OST-RA-VAR 2016 - Divoká kachna

Závěr středečního dne patřil Divoké kachně v Komorní scéně Aréna. Inscenace Ibsenova symbolistního dramatu o hledání místa v životě a jeho smyslu v režii Davida Šiktance se v programu prvního festivalového dne stala vrcholem nejen při pohledu na hodinky.

Scénu tvoří byt zařízený dle IKEA katalogu v nejmodernějším stylu, evokujícím rurální styl v kombinaci s vintage. Veškeré jeho doplňky a příslušenství na sobě stále mají visačky pro případné vrácení, doplňující Hjalmarovu větu, že „si žijí nuzně“. Půda, ukryt oné divoké kachny, se pne na ochozu scény, k němuž je umožněn nesnadný přístup pomocí posuvného žebříku. Dostat se na vrchol stojí postavy určitou námahu a vůli. Celý byt sice působí útulně a přívětivě, ale pouze na první dojem. Knihy z polystyrenu a jakýsi „nemocniční“ způsob podávání jídel, odkrývají jinou, skeptičtější atmosféru.

Rodina Ekdalů si žije sice nuzně, ale navenek spokojeně. Milující manželka Gina (Tereza Cisovská) i dcera Hedvika (Zuzana Truplová) stále vytváří manželu a otci Hjalmarovi (Josef Kaluža) perfektní domácí prostředí a trpělivě vyčkávají na každý jeho příchod. Zrovna ten den se Hjalmar vrací ze společnosti, do níž ho ovšem přizvali jako někoho méněcenného, jako pouhou „raritku“. Leč po návratu domů tuto skutečnost nikterak nezmiňuje, naopak, vše popisuje do opulentních výšin, včetně své společenské důležitosti na oné akci. Dle takto vytvořené a směšné vlastní významnosti se chová po celou dobu inscenace. Nechává se zbožšťovat do závratných vrcholů, ale následné city, od Hedviky bezesporu upřímné, není schopen adekvátně opětovat. Na domněnku, že by Hedvika nemusela být jeho biologickou dcerou, reaguje s přehnaným odporem, dceru v tomto ohledu považuje za majetek. Oproti Hjalmarovi představuje Gregers Werle (Michal Čapka) v jistých ohledech pro rodinu větší oporou nežli její „hlava“. Veškeré jeho jednání pochází z touhy pomoci Ekdalovým, ať již prve s jejich finanční situací či později v urovnání sporu mezi manželským párem a dcerou tím trpící. Ovšem dobré úmysly se setkají pouze s kontrastem jejich tragického důsledku. Téměř jako z jiného světa působí starý Ekdal (Vladislav Georgiev), k okolnímu dění naprosto nezúčastněný a žijící pouze ve svém vlastním lesním světě, plném divoké zvěře. Tomu má uzpůsoben i svůj oděv přírodního splývajícího muže, do kterého se postupně převléká z toho uniformovaného, civilního.

S původním textem se zde pracuje bez výraznějších změn a veškerý jeho účinek je určen velmi sugestivními a emotivními hereckými výkony, z nichž vyniká především Zuzana Truplová, v roli o více jak deset let mladší dívenky. Její projev působí patřičně nevinně a bezelstně, podtržen oním závěrečným fatálním činem. Hodnotné vyznění inscenace formuje vedle hereckých výkonů i výrazná práce se světlem a hudbou, neopomenutelně dotvářející, svým způsobem, vyprahlou atmosféru.

Divoká kachna, jindy pojmenovaná jako smysl či osud, je chována v každém z nás a tato inscenace dokládá její důležitost a nebezpečí, hrozící při její absenci či nevíru v ní.

Komorní scéna Aréna – Henrik Ibsen: Divoká kachna. Režie David Šiktanc, scéna Nikola Tempír, kostýmy Juliána Kvíčalová, hudba Ondřej Švandrlík, dramaturgie Tomáš Vůjtek. Hrají Kostas Zerdaloglu, Michal Čapka, Vladislav Georgiev, Josef Kaluža, Tereza Cisovská, Zuzana Truplová, Alena Sasínová – Polarczyk, Petr Panzerberger, Šimon Krupa, Lukáš Švéda. Premiéra 22. října 2016. Psáno z festivalové reprízy 7. prosince 2016 v rámci festivalu OST-RA-VAR.