Dokořán 2025: Ahoj, jsme v éteru! Smířená ale netáhne

Do poloprázdného studia se vleče unavený moderátor (Tomáš Savka), jehož cynismus a alkohol se staly spolehlivými společníky každého natáčení. Další z nekonečné řady rozhovorů začíná – tentokrát s mladou zpěvačkou (Veronika Boráková), která mezi odpověďmi nenápadně poodkrývá nejen svou pěveckou nejistotu, ale i bolestný vztah k vlastnímu otci. Rozhovor překračuje éter a stává se osobní zpovědí obou aktérů o jejich problémech – on přišel kvůli práci o rodinu, a hlavně o dceru, ona se nedokáže vyrovnat s otcovou nevěrou v čase matčiny smrti.

Scéna je držena v jednoduchosti, přesto v jasné popisnosti – uprostřed stůl se dvěma mikrofony, černá křesla, na levém portále se tyčí rudý nápis ON AIR, k němuž ladí i sametové závěsy okolo studia, které rozrušuje jenom výklenek působící jako sklo v nahrávajícím studiu. Pod nápisem malý stoleček s kávou a rychlovarnou konvicí. Za červeným sametem se skrývají čtyři hráči orchestru, z nichž klavírista občas vystupuje ze své role pianisty a ztvárňuje hlasy volajících do studia nebo moderátora sportovního utkání. Jevištní význam orchestru kulminuje ve chvíli, kdy zpěvačka přichází nahrát svůj největší hit Smířená. Záclona se rozhrne, hudebníci se odhalí a přímý kontakt s nimi vizuálně podtrhne intimitu a sílu okamžiku. Tento efekt by však mohl mít větší sílu, pokud by nebyl oslaben jejich Následnou bezúčelnou přítomností v několika dalších scénách, kde už pouze sedí a nehrají jinou než vizuální roli. Dramatičnost jejich „zjevení“ se tím rozmělňuje a výsledný dojem ztrácí na působivosti.

Přestože herecké výkony obou protagonistů byly velmi přesvědčivé – Tomáš Savka se v roli zničeného moderátora pohyboval s hereckou přesností, jako by mu byla ušita přímo na tělo, a Veronika Boráková svým poměrně civilním a jemným herectvím vytvářela potřebný protipól – samotný scénář i hudební výstupy jim příliš prostoru pro hlubší prokreslení postav nenabízí. Dialogy často sklouzávají k modelovým replikám, které pouze ilustrují témata. Výsledkem je, že rozhovor, který by měl být postupně gradující osobní výpovědí, místy působí povrchně a málo autenticky. Tím se ztrácí nejen emoční síla příběhu, ale i možnost, aby herci naplno využili svůj potenciál.

Prolínajícím se leitmotivem hudby je melodie Ahoj, jsme v éteru, která nejenom slouží jako úvodní song muzikálu, ale skrze ni poznáváme i minulost moderátora. Avšak tento motiv chybí druhé hlavní postavě – zpěvačce, jejímž největším hitem měla být ona píseň Smířená. Ta bohužel působí jako běžný rádiový hit se spíše plochým textem. A když k tomu přidáme i pěveckou interpretaci Borákové, která předvedla výborný herecký výkon, ale bohužel po pěvecké stránce ji zřejmě celý muzikál nesedl, tak se ze Smířené, původně zamýšleném vrcholu inscenace, stává emocionálně nenaplněný moment.

Národní divadlo moravskoslezské – INTERVIEW. Hudba Zdeněk Král, libreto Marek David, Tomáš Novotný, texty písní Tomáš Novotný, režie Marek David, dramaturgie Hana Nováková, Gabriela Petráková, hudební nastudování Jakub Žídek, scéna Marek Cpin, hudebníci Zdeněk Král / Jakub Žídek, Martin Hrček / Adam Matýsek, Marjolein de Roos / Arnošt Svoboda, Marek Dufek / Antonín Jančár. Hrají: Tomáš Savka, Veronika Boráková.  Premiéra 29. listopadu 2023 v Divadle „12“. Psáno z reprízy na festivalu Dokořán ve dne 16. června 2025