Dokořán 2025: Světla, kam nedostanu…

Celý muzikál je vlastně koncertní pásmo s uměleckým zpracováním námětů samotných písní Zuzany Navarové. Nejedná se o dějové biografické vyprávění o životě Zuzany Navarové, ale o sledování jejího vnitřního vývoje jako umělkyně a lidské osobnosti prostřednictvím jejích textů. Setkáváme se zde s vjemy, které ji ovlivnily během života, její věčný boj se ctižádostí a hektickým světem, kterému se staví do opozice důležitost odstupu a klidu v životě. Muzikál si díky projekci a výrazovému tanci hraje s představivostí diváka a narativy textů Zuzany Navarové až do alegorických sfér „života ve futrálu od kytary“. Inscenace není vystavěna na ději, ale dynamická linka písňových čísel provázaných se scénickým tancem počítá s emočním napojením diváka. Scéna prakticky nevyužívá kulisy, desetičlenný orchestr a čtyřčlenná skupina RAZAM jsou přítomni na jevišti a ohraničují tak hrací prostor pro deset herců. V roli Zuzany Navarové nevystupuje jedna herečka, ale protagonisté se střídají s ohledem na situaci, životní fázi nebo myšlenkové rozpoložení, v jakých se Navarová zrovna nachází. Obrazně se tedy proměňuje zpřítomňování její maminky, pana cikána, nebo skautského tábora. V jeden moment vidíme na jevišti pouze jednu Navarovou a vzápětí se staneme svědky hádky Navarové samé se sebou, kdy zpěvačku v různých životních obdobích či vzpomínkách ztvárňuje všech sedm hereček. Tento princip podtrhují také kostýmy, které mají všichni herci stejné a mohou si tedy volně předávat role mezi sebou. Muzikál je velmi introspektivní a intimní, nejde o životopisný muzikál, ale o pokus o „zhmotnění duše“ interpreta prostřednictvím jeho tvorby. Zazní zde písně ze všech období její kariéry a tím i různé žánry, které v tvorbě Navarové můžeme sledovat. Přes folk, který odráží její mladší léta a připomíná nám její zálibu ve skautu a přírodě z dětských let, až k melodiím romských písní, které ji ovlivnily během života. V jejích písních se objevují také španělské motivy a jazyk díky jejímu studiu českého jazyka a španělštiny na FF UK, a také tibetské motivy slyšitelné v písni Taši delé (v překladu „dobrý den“). Díky těmto obrazům jsem měla pocit jako bych sledovala konfrontaci Zuzany Navarové se světem jejíma očima a zároveň její pohled na svět jako takový. Zazněla také jedna z jejích nejznámějších písní, a to Andělská, která byla v podání Ivy Marešové také částečně provázána s nahrávkou skutečné verze a hlasu Zuzany Navarové. Muzikál tím využívá i studiových nahrávek a komponuje je do živé instrumentální hudby. 

Jedná se tedy o druhý jukebox muzikál letošního Dokořánu, kde ale písně nebyly ostentativně performovány v rolích, ale pobídnutím k prožití těchto písní a nasloucháním jejich textům. Díky této režijně-dramatické koncepci bude každý divácký zážitek očividně velmi individuální. Celé představení se mi osobně pojí s motivem vody, který byl v muzikálu taktéž přítomen. Hudba působila jako voda, která je asociována s emocemi, a byla v určitých scénách součástí projekce v podobě deště, někdy se přelévala do vln, jindy zase moře nebo řeky. Hudba se stejně tak jako voda přelévala, měnila přirozeně svou dynamiku a divák který přistoupil na tuto formu a nechal se tímto proudem unášet mohl životní příběh Zuzany Navarové sledovat i jinými smysly než pouze zrakem. 

Klicperovo divadlo Hradec Králové – RAZAM a Iva Marešová: A pak usnu a vstanu... Režie Pavel Khek, dramaturg Lenka Smrčková, výprava Josef Hugo Čačko, kreativita a videoprojekce Kateřina Podlipná a Ondřej Martinec, Produkce videoprojekce MOVING PICTURES s.r.o., choreografie Marek Zelinka, hudba Zuzana Navarová, Zdeněk Vřešťál, Vít Sázavský, Iván Gutiérrez, hudební nastudování a aranžmá Radek Doležal, hudební dramaturgie a pěvecké nastudování Iva Marešová, korepetice Iva Marešová a Radek Doležal. Hrají Martina Czyžová, Maria Leherová, Lucie Andělová, Iva Marešová j.h., Kamila Sedlárová, Martina Nováková, Lenka Loubalová j.h., Daniel Krečmar, William Velerián, Jan Vápeník. Premiéra 11. ledna 2025, psáno z reprízy v rámci festivalu Dokořán 14. června 2025.