Festival Radosti 2025: Chramst: zahrada plná barev a života

Inscenace nás přenáší do zahrady, kde se setkáváme s různými zvířaty, která nejsou dítěti neznámá – ptáci, veverka, ježci a v neposlední řadě malá housenka – ústřední postava tohoto příběhu. „Chramst,“ ozývá se slovně zpoza stromu, aniž bychom věděli, kdo zvuk vydává. Nastává noc a objevují se světlušky v podobě světýlkového řetězu a sova s vykulenýma očima. Když nastane den, objeví se mláďata ptáků a ježků. Právě vztah dítě a rodič je v tvorbě pro batolata zásadní, protože se jedná o pouto dítěti dobře známé, a tak může dojít k ztotožnění se zvířecími bytostmi. „Chramst,“ vyjeví se nám svítící vejce na stromě. Vyklube se a vyleze z něho malá housenka. A protože má velký hlad, sní všechny listy na stromě. Po chvíli se zvětší: čím více toho housenka sní, tím více roste. Děti tento jednoduchý princip rychle pochopí  a spontánně na něj reagují. Slyšíme jejich komentáře: „Ňam, ňam!“ nebo „Papá!“, které se stávají přirozenou součástí představení. Vzniká tak živý dialog mezi jevištěm a hledištěm, který performerky Mirka Bělohlávková a Diana Čičmanová citlivě rozvíjejí a podporují. Toto opakované pojídání dítě ukotvuje v dění, protože předjímá, co se bude dít dále. Nakonec s housenkou interagují všechna zvířata, kterým se housenka například snaží sníst zásoby, hraje si s nimi anebo jim pomáhá. Humorné ztotožnění je umožněno i doprovodu nejmenších v podobě housenčina nikdy nekončícího vylučování přímo z těla loutky. A jak už tomu bývá, housenka se zakuklí, performerka ji pohoupe jako miminko, a nakonec se nám z kukly vyklube krásný motýl.

To, jak housenka jí, odkazuje také na dětskou hru na „jako“, ke které v tomto věku dochází: housenka je krmena listy ze stromů, které v ní však nemizí, ale jsou performerkou odloženy na bok. Později se proměňují v předmět, jímž se dá házet. Performerky nejprve tyto příze k divákům jemně posílají, ale jejich reakcí je spíše akčnější házení až „koulování“ zpět na scénu.

Jeviště a hlediště je odděleno – děti s doprovodem sedí na polštářcích, případně lavicích. Tvůrci a tvůrkyně využívali divadelního osvětlení, ale stejně tak pracovali s tmou. Ta do inscenací pro batolata nebývá často zařazena kvůli tomu, že může vzbuzovat pláč dětí. Zde se ale podílela na vytvoření atmosféry. Scéna zpodobňuje přírodu – jeviště je pokryto zeleným kobercem, který představuje trávu. Na něm se nachází ústřední otáčivý strom, kde se odehrává většina situací, ale také další „hmatová stanoviště“ – například rozvíjející se napařovače, které evokují květy, kartáčové doupě ježků nebo menší plocha se stromy. Scénografie je navržena s mimořádnou péčí o detail a s důrazem na hmatové i vizuální vnímání. Zvířata jsou ručně vyřezána ze dřeva a každé má jiný hmatový prvek – ježčí záda jsou tvořena kartáči, veverka má chlupaté tělo a ocásek, ptáci zas chlupatý krk a bříško, soví křídla jsou huňatá. Samotná housenka má ve všech svých fázích dřevěnou hlavu a látkové tělo. Motýl, který se z ní vyvine, je také tvořen z textilu a svými velkými křídly by dokázal obejmout všechno diváctvo. Jeho žlutá a jemně třpytivá křídla evokují teplo a radost. Menší stromy jsou tvořeny „prstýnkovitými“ pletacími přízemi.

Inscenace diváctvu nabízí především zrakové podněty (kontrast barevnosti a tmy), dále prostřednictvím pobrukování a jednoduchých holofrází stimuluje sluchové vjemy, a v neposlední řadě také poskytuje haptické impulsy. To je velmi důležité především pro senzorickou pozornost malých diváků, kteří svět kolem sebe zkoumají především prostřednictvím smyslů.

Performerky jsou pohotové, snaží se, aby každé dítě zažilo bližší interakci, ovšem za předpokladu, že o ni jeví zájem. Pokud ne, přichází často na řadu doprovod, se kterým dítě společně prožívá situaci a ověřuje si tak, zda je pro něj bezpečná. Performerky reagují na podněty diváků a pomáhají vytvořit bezpečný prostor, v němž se může rozvinout individuální i společný prožitek. Gesta, výrazy a holofráze jsou srozumitelné a „čisté".  Hra s loutkou dítěti umožňuje porozumět tomu, kam má jeho pozornost směřovat a v jakém vztahu se postavy nachází.

Po představení následuje herna, ve které mají diváci příležitost se vybraných loutek (zejména housenky) dotknout a za přítomnosti performerek také s loutkami interagovat. Tím se dítěti otevírá možnost znovu vstoupit do světa, který právě pozorovalo, a stát se jeho aktivnější součástí. Divákům je dán prostor k nápodobě viděného. Nejvíce děti jevily zájem o krmení housenky a odlepování listů na suchý zip z ústředního stromu a nalepování jich zase zpět.

V zahradě plné barev, zvuků a doteků se tak děti učí nejen pozorovat, ale také prožívat, reagovat a objevovat společně se svým doprovodem. Pro některé děti tak mohl být Chramst prvním opravdovým divadelním zážitkem.

Damúza – Diana Čičmanová, Mirka Bělohlávková, Zuzana Vítková: Chramst. Umělecká supervize Alicja Morawska-Rubczak, scéna Zuzana Vítková, hudba Marek Bělohlávek, výroba, produkce Jan Bubal, Klára Markvartová, Zuzana Cajtlerová, Daniela Nachtmanová. Hráli Mirka Bělohlávková, Diana Čičmanová. Premiéra 20. dubna 2024. Psáno z festivalové reprízy 21. října 2025.