Dokořán 2025: Six – koncertní muzikál o osudu šesti královen

Tento koncertní muzikál vypráví příběhy šesti žen anglického krále Jindřicha VIII., právě proto nese název Six. Královny spolu vedou koncertní souboj a každá z nich se snaží ukázat, že její životní příběh byl ten nejdrsnější.

Publikum si užívá tento muzikál jako skutečný koncert, tak že po každé písni hojně tleská, což není u muzikálu zas tak běžné. Pocitu koncertu také odpovídá to, že všechny královny mají v rukou mikrofony místo portů, které jsou pro muzikál běžnější, anebo to, že přímo na scéně je i rocková kapela (navíc v čistě ženském složení). „Koncertnosti“ tohoto muzikálu napomáhá i to, že všechny postavy se po vzoru popových hvězd v průběhu občerstvují z třpytivých kelímků, které mají viditelně položené na rozmezí scény a zákulisí.

Všechny herečky odvedly skvělé pěvecké, herecké i taneční výkony a bylo vidět, že si show užívají. Michaela Nosková jakožto Kateřina Aragonská působila sice rozhněvaně, vzhledem k jejímu osudu, ale zároveň noblesně oproti Anně Boleynové (Soňa Hanzlíčková), které vystupuje expresivně. Kontrastem k těmto královnám je Jana Seymourová (Vendula Příhodová), která je klidná, ale uvnitř zničená z toho, že nespatřila svého syna. Po Janě Seymourové přichází Anna Klevská (Eva Staškovičová), která je téměř až cynická, jelikož si musela vystačit sama i jako manželka. Kateřina Howardová (Natálie Dvořáková) působí nejvíce dětsky, čemuž odpovídá i její kostým – růžové šifonové šaty, ačkoliv se zdá, že je se svým životem spokojená, ke konci své písně můžeme vidět, že není. Poslední královnou je Kateřina Parrová, která je smířená se svým osudem nebo spíše vzdala všechny naděje a vypadá ze všech královen nejnoblesněji. 

V původní verzi muzikálu měly královny kostým ve stejném stylu, ale jiných barvách. Pro inscenaci v divadle J. K. Tyla se inscenační tým rozhodl, že všechny královny budou mít úplně rozdílné kostýmy, takové, které více odpovídají jejich charakterům. To kostýmy svou různorodostí a extravagantností splňují, ale zároveň působí na scéně poněkud levně. Kostým Kateřiny Parrové, který se skládá z dlouhých rovných šatů s velkým rozparkem, není funkční pro pohyby, které Ivana Korolová na scéně dělá.

Téměř jedinou rekvizitou jsou kadeřnická křesla na kolečkách, která představují trůny nebo je královny používají při tanci a jezdí na nich po scéně. Na scéně se dále objevuje portrét Jindřicha VIII., na který královny páskou v průběhu inscenaci dolepí rohy, knír a mužské genitálie, čímž Jindřicha VIII. zesměšňují a shazují. Královny takto Jindřicha zdobí, když Jana Seymourová zpívá baladu Jsem skálou tvou, což působí rušivě, protože divák má tendenci sledovat akci v druhém plánu, místo toho, aby se věnoval životnímu osudu Jany Seymourové. Jedinou kulisou jsou tmavě fialové závěsy rozvěšené kolem scény. Při závěrečné písni, ve které se královny rozhodnou změnit svůj osud, jsou závěsy shozeny na znamení, že panovnice vystoupily z tradičních představ o sobě a rozhodly se vytvořit si nové příběhy. Dále je na scéně elektronický banner, který ukazuje jména královen a jejich písní. Skromnost scénografie bohatě vyvažuje opulentní koncertní light design.

V českém překladu jsou zachovány některé anglicismy jako například „LOL“ a jsou používána slova, která muzikál aktualizují do současnosti, například „profilovky“ v písni Jsi šmejd. Anglicismy a aktualizující slova poukazují na to, že inscenace by mohla zaujmout i mladší generaci. Ani v překladu není opomenuta práce s přízvuky, výrazně zastoupená u postavy Němky Anny Klevské, čímž se zvyšuje jak její věrohodnost, tak komický efekt.

Ačkoliv se královny celou inscenaci srovnávají a předhání, která měla život nejhorší, dojdou k překvapivému usmíření, čímž divákům ukazují, že se již nepotřebují porovnávat, protože každý má svůj život, který před něj klade nesnadné výzvy a překážky. Není tedy jedno měřítko náročnosti života. Na závěr pak manifestují svoji jednotu jako jedna kapela, jeden tým, vedené svojí vlastní silou. 

Divadlo J. K. Tyla – Toby Marlow, Lucy Moss: Six. Režie Daniela Špinar, hudební nastudování Vojtěch Adamčík, dramaturgie Pavel Bár, choreogafie Daniela Špinar, Pavel Klimenda, scéna Marek Cpin, kostýmy Linda Boráros. Hrají Kateřina Chrenková / Michaela Nosková, Soňa Hanzlíčková / Felicita Victoria Prokešová, Vendula Příhodová / Charlotte Režná, Leona Černá Stříbrná / Andrea Holá / Eva Staškovičová, Natálie Dvořáková / Natálie Grossová / Kristýna Málková (understudy), Ivana Korolová / Lucie Pragerová. Premiéra 1. února 2025, psáno z festivalové reprízy 17. června 2025.