OST-RA-VAR 2016 - Hostinec U kamenného stolu

Kamenný kabaret u stolu

Dámy a pánové, přistupte blíže. Stanete se svědky nevídaného. Během dnešního večera se vám představí mnoho umělců, jejíž čísla jsou světově ojedinělá. Dovolte mi, abych vám představila inscenaci Hostinec U kamenného stolu, pro jejíž uvedení se rozhodlo Národní divadlo Moravskoslezké v režii Tomáše Jirmana. Těšit se můžete mimo jiné na divadelní divu Ninču Majšajdrovou, jež vás bude provázet celým večerem, dále zpěvačku Mayen Calhotti a mnoho dalších a to vše za doprovodu kapely Džez Gipsy Boys.

Kdo by této lákavé nabídce odolal. Nejen, že kabaret představení otevírá, ale stává se rovněž páteří celého příběhu. V tuto chvíli se rozebíhá páska černo-bílého kinematografu plnou rychlostí a nedá se zastavit, dokud nedojede do samého konce. Přenášíme se do krásných 30. let minulého století, do doby, kdy elegance a galantnost byly samozřejmostí. Jevištěm tohoto životního kabaretu se stávají známé a opětovně navštěvované lázně Džběry pod skálou. Zde kromě ubytování můžete nalézti, svými jídly vyhlášený, hostinec U kamenného stolu. Jednotlivé příběhy lázeňských hostů se střípkovitě skládají jako mozaika. Najdeme zde zamilované páry, lázeňské šviháky i tak známé hypochondry.

Sotva se posunem o pár snímků dál, přijíždí již do lázní noví rezidenti, a to především soudní rada Dyndera (Jiří Sedláček) se svou chotí a dětmi. Jeho dcery – dvojčata, jež už jsou dívkami v rozkvětu, nejednou zamotají místním mužům hlavu, a syn zkracující si při pobytu dlouhé chvíle svými vylomeninami. Pobyt lázeňským hostům zpestřuje bohatý kulturní program, taneční večery, koncerty a různá divadelní představení. A právě jedno z nich je osudným pro manželé Tatrmužovi (David Viktora, Lada Bělašková). Paní hostinská, srdce celého podniku, co ví o svých hostech vše, se rozhodne odejít s dramatickým umělcem, což jejímu muži zlomí srdce. O hostinec se tak začnou stará jejich dva synovci. Bohužel se jim podaří přivést podnik na mizinu.

Sluší se ocenit promyšlenost scény, která se pouze s drobnými úpravami obešla bez větší přestavby. Na scéně nalézáme vše potřebné, jednotlivé pokoje s postelemi a nábytkem zasazené půlkruhovitě mezi stromy kolem pramene zázračné vody Bič, hostinec s venkovním posezením i taneční parket, centrum veškerého dění. Kapela se nachází v orchestřišti hned pod parketem. Vše je dobově sladěno i kostýmově a tak celá scéna působí velmi malebně jak z filmu pro pamětníky.

Bohužel, jevištní prostor skýtající toliko možností nebyl dostatečně využit. Většina akce se omezila na pouhé korzování po lázních, na příchody a odehrání si svého partu na parketu nebo na drobné dialogy odehrávající se přímo v postelích jednotlivých pokojů. Proč kupříkladu strom vytvořený tak, aby se na něj dalo vylézt, což velmi obohacuje hereckou akci, využije se v představení jen jednou? Taktéž vyvěrající pramen umístěn ve středu a toliko důležitý symbol tohoto příběhu není nijak zásadně zapojen. Největší zásluhu získal, když posloužil coby úkryt před deštěm. Scéna rvačky synovců s lázeňskými šviháky byla technicky dobře nazkoušena, ale emoce a napětí, které měly vzniknout, v ní chyběly.

Hudba prolínající se inscenací držela otěže, jenž vedly tempo celé inscenace, a zároveň navazovala potřebou atmosféru. Velkou škodou jsou pěvecké výstupy jednotlivých herců. Jejich zpěv postrádal toliko potřebný ajfr, jejž by dopomohl rytmu a květnatosti inscenace.

Stali jsme se tak svědky ne kabaretu na divadle, nýbrž kabaretního divadla, kde se herecká akce, vtip nebo emoce rozplynula ještě dříve, než stihla k divákovi dojít. Potenciál jevištního prostoru i některých hereckých výkonů nedojde naplnění tak, jak si zasluhuje. Možná, že pak bychom se mohli dočkat opravdové „humoristické klasiky“, jak uvádí inscenátoři v programu. Považujme tedy tento výlet v čase do prvorepublikových lázní za jeden z mála pokusů o uvedení románu Karla Poláčka (v použité divadelní adaptaci Arnošta Goldflama) na scénu českého divadla.

Národní divadlo Moravskoslezké – Karel Poláček, Arnošt Goldflam: Hostinec U kamenného stolu. Režie Tomáš Jirman, dramaturgie Alice Taussiková, scéna David Bazika, kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Jakub Kudláč. Hrají David Viktora, Lada Bělašková, Jiří Sedláček, Anna Cónová, Petra Lorencová, Lucie Končoková, Jakub Georgiev, Vladimír Polák, Pavlína Kafková, Petr Houska David Janošek, Vít Roleček, Robert Finta, Izabela Firlová a další. Premiéra 27. října 2016. Psáno z reprízy 7. prosince 2016 v rámci festivalu OST-RA-VAR.