O. Kraus; foto: Petr Chodura

Gogolovi Hráči ve studentské Martě

30. 3. 2017

O podvodnících, prospěchářích a obětech aneb s kartami si nezahrávej. I tak by se dali charakterizovat Hráči ruského prozaika a dramatika Nikolaje Vasiljeviče Gogola, po nichž nedávno sáhli v brněnském Divadelním studiu Marta. Hra z prostředí falešných karetních hráčů, kteří se jednoho dne náhodně setkají v hotelu, nese téma určitým způsobem aktuální i dnes. Podvody, gambling a manipulace jsou stále přítomny a občas se jejich obětmi stanou i ti, již byli jejich strůjci.

Právě ona nadčasovost a univerzálnost příběhu se v Martě stala výchozím prvkem inscenace. Gogolův text prošel pod vedením režisérky Hany Marvanové a dramaturgyně Dagmar Haladové značnými úpravami. Základní linie zůstala zachována, množství replik však bylo vyškrtnuto, upraveno nebo přidáno. Ačkoli se příběh neodehrává v žádném konkrétním čase a místě, nelze přehlédnout jistou snahu o jeho zasazení do moderní společnosti. Hráči hrají poker texas holdem, pracovník hotelu Alex používá handsfree, jednu z partií doprovází barové tanečnice. Nicméně, když už se objevila potřeba modernizace, je škoda, že není dovedena do důsledku a zůstává patrná jen v těchto několika prvcích.

Rozpačitě se mi přijímají i některé prvoplánové komické momenty a gagy, které v inscenaci působí spíše jako cizorodý prvek, než že by jí jakkoli prospívaly. Ať už jde například o zbytečně zdůrazňované a vlastně nepochopitelné zouvání bot, minimálně dvakrát vložené „babišovské sorry jako“ nebo dětinské hrátky Ichareva a Utěšitele.

J. Mansfeld, O. Kraus; foto: Petr Chodura

O. Kraus, P. Hanák, T. Žilinský,M. Šenkyřík; foto: Petr Chodura

Stanislav Cibulka koncipuje scénu velmi minimalisticky, ale funkčně. Prostor hotelu znázorňuje pouze dlouhý pás červeného koberce, táhnoucího se od první řady přes jeviště až ke stropu v jeho zadní části, stejnobarevný stůl, nebo přesněji řečeno jakýsi box, a pár židlí. Po odhalení vítězů a poražených je koberec srolován ke stropu, veškeré rekvizity odneseny a zůstává jen prázdné a tmavé jeviště. Jde o efektní a působivý závěr, stopy byly zahlazeny, nezůstalo vůbec nic. Herci dokáží prostoru velmi dobře využít a rozehrát jej hereckou akcí, již doplňuje důmyslná práce se světlem a vhodně zvolenou elektronickou hudbou.

Hráči skýtají příležitost pro několikero mužských představitelů, v tomto případě studentů činoherního herectví JAMU. V hlavní roli karetního podvodníka Ichareva se představil Ondřej Kraus. Jeho rozcuchaný Icharev překypuje hrdostí a mladistvou naivitou. Ve scéně, kdy nechává ostatní hádat, čím to, že dokáže kohokoli obehrát, se jeví téměř jako dítě, jež se nadšeně baví svým vlastním vtipem. Naivita k Icharevovi jistě patří, v Krausově podání jí však bylo snad až přespříliš.

P. Hanák, D. Teleky, T. Žilinský; foto: Petr Chodura

T. Žilinský, J. Mansfeld, M. Šenkyřík; foto: Petr Chodura

Výrazně stylizované a typizované je i herectví ostatních představitelů. Marek Šenkyřík, Tomáš Žilinský a Petr Hanák nastupují na scénu jako falešní hráči Krugel, Utěšitel a Švochněv z míst v hledišti. První z nich působí jako sebevědomý vůdce skupiny, druhý jako poněkud hyperaktivní a upozaďovaný mladík a třetí jako umírněný organizátor s křivou páteří. Charaktery postav jsou však vykresleny poměrně povrchně a monotónně, i když ve své podstatě nabízejí mnohem pestřejší rozměr. Hlubší prožívání postavy na okamžik odkryje pouze Šenkyříkův Krugel, když v opilosti přemýšlí nad životem.

Z vedlejších postav vyniká především Jan Mansfeld jako vždy usměvavý, elegantní a za peníze ke všemu svolný Alex. Mansfeld pomocí mimiky a gest střídmě, ale pečlivě rozehrává detaily své postavy a ve výsledku působí mnohem zajímavěji než všichni ostatní.

Nebýt rozvláčnosti a prvoplánového důrazu na komičnost, mohlo být nastudování Hráčů ve studentské Martě svěžím a originální pojetím této klasiky. To se však dle mého názoru nepovedlo, ne však kvůli mladým hercům, ale pravděpodobně kvůli nekonzistentnímu režijnímu vedení. Škoda.


Divadelní studio Marta – Nikolaj Vasiljevič Gogol: Hráči. Režie Hana Marvanová, dramaturgie Dagmar Haladová, scéna a kostýmy Stanislav Cibulka, hudba Robin Schenk. Hrají Ondřej Kraus, Marek Šenkyřík, Tomáš Žilinský, Petr Hanák, Jan Mansfeld, Jaroslav Tomáš a další. Premiéra 5. února 2017. Psáno z reprízy 2. března 2017.

Autor: Klára Veselská