá detail obličeje sjetého Erika. Po stranách jeho hlavy se v zrcadlech odrážejí tváře Jannika a Evy, kteří v této chvíli už nevystupují jako konkrétní charaktery. Jsou Erikovými představami v hlavě a promlouvají k němu jako jeho svědomí.

Napětí vyčerpaného ale nabuzeného těla vyvolává silnou sugesci, kterou inscenátoři vzápětí boří prostřednictvím živé videoprojekce, která se střídá s hereckým projevem, nebo probíhá simultánně s ním. Kameramani se přiznaně pohybují na scéně a zprostředkovávají detaily mimiky herců, která ve zvětšeném formátu na plátně či zlaté stěně obloukem podporuje prvotní sugesci. Během festivalového představení před českým publikem je ale mnohem účinnější získat odstup střídáním jazyků. Rodná němčina se ve volnějších nedějových scénách přelévá do improvizované angličtiny a několika českých výkřiků jako je „na zdraví“ nebo „dobrý den“. Tvůrci tak potlačují identifikaci a prožívání s hlavní postavou a umožňují nahlížet drogově závislého člověka kriticky – přemýšlet o tom, co kolikrát vidíme v bezprostřední blízkosti ve svých městech.  

Inscenaci podbarvuje živá hudba Kritona Klinglera-Ioannidese. Temnou a dunivou atmosféru s ním spoluvytvářejí herci, kteří se sem tam chopí hudebních nástrojů. Podobný hudební zážitek pak účastníky festivalu čekal v šapitu na parkáně olomouckého Konviktu, kde Kriton představil svoji hudební tvorbu za bubenického doprovodu herce Jannika Hinsche.

Po představení proběhla první festivalová diskuze. Z počátečního poměrně přednáškového výkladu se později přece jenom překlenula do živé diskuze, a to díky bezprostřednosti Moritze Kienemanna, který nečekal na překladatele a pustil se do anglických rozmluv.      

Zdroj fotografií: fotogalerie webové stránky Divadelní Flory

Staatsschauspiel Dresden: 9 Tage wach. Autoři románu Eric Stehfest a Michael J. Stephan, autor adaptace John von Düffel, režie Sebastian Klink, hudba Kriton Klinger-Ioannides, kamera Christian Rabending, hrají Moritz Kinemann, Jannik Hinsch, Eva Hüster. Premiéra 10. 11. 2018. Psáno z reprízy 15. 5. 2019 v rámci Divadelní Flory. Foto z archivu webových stránek Divadelní Flory.