Pražský divadelní festival německého jazyka - Pornogeografie

„Na počátku se slovu zachtělo býti tělem“ a to byl ten průser

Pražská divadelní stagiona Venuše ve Švehlovce v prostorách bývalého kina se sama identifikuje jako „sluj pro současné živé umění“. Člověk zde může narazit opravdu na leccos divadelně velmi progresivního, což často vyžaduje na české poměry relativně otrlého diváka. V minulé sezóně zde vznikla inscenace Pornogeografie souboru Lachende Bestien v režii Michala Háby. Jedná se o vůbec první divadelní ztvárnění tohoto komplikovaného textu současného rakouského „prokletého“ básníka a dramatika Wernera Schwaba. Proč „pornogeografie“? Protože sjednocujícím prvkem současné evropské společnosti již podle Schwaba není metafyzické univerzum (křesťanské) náboženské víry, ale právě velmi fyzický, všudypřítomný sex.

Samotná hra má velký inscenační potenciál, především díky svému kontroverznímu námětu; největší výzvu ovšem představuje autorův specifický jazyk, který se dá přirovnat ke slangu postav v Burgessově Mechanickém pomeranči. Nezvyklé složeniny jako „těložena“ označující pornoherečku či „umělonatěrač“ jako ekvivalent pro malíře znejišťují naši dosavadní víru v jazyk jakožto bezproblémový prostředek mezilidské komunikace a poskytují jiný úhel pohledu na obsah promlouvaných slov. Realita je tak rozpitvána na prvočinitele a znovu složena, takže často získává zcela nové významy. Zároveň se komunikace sama stává tím, co místo, aby vztahy budovalo, zapříčiňuje ve hře jejich kolaps. Německý originál do češtiny velmi umně přeložila Barbora Schnelle a právě její překlad, provedený s velkým dramaturgickým citem pro všechny nuance originálu, jistě dopomohl k úspěchu inscenace, oceněné Cenou Josefa Balvína za nejlepší českou inscenaci původního německojazyčného dramatu za rok 2016.

Dramaturgickou kostru tvoří blíže neurčených sedmi zvěstí – dějových obrazů. Všechny se odehrávají v prostředí pornofilmového ateliéru v domě, jehož majitelé zde provozují květinářství. Tento dramatický časoprostor sice poskytuje východisko pro rozvoj zápletky o nezaplaceném nájmu, ovšem její vývoj a závěrečné vyústění nejsou podstatné samy o sobě. Slouží jako počáteční impuls svádějící jednotlivé postavy dohromady, aby spolu jednaly ve zdánlivě obyčejných situacích gradujících však mnohdy až do absurdity, jako když třeba malíř, znechucený babičkou, která mu na ulici zkřížila cestu, jí po krátké hádce sebere chodítko a ona se bezbranně zhroutí k zemi. Důležitý je právě důraz na ubohost života jednotlivých figur neschopných dosáhnout svých cílů, o nichž jen sní (a mluví!), aniž by dokázaly nebo chtěly vyvinout dostatečné úsilí k jejich naplnění. Mladý muž-pornoherec (Lukáš Bouzek) tak neustále s přesvědčením básní o nevěstě a krásné budoucnosti strávené u rodinného krbu, zatímco se doma ukájí nad nafukovací pannou ve svatebním závoji.

Ze skupiny těchto ztracených existencí se vyděluje postava mladé ženy-pornoherečky (Johana Schmidtmajerová), která mluví převážně do mikrofonu a většinu času stráví zavřená ve skleněné krychli, kde ji drží ostatní postavy. Lze ji interpretovat jako ztělesnění smrti – všechny postavy se jí bojí, a zároveň se vzrušují představou, že ji „měli“. Pornoherečka je svými povzneseně pregnantními analýzami usvědčuje z marnosti jejich životů, což je popouzí a nakonec dožene až k její vraždě.

Herci představují určité typy, ale jen do jisté míry. V jednotlivých postavách poznáváme neurotika, semetriku, podpantofláka, stárnoucího donchuana ad., ale oproti typům např. klasické frašky jsou charaktery mnohonásobně zvrstvené, jak hereckým ztvárněním, tak situacemi, kde zřetelně vystupuje jejich plasticita. Z hlediska herectví je podstatná především pečlivá práce s timingem, projevující se v rychlých střizích mezi jednotlivými situacemi a polohami, v níž vyniká zejména představitelka režisérovy manželky Marie Švestková. Jistý problém činí některým hercům nepřirozené konstrukce vět, což způsobuje četná přeřeknutí a polykání slov. Martin Pechlát, hrající vilného malíře, svým hlasovým projevem dokáže syntakticky komplikované věty ovládnout od první chvíle, postupem času se však rozmluví všichni.

Pornogeografie by se dala označit za svého druhu moderní frašku. Postavy se často chovají jako v grotesce, čímž ostře vynikají kontury jejich neřestí a rezignovanosti, trefně zrcadlící ubohý a směšný rozměr existence současného člověka. Sedm zvěstí se tak dá číst jako analogie sedmi biblických polnic a varování, že „apocalypse (is) now“.

Lachende Bestien - Werner Schwab: Pornogeografie. Režie Michal Hába, překlad Barbora Schnelle, Michal Hába, asistentka režie Anna Marie Maxera, dramaturgie Lukáš Jiřička, scénografie Antonín Šilar, kostýmy Adriana Černá, hudba Jindřich Čížek. Hrají Roman Zach, Martin Pechlát, Hynek Chmelař, Lukáš Bouzek, Johana Schmidtmajerová, Marie Švestková, Adriana Máčiková Kubištová a Jindřich Čížek. Premiéra 10. 12. 2015. Psáno z festivalového představení 25. 11. 2016.