Janáček Brno 2016 - Modrovous, Očekávání

Ambiciózní dramaturgie festivalu Janáček Brno uvedla v jednom večeru dvě moderní opery, jaké často na českých jevištích neslýcháme.

Slavné ale posluchačsky náročné opery z počátku 20. století si jednoznačně snáz najdou svoje publikum na mezinárodním festivalu než při běžném divadelním provozu. Přestože premiéra nebyla zdaleka vyprodaná, sklidila mezi diváky zasloužený úspěch. Režisér David Radok již pro minulý ročník festivalu vytvořil inscenaci Janáčkovy Věc Makropulos v koprodukci s Operou Göteborg. Stejná spolupráce se opakovala i letos.

Radok dokázal oba kusy dramaturgicky propojit – našel v nich společné téma strachu a lásky až za hrob. Divák si při troše fantazie může opery propojit i příběhově, společná scénografie tomu určitě nahrává. Modrovous (Anders Lorentzson) postupně odtajňuje komnaty svého hradu a duše a v té poslední Judith (Katarina Giotas) najde své místo po boku dalších Modrovousových manželek. Modrovous zůstává sám, komnaty se zavírají.

Abstraktní prostor (scénografii tvoří pouze několik posuvných šedivých bloků představujících komnaty a stěny hradu) a až banální práce se světlem, kde barvy symbolizují obsah určité komnaty (červená – krev, žlutá – poklad) nechávají herce zdánlivě bez opory. Radok je vede k psychologicky věrnému herectví a zároveň jim umožňuje dynamický pohyb po scéně, čímž se mu daří dvěma zpěváky zaplnit celou plochu jeviště.

Ve stejném pokoji, kde byla Judith uvězněna, potom Žena (Katarina Karnéus) z Očekávání bloumá a blouzní o tom, že bloudí v lese a našla svého milého mrtvého. Do toho se v pokoji míjí s živým, ale duchem nepřítomným mužem, jehož ztvárňuje opět Lorentzson z Modrovouse.

Arnold Schönberg chtěl pro své dílo zcela konkrétní scénografii – libreto mu napsala lékařka Marie Pappenheim, kde les měl představovat podvědomí a živly v něm strachy a touhy. Tím, že Radok les zaměnil za pokoj a temnotu nechal jen v hlavě ženy, se neprohřešil proti skladateli. Právě naopak – snad každý divák musel cítit úzkost a zoufalství, které je tak dokonale vyjádřeno v hudbě, sálat i z jeviště.

Mohl za to i výkon Katariny Karnéus. Silný dramatický hlas, s nímž dokáže flexibilně pracovat a působit tak hned něžně a hned hystericky. Díky přirozené muzikálnosti a patrné pečlivé spolupráci s dirigentem Markem Ivanovićem zvládá tento nelehký part s bravurou. Ivanović se v poslední době ukázal jako citlivý interpret tvorby Leoše Janáčka. Cizí mu však není ani jiná hudební škola a náročná instrumentace obou autorů.

Přes vynikající hudební nastudování a výkony všech tří zpěváků zůstává hvězdou inscenace Radokova režie. Inteligentní propojení obou příběhů a vytvoření tíživé, úzkostné atmosféry přináší divákovi silný, i když náročný umělecký zážitek.

Národní divadlo Brno – Béla Bartók: Modrovousův hrad, Arnold Schönberg: Očekávání. Režie David Radok, dirigent Marko Ivanović, scéna Martin Chocholoušek, kostýmy Zuzana Ježková, světelný design Torkel Blomkvist. Hrají Anders Lorentzson, Katarina Giotas, Katarina Karnéus. Premiéra 15. 10. 2016 v rámci festivalu Janáček Brno.