OST-RA-VAR 2017 - Pekingská kachna

Posledním off-programovým představením letošního divadelního festivalu OST-RA-VAR se stala inscenace Pekingská kachna. Její uvedení probíhalo v komorním, nezávislém prostoru Staré arény, jež už několikrát přesvědčil o tom, že je scénou mladých hereckých talentů.

16. 2. 2018 Adéla Svobodová

S. Erlebachová, M. Sikora. L. Adam, B. Vidomská; foto: Nadan Pojer

Posledním off-programovým představením letošního divadelního festivalu OST-RA-VAR se stala inscenace Pekingská kachna. Její uvedení probíhalo v komorním, nezávislém prostoru Staré arény, jež už několikrát přesvědčil o tom, že je scénou mladých hereckých talentů.

Text z díla čínského disidenta Liao I-Wu sestavil student ostravské konzervatoře, Lukáš Adam, jež zároveň působí jako hlavní protagonista celé inscenace. Záznamy o životě, dějinách, násilí i každodenních radostech vyšly knižně s názvem Hovory se spodinou.

Z programu se zpětně dozvídáme, že s texty, z nichž vznikl scénář, se Lukáš Adam účastnil tří ročníků Poděbradských dnů poezie s cílem provokace, podnícení diskuze a nabourání zaběhnutého úhlu pohledu na disciplínu a recitaci.

Hlavním námětem inscenace je potlačení mírové demonstrace desetitisíců studentů a dalších lidí, kteří v červnu 1989 na pekingském náměstí Nebeského klidu požadovali více svobody a demokracie. Několik tisíc lidí čínská armáda zmasakrovala a zabila.

První obraz Pekingské kachny odhaluje šest velkých bílých obdélníků, rozestavěných v různých pozicích na kontrastní černé podlaze. Na zadní stěně hracího prostoru visí velké bílé projekční plátno. To se využívá ještě před prvními replikami herců, kdy se na něj promítá výňatek z dokumentu o dění v Pekingu v roce 1989. Dne 5. června odjíždí kolona tanků z náměstí Nebeského klidu. Před první tank se postaví mladý muž oděn v bílé košili a černých kalhotách. V rukou drží dvě nákupní tašky. Ve chvíli, kdy krátký videozáznam končí, je demonstrující hrdina divákům „přenesen“ z projekce přímo na jeviště. Ze zákulisí přichází totožně oblečený Lukáš Adam, jež stejně jako muž ze záznamu, drží dvě nákupní tašky v rukou. Záhy vstoupí na scénu dvě dívky a dva mladí muži, oblečeni do rudých košil, kravat a černých kalhot. Jejich pohyb působí značně stylizovaně, stejně jako mimika, v podobě křečovitého úsměvu, který si drží po celou dobu první části inscenace s názvem Krveprolití.

S. Erlebachová, J. Georgiev, M. Sikora; foto: Nadan Pojer
L. Adam; foto: Nadan Pojer

Během svého monologu je hlavní hrdina čtyřmi agenty státní moci svlečen úplně donaha, násilně oblečen do stejného kostýmu, jaký mají oni, a svalen k zemi. Právě tímto způsobem je metaforicky vyjádřena nadvláda nad jedincem, „převychování“ vzdorujícího muže k obrazu svému, jednání diktatury, manipulace a vítězství masy nad jednotlivcem. Za pomoci ruční pilky a štípacích kleští je vytvořena iluze odřezávání masa z těla a jeho následné rozhazování po podlaze. Tyto „kusy masa“ válející se po scéně pro mě ztělesňovaly zbytky svobody hlavního představitele.

Ve druhé části inscenace nazvanou Hovory se spodinou, se vynořují vzpomínky na čínská padesátá léta. Jedná se o příběh, v němž rodina pojídá v době hladomoru vlastní čtyřletou dcerku. Scéna tentokrát režisér vedl formou zpovědi a díky tomu vládne velkou emoční silou.

Poslední část s názvem Kulky a opium, je koncipována do úplně odlišného prostředí. Ocitáme se v ironicky stylizované televizní loterii. V loterii s lidskými životy. Vzhledem k tomu, že se jedná o média, nechybí ani krátká reklamní scéna ve strhující interpretaci pětice účinkujících. Ti se chvílemi mění dokonce ve vokální kvintet. Herci po celou závěrečnou část inscenace vystupují v moderních, flitrovaných kostýmech a „losují“ z osudí v podobě čokoládových bonbónů. Probíhá velmi intenzivní interakce s diváky. Závěr inscenace v sobě nese fakta o popravách 202 lidí, jež čínská moc povraždila za odpor k tamnímu režimu. Každé vylosované číslo symbolizovalo životní osud konkrétního člověka, a rozhodně nebyl sladký jako čokoládový bonbónek.

I přesto, že před nás tvůrci Pekingské kachny předkládají velmi náročnou, a do morku kosti pronikající tématiku, musím velmi ocenit hravost a režisérovu práci s kontrasty. Inscenace díky nim nepostrádá svou dynamiku a silně rezonuje s hledištěm. Za necelou hodinu dokázala Pekingská kachna v ostravské Staré aréně šokovat, apelovat a donutit k zamyšlení. To vše především díky strhujícím výkonům mladých herců. Ti dodali inscenaci studentskou „bouřlivost“. Dokázali navíc precizně pracovat s kontrasty a zároveň nepřehrávat. Inscenace tak postupně gradovala od vážného tématu k bizarní televizní show plnou pozlátek.

Stará aréna uvedla krutou politickou grotesku, právě v době, kdy začíná být stále aktuálnější téma ohrožení demokracie v naší zemi, a kdy si stále více uvědomujeme velmoc Číny. Nezbývá tedy než doufat, že se ničeho z toho, co nám ostravská inscenace předkládá, ani v nejmenším nedočkáme.

Stará Aréna – Lio I-Wu, Lukáš Adam: Pekingská kachna. Režie Pavel Gejuš, scéna a kostýmy David Janošek, light design, zvuk, projekce Jana Helebrandová, tvorba projekcí Jan Honeiser, hudební nastudování Juraj Čiernik. Hrají Lukáš Adam, Michal Sikora, Bára Vidomská, Jakub Georgiev, Sára Erlebachová. Premiéra 12. 2. 2017. Psáno z reprízy 2. 12. 2017 na festivalu OST-RA-VAR.


Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info