Dokořán 2025: Velká porucha pro malé diváky aneb Pan Kutil se zamiloval

Úvodní hudební číslo, v němž všichni herci vystupují sami za sebe a hrají na boomwhackers, působí poněkud neukotveně. Nejenže se v tuto chvíli ještě nepředstavují postavy, ale samotná píseň se nijak přímo nevztahuje k dalšímu ději. Navíc její délka i hudební forma mohou spíše odvádět pozornost, než ji poutat. Právě v inscenaci určené dětem by bylo vhodnější začít vtažením do příběhu a představením hrdiny či situace než dlouhou stylizovanou sekvencí, připomínající spíš samostatné koncertní vystoupení než začátek divadelního vyprávění.

Jakmile se však na scéně objeví Pan Kutil, inscenace nabere jasnější směr i rytmus. Děti se seznamují s nářadím, a to prostřednictvím jednoduchých písní, přičemž každé náčiní má svou vlastní „píseň identity“ – hudební portrét, v němž se vysvětluje jeho využití. Didaktický rozměr je podpořen i přímočarými poučkami, které se dětem snaží vštípit praktické zásady – například že nemají samy nic opravovat bez dozoru dospělého, nebo že se vlhčené ubrousky nevhazují do toalety.

Hudební složka je řešena kombinací nahrávek a živé reprodukce. Herci kromě již zmíněných boomwhackers využívají i jejich variantu v podobě zvonečků, bicích nástrojů či zvonkohry, což nejen rozvíjí hudební výraz inscenace, ale i vizuální atraktivitu pro dětského diváka.

Inscenace na rozdíl od většiny produkcí tohoto typu nevyužívá přílišné interaktivnosti s publikem. Přímé zapojení diváků se omezuje na jediný moment, kdy se slečna Krásná snaží přivolat pana Kutila na pomoc. Přesto inscenace nepůsobí uzavřená za čtvrtou stěnou. Naopak – prostřednictvím hravých situací, herecky přesvědčivých výkonů a promyšlené režijní stavby si dokáže s dětským divákem vytvořit přirozený kontakt, aniž by k tomu potřebovala okaté výzvy k participaci.

Oficiálně je inscenace doporučena dětem od pěti let, nicméně její struktura i formální jednoduchost ji činí velmi vhodnou i pro mladší diváky. Díky jasné demonstrativnosti a opakovacím principům by ji bez problémů mohly sledovat i děti mladšího předškolního věku.

Slabinou inscenace je nevhodně zvolená struktura s přestávkou po zhruba hodině hry. Druhá část totiž trvá pouhých patnáct minut, což narušuje rytmus představení i pozornost dětského diváka. Iluze, kterou se daří během první části pečlivě budovat, je přestávkou zbytečně přerušena, a než se vzpamatujeme, máme konec představení. Vzhledem k pozornosti dětského publika na nedělním představení by bylo zcela realistické zvážit variantu uvádění v celku, bez přestávky. 

Přes slabší rozjezd v podobě úvodního čísla tak Velká porucha pracuje s jednoduchými, ale funkčními prostředky, které dětskému publiku nabízejí nejen zábavu, ale i konkrétní sdělení. Hudební nápaditost, živá energie na jevišti a tematická blízkost každodenním situacím z ní dělají vhodný titul pro první divadelní zkušenost. Titul bez potřeby přehnaných efektů či doslovné interakce.

Horácké divadlo Jihlava – Velká porucha. Libreto a texty písní Emanuel Míšek, hudba Josef Fojta, dramaturgie Barbora Jandová, výprava Eva Jiřikovská, hudební nastudování Josef Fojta, pohybová spolupráce Anna Korba Vanacká, režie: Michal Zetel. Hrají Martin Kollár, Kristýna Nováková, Petr Šindler, Klára Křišťálová, Petr Soumar, Jakub Škrdla, Svetlana Hruškociová / Stanislava Hajduková, Martina Tomanová. Premiéra 28. února 2023. Psáno z reprízy na festivalu Dokořán ve dne 15. června 2025